Deiji

Pro mě dělá tenhle snímek lehce nadprůměrným jenom skvělá kamera a soundtrack. Kdyby ten nebyl výjimečný, tak by to byl zázrak, protože Shigeru Umebayashi je prostě hudební génius. Příběh jako takový mě v podstatě ničím nepřekvapil. A světe div se, ani nedojal. Vždycky jsem si říkala, co bude dál a ono to opravdu přišlo. Mnohem víc se mi líbila první polovina filmu. Mám takhle poetické věci ráda, ale ta druhá půle už byla pojatá jinak a v podstatě jsem byla zvědavá jenom na to, jak moje dedukce vyjdou a kochala se pohledem na Woo-sunga, kterého můžu kdykoliv a v čemkoliv. Nejlépe pouze v džínách a nátělníku. No možná by stačily jenom ty džíny... ;^) (24.05.2014)

Dobře se na to kouká, prostředí pěkné, kytičky taky. Hudba moc příjemná. Jenomže tohle mi tak nějak kazí příběh, který patří spíše k průměru (navíc byly chvíle, kdy jsem vysloveně koukala, kde co lítá, než abych dávala pozor, co se děje na obrazovce, protože mě to prostě v tu chvíli nezajímalo, nezaujalo). Ale jestli máte rádi klišé, které se skládá ze "zbraně" a "srdce", jen do toho. Navíc Woo-sung Jung je sympaťák. (29.10.2013)

Podle anotace jsem prostě čekal, že to bude tak nějak zajímavější, že to bude mít na diváka větší dopad, ale ty emoce se ze mně nějak nepodařilo vytřískat. Film je dobrý, funguje jako romance, trochu funguje i jako thriller, ale není to něco, u čeho bych si řekl, že to je dokonalé a padal z toho na zadek. (31.10.2016)

Nečekejte dynamický akční příběh - jedná se o pravověrnou romanci toho nejtěžšího kalibru ... o romanci s nevtíravou vůní lučního kvítí a se syrovou pachutí střelného prachu. A vězte, že všechny kulky, které jsou s ostrým či tlumeným prásknutím vypáleny, najdou svůj cíl - zůstanou vám vězet hluboko v srdci a nelze je vyoperovat. Uvidíte love story, jejíž emoce nejsou stavěné na odiv - přesto vás ovládnou, neboť v jejím pomalém tempu je síla, před kterou není úniku. Má smysl pro detail a do finále je dovedená s asijskou důkladností a s citem pro velká, nezapomenutelná dramata. (28.05.2012)

Zvlastny romanticky trojuholnik v ktorom su osudovo prepletene tri postavy. 25 rocna staromodna naivka, odvazny policajt a nekompromisny najomny zabijak, ktoreho stylizacia mi trochu pripomenula Leona. Hlavna hrdinka je vlastne zamilovana len do svojej predstavy vysnivaneho napadnika a city k jednemu a nasledne druhemu prejavuje iba ked si mysli, ze to je jej tajomny vysnivany napadnik. Co je dost zaujimavy pohlad na lasku a obidvaja chlapi tu su nakoniec za chudakov, ktori sa môzu kvôli nej aj rozkrajat. Aspon ze si osud prichystal trpke vyvrcholenie pre vsetkych troch. Ked odhliadnem od tejto divnej premisy, tak je to natocene velmi pekne. Teda pokial si pustite rezisersku verziu, ktora je podana z pohladu hlavnej hrdinky. Obsahuje kopu scen naviac a niektore sceny maju uplne ine vyznenie. Je pojata romantickejsie az naivnejsie, ale vdaka mnohym doplnujucim scenam jednotlive linie funguju ovela intenzivnejsie. Napriklad ten jej nahly prerod, ked zisti, ze jej vyvoleny je ten druhy, som jej v kinoverzii vôbec neveril. V kinoverzii je mnoho scen, ktore pôsobia akokeby ich predcasne ustrihli bez poriadneho vysvetlenia. Az to pôsobi akokeby niekto schvalne zostrihal film tak, aby ho co najviac znicil. Tym, ze je kinoverzia podana z pohladu vsetkych troch postav hned od zaciatku, tak uplne straca na tajomnosti, ktore je postupne odhalovane a najviac mi v nej chybala spolocna scena vsetkych troch postav v dazdi pri stanku, ktorou je pekne oramovana reziserska verzia a dodava filmu osudove vyznenie ich pribehu. Takze kinoverzia je za 5/10, kopa scen nefunguje a preto aj dost nudi a reziserska verzia je za 8/10. Napriek dlhsej stopazi a tomu, ze den predtym som si pustil kinoverziu som sa ani na chvilu nenudil. (14.01.2018)