Okurkový hrdina

Výborná hudba, tempo i atmosféra - to jsou rané šedesátky, vedlo to z Žižkovské romance, Probuzení a Touhy a odtud to taky posléze vedlo k Sedmikráskám atd. Ale když nad tím přemýšlím, vidím v tom ještě občas i třicátá léta - ono je to taky pouhých 20 let nazad, žejo... A tedy rozbourávání škrobenosti, mírný pokrok v mezích a chodili spolu z čisté lásky, jen ten civilismus tam dnes už bohužel působí ehm škrobeně. Ale je tam fakt výborná hudba - mladý Fišer uměl. Nejsilnější je to v songu "Nacházím a budu ztrácet", který výborně přednáší Stivínová starší. Díky montáži hudby k obrazu mi to chvílemi hodně připomínalo Až přijde kocour. A plně souhlasím s uživatelem Mouzon - ten film je dobrý, je třeba přistoupit na jeho estetiku i určitou pohádkovost / nereálnost. Anotace k filmu tady vydávající se za oficiální text je blábol: Okurkový hrdina je esteticky film konce padesátek. Je iluzivní, to Forman nikoliv. Mlíkovský tu ale na druhou stranu má bolavost opouštění i nenaplněnou touhu. To Forman neuměl: ten je brilantní třeba jako Páral šedesátek - ale účast a soucit od něj nečekejme. (12.05.2012)

Václav Sloup v nejlepší roli ve které jsem ho zatím viděl, jasně dokazuje, že zamilovanost je nejkrásnější stadium bláznovství. Škoda, že zásadní scéna byla udělána naprosto imbecilním způsobem, to zase někoho asi osvítil duch svatej nebo co. Navíc ji doprovázela, ostatně jako celej film, tak příšerná hudba, že bych jí nechal zahrát leda tak na srazu komunistů. Jinak kdyby se mě nějakej hajzl začal srát do holky, tak mu na pinďoura přilepím návnadu na sršně a do vlasů mu hodím mládě tchoře, abych frajera vyuautoval hned ze začátku. (31.01.2010)

Můj náhled na film se výrazně liší od oficiálního textu distributora. Zatímco Černý Petr mě zoufale nudil a měla jsem co dělat, abych ho vůbec dokoukala, Okurkový hrdina mě od začátku zaujal svým pojetím. Určitě k tomu přispěla skvělá muzika Luboše Fišera, která dodala hrdinovi tktlivou nostalgii. Byť "soudružský" jde o film generační a dobový - kromě problémů a povah hlavních hrdinů poctivě zrcadlí dobu, kdy vznikl. (18.01.2017)

Bohužel naprosto zapomenutý film, o čemž svědčí i to, že až donedávna chyběl i na ČSFD. Jedná se o jediný režijní počin Čestmíra Mlíkovského, který na osudech několika dospívajících hrdinů zobrazuje nelehké dospívání v absurdní atmosféře Československa 60. let. Formálně pozoruhodné dílko, které si v ničem nezadá s mnohem slavnějšími filmy ze stejné doby. (09.07.2006)

Další nezvratný důkaz tvůrčích možností šedesátých let. Jediný režisérův film. Silně šedesátkový, velmi roztomile ujetý, taková letní párty v doprovodu free jazzových tónů. Jedny z prvních skladeb Luboše Fišera také nádherně podtrhují celkovou uvolněnosti i jistou dávku filmové alternativy, jež v sobě tento snímek nepochybně má. (21.01.2017)