데이지
Chu ju
Obsahy(1)
Film se odehrává v Nizozemí a je zobrazen ze tří rovin: První je z pohledu nájemného vraha Park Yi (Woo-sung Jung), který se zamiloval do malířky Hye-young (Ji-hyun Jun), ale nechce se jí vyznat z citů právě proto, že je zabiják, tak jí alespoň nosí každý den tajně sedmikrásky, které má strašně ráda. Druhý pohled je ze strany právě Hye-young, která maluje portréty na náměstí a stále chce zjistit, kdo jí nosí ty sedmikrásky. Jednoho dne se objeví policista Interpolu Jeong Woo (Sung-jae Lee), který se nechá od ní nakreslit a má u sebe právě ty sedmikrásky, ona se domnívá, že on je právě ten tajemný ctitel a tak se do něj zamiluje. Třetí pohled je policisty Jeong Woo, který využil pouliční malířky, jen jako krytí při sledovačce, jenže jak se postupně začal scházet s Hye-young, tak se do ní zamiloval. Jenže vše se nějak zkomplikuje a Hye-young je postřelena při přestřelce a přijde o hlas. Policista je odvolán zpět do Koreje a na scénu se opět vrací zabiják. Jestli vše dopadne dobře? No to se nechte překvapit. (c.tucker)
(více)Recenze (131)
Aktualizace 3. 3. 2010: Upravuji hodnocení na plný počet. Další film v rubrice "nejoblíbenější". Krásná úvodní hudba. Už vím, jaký je rozdíl mezi zelenou s červenou, žlutou a modrou a zelenou s bílou. Bez ohledu na cokoliv, budoucnost lze změnit :). ★ Původní komentář (nechávám pro porovnání): Nedokážu se 100% ztotožnit s názory jako "krásné", "nezapomenutelné". Až tak dobré to nebylo. Mám takový nekonzistentní, zmatený pocit. Pozitiva: Krásné "míjení se" postav a zpětné dovysvětlovávání už viděných scén. Velmi se mi líbila kamera, poetika. Výborná kombinace holandských reálií, korejských herců a hongkongského režiséra. To vše sedí. Co mi nesedí, je logika jednání Park Yi-ových šéfů, co mě nedovolilo se do filmu "ponořit", byla závěrečná hudba, která je podle mého názoru okopírovaný motiv filmu The Classic (jako by si řekli: "chceme to samé, ale trochu jinak"). Jednání policistů mi připadne být trochu šílené, přestřelka z první části filmu zústane nevysvětlena. Konec jsem úplně nepochopil (dodatek: už chápu). Kdyby nebyl film natočený tak kvalitně a kdyby v něm nehráli moji oblíbení herci (Ji-hyeon Jeon, Woo-sung Jung), kdyby režisér nebyl tak dobrý, mohly to být klidně jen dvě *. Takto mám po prvním shlédnutí (directors cut) pocit, že mě to sice úplně neuspokojilo, ale pocit z toho jen tak nezmizí a film si (zatím) 4* zaslouží. ★ Dopsáno s odstupem: Je lepší očekávat styl jako je v hongkongském filmu Volavka, než mít očekávání podle korejských romantických filmů. ★ Dopsáno s dalším odstupem: Manželce se líbilo. Kamarádům také, jedna žena reagovala: "Musím to rozdýchať." ()
Wai Keung Lau. Urcite to nejlepsi, co Daisy mohlo potkat. Hongkongsky reziser (trilogie Infernal Affairs), diky kteremu se z casti film oprostil od, pro Koreu typickych, prekombinovane klisovitych momentu, kterych byvaji romanticke filmy posledni dobou stale plnejsi. Nepochybuji o tom, ze kdyby se Kwak Jae-yeonguv scenar (My Sassy Girl) k Daisy dostal do rukou nekomu na domaci pude, byl by film jen dalsim v rade. Wai Keung Lau ale vytvori nevidane poeticky a vizualne strhujici film, ktery se i v tech nejkycovitejsich scenach stale drzi v mezich unosnosti logicky mysliciho divaka a jako celek tak pusobi naprosto odzbrojujici silou. Tak jako Praha v Lover's in Prague pusobi preslazene, historicke centrum holandskeho Haarlemu neuveritelne krasne souzni s krehkym pribehem a dechberouci hudbou Shigeru Umebayashiho (2046) a minimalne ve mne zanechal pocit jednoho z nejnadhernejsich filmu poslednich let, ktery ve sve vypiplanosti nema konkurenci. Casto se mi nestava, abych prestala vnimat, co je to cas... Director's Cut verze vypravi pribeh uplne jinou cestou, zobrazuje osudy hlavnich hrdinu hloubeji a jednotlive. Neni ani zdaleka tak konzistentni, graduje do momentu, kdy do sebe zapadnou vsechny dilky skladanky. Spoustu zaberu nahrazuji zabery naprosto jine a podstatne rozvedenejsi. DC Daisy je uplne jinym, avsak o nic horsim filmem, pro lidi, kteri vsak drive videli korejskou kratsi verzi, bude sledovani te Lauovy mozna zklamanim. ()
Kombinace korejských herců a režie s holandskými exteriéry nesla velmi chutné ovoce a ve svém žánru film exceluje. Louky plné sedmikrásek působily mnohdy strašně kýčovitě, ale sladký příběh zasazený do tohoto prostředí získával časem čím dál více hořkou příchuť. Pochválit je třeba vynikající hudební doprovod. Chápu nižší hodnocení mnohých uživatelů, protože scénárista musel vypotřebovat hodně materiálu, aby to slepil dohromady a dosáhl kýženého efektu, jenže ten byl ve výsledku natolik odzbrojující, že s hodnocením prostě nemůžu jít dolů. Scéna setkání u dveří, kdy je obraz rozdělen na tři části, byla dokonalá. Korejci opakovaně prokazují úžasný cit pro tyhle emočně vypjaté momenty, jsou v tomto ohledu daleko napřed před většinou amerických režisérů. Jen mě mrzí, že jsem viděl kratší verzi snímku. ()
Nečekejte dynamický akční příběh - jedná se o pravověrnou romanci toho nejtěžšího kalibru ... o romanci s nevtíravou vůní lučního kvítí a se syrovou pachutí střelného prachu. A vězte, že všechny kulky, které jsou s ostrým či tlumeným prásknutím vypáleny, najdou svůj cíl - zůstanou vám vězet hluboko v srdci a nelze je vyoperovat. Uvidíte love story, jejíž emoce nejsou stavěné na odiv - přesto vás ovládnou, neboť v jejím pomalém tempu je síla, před kterou není úniku. Má smysl pro detail a do finále je dovedená s asijskou důkladností a s citem pro velká, nezapomenutelná dramata. ()
Dlooouho jsem neviděl korejský film. Po smršti v roce 2005, kdy jsem viděl každý týden jeden :) jsem se trošku "přejedl"......... Pro návrat k asijské kinematografii jsem si ovšem nemohl zvolit lépe. Je to možná tím, že Deiji není až tak "korejský" a také zasazení příběhu do holandských reálií mu v mých očích hodně pomohlo. Příběh naštěstí zůstal čistokrevně korejský (romantické drama jak má být - i když tentokrát s hodně neobvyklými prvky) a režisérovo ztvárnění mě prostě nadchlo. Jeden z nej filmů letošního roku. ()
Reklama