Taxidermia

Pokud bychom chtěli příklad vítězství formy nad obsahem, máme ho zde. Chápejte, ty obrázky, praktiky a "prasárny" mě neškokovaly a neznechutily, a už vůbec ne z hlediska "morálky" nebo snad "dekadence," jen mi přišlo poněkud přehnané, že takhle všelijak musí režisér vyjádřit jednoduchou myšlenku "lidé jsou často prasata a všechno, co je tělesné, pomíjí a zanikne." Zbytečně doslovné, samoúčelné, manýristické. (27.02.2007)

Vytříbeně stylizované zhmotnění Freudovského ID na filmovém plátně, které je jedním z oněch filmů, jež posouvají vnitřní divácké hranice toho, co se ještě dá na plátně zobrazit a niterně morálně akceptovat. Taxidermii bych přirovnal k sémantickému zrcadlu nastavenému takovým filmům, jako je třeba Fincherovo Sedm. Tam, kde končí stylizace filmu noir jako vážně prezentované hry s divákem, začíná hra rozehraná György Pálfim. Takhle úchylný, ale široce akceptovatelný film jsem ještě neviděl. Vezměte si ty nejúchylnější scény dějin západní mainstreamové kinematografie - blinkací scénu ze Smyslu života, Boratova tlustá nahá těla v souboji muže proti muži, zvracecí sexuální scénu z Hanekeho Pianistky, výjevy z Pasoliniho Vepřince, Fincherovy oběti smrtelných hříchů atd. a sestavte je do jednoho epického filmového tvaru - vznikne vám cosi, co bude zároveň hrůzné ve své nechutnosti, ale i i směšné ve své absurdnosti. Taxidermia je jistě v intencích postmoderny míněna jako provokace (stejně jako v samém závěru snímku kritizované současné moderní výtvarné umění - právě v Rakousku mají performance, při nichž vznikají plátna z krve právě poražených dobytčat již slušnou tradici...), má však i velký satirický přesah. Osa filmového příběhu je trojgenerační, triáda je tedy ukotvena i ve významové symbolice - 1. propojení surové sexuality s rustikální fascinací zabíjačkou a syrovým masem (řetězení detailů naporcovaného masa s detaily sexuálního aktu), kdy se k pornografii vytváří analogie pornografie zabíjení živého tvora... Leitmotivem jsou tu pak dřevěné necky sloužící jako vana, kde se stýkají veškeré archetypální činnosti koloběhu lidského života (formálně brilantní cirkulující záběr necek-vany s proměňujícím se symbolickým obsahem) 2. Vyzdvižení konzumní podstaty socialismu a jeho propojení s nezřízeným obžerstvím, symbolicky vyjádřeným coby režimem preferovaná sportovní disciplína. Právě ony propriety vrcholového sportu dělají z prostřední části Taxidermie zřejmě nejsilnější úsek... Všechno to organizované blinkání, absurdní tréninky, zmínky o přehlížení této pseudodisciplíny ze strany MOV... 3. Posedlost nesmrtelností odrážející se v pradávné archaické (třeba egyptské) zálibě mumifikovat svá těla volně se přenášející k umanutí umělce stát se skrze své dílo nesmrtelným... (analogie ke Kunderově Nesmrtelnosti?) Taxidermia zkrátka nabízí mnohé - brilantní vizuální stránku, překvapivé formální postupy, úžasně dotaženou mizanscénu...a také sémantická pole, jimž vévodí ideologické podbarvení a propojení s panujícími režimy jednotlivých časových rovin, přičemž dominuje závěrečná otupělost a cynismus moderního západního člověka (způsobená právě médii - viz třeba právě fenomén brutalizace filmů...) a ochota akceptovat v rámci zábavy a povyražení ducha takřka cokoliv - třeba exponát z lidské kůže či lidské embryo v klíčence... Podobné filmy: Underground, Černá kočka, bílý kocour, Život je zázrak, Borat, A fost sau n-a fost?, Monty Pythonův smysl života (18.02.2008)

V kinosále si slečna přede mnou stále zakrývala oči. Dva studenti sedící za mnou si zase před promítáním svěřovali pohnutky proč na tenhle filmy přišli. "Má to být hrozná prasárna". I já jsem měla obavy z toho, co uvidím, ale uklidňovala jsem se, že jsem snad už nějaký zkušený divák, kterého jen tak něco nerozhází. Jediné, co mě překvapilo, bylo to, jak si užívám autotaxidermickou scénu po vizuální stránce. Ani v nejmenším mi to nepřišlo pobuřující, zvrhlé, nechutné. Nevrle jsem reagovala pouze na scénu s polévkou a scénu s kočkou pro jejich umělost. Nemohla jsem věřit, že by byl tvůrce tak nedůsledný. (16.01.2007)

Inu, příznivci filmových úletů, intelektuálních experimentů a depresivní dekadence mohou jásat, já jen krčím rameny a říkám: z větší části jde Taxidermia kolem mě. Snímek je rozčleněn do tří částí a jen prostřední by v mých očích obstála i samostatně jako bizarní satira na sportovní přípravu sportovců podřizujících svému úspěch opravdu vše. Přestože Pálfi si dal opravdu záležet, aby provokoval a vyždímal z estetiky hnusu maximum, neubránil jsem se v některých fázích nudě a jako celek mě film po obsahové stránce zklamal - příliš samoúčelná, manýristická záležitost... Celkový dojem: 40 %. (20.02.2013)

Majstrovské, kolosálne, bizarné, nechutné... Je jasné, že tento film nie je pre každého, no otrlý divák si príde na svoje. Film, ktorý je v každom smere podivný, avšak len v tom najlepšom zmysle. Dejová linka nie je bohviečo, no tá ale v tomto prípade nie je podstatná - máme tu tri generácie mužov, tri rôzne časové obdobia a v ich podaní oceán všelijakých nechutností a úchyliek. Každá jedna scénka je však niečím zvláštna, pričom sa tu vždy nájde niečo čo prekvapí. Narozdiel od niekoľkých iných filmov podobného razenia treba poznamenať, že všetky jednotlivé detaily týchto bizarností pôsobia realisticky a maximálne vierohodne - výborná filmárčina a precízna práca sú tu základom všetkého. Oceňujem hlavne vizuálnu stránku a kameru, ktorá jednoducho nemala žiadnu chybu. Dokonca mám dojem, že si tu prostredníctvom niektorých scén a ich vizuálneho vyznenia (hlavne ku koncu) chcel Pálfi spraviť sám zo seba a vo všeobecnosti z umenia srandu. A podarilo sa mu to! Jeden z filmov, kde forma ďaleko prevyšuje obsah, pretože rozpráva aj zaň. A čo je hlavné, len ťažko opísať pocity, ktoré vo mne tento film vyvolal, stále ho mám plnú hlavu, stále sa toho nedá zbaviť a stále musím nad ním premýšľať.... Nejedzte pri tom. (11.04.2017)