Star Trek

Úvodní dvě poznámky se týkají kamery, zbylých pět pak odůvodňuje mé nižší hodnocení. 1, Máte-li postavu, kterou cloumají emoce, otočenou zády ke kameře a chcete divákovi zpřístupnit její stav, můžete to učinit dvojím způsobem: buďto „explicitně" ukážete tvář této postavy v dalším záběru, nebo „implicitně" jako režisér postavě přikážete, aby otočila obličej kolem ramene a snímáte ji – bez předešlého střihu – z profilu. Star Trek v minimálně dvou scénách volí druhý, mazanější postup. A to proto, že čelní polodetaily obličejů jsou ve filmu až příliš časté, díky čemuž je třeba volit i jiné postupy. 2, Hýbe se v kinematografii spíše s herci, nebo s kamerou? V první polovině dvacátého století probíhaly promluvy herců bez střihu v jednom velkém záběru (hýbalo se s herci, kamera zůstávala v klidu), v druhé polovině dvacátého století byla hercova replika rozdělena na několik detailních záběrů (hýbalo se s kamerou, herci zůstávali v klidu), zatímco v první polovině dvacátéhoprvního století kamera bez střihu přejíždí (švenkuje) mezi herci, viz klopotné scény na palubě lodí. Hýbe se tedy jak s kamerou, ale i s herci – kupř. jakmile vkročí do osy kamera-postava nějaká další postava, kamera věnuje nové příchozímu pozornost a přerámovává scénu, aby ho udržela ve středu, ale i do nově ustanovené osy kamera-nově příchozí často vstoupí zas někdo další apod. ____ A, Kompozice filmu je následující: emoce, vtip, akce, romantika - emoce, vtip, akce romantika - emoce, vtip, akce, romantika... a tak po celé dvě hodiny. Opravdu, Star Trek absolutně nezná míru, klidně orámuje smrt rodiného příbuzného zleva flirtováním Kirka a zprava vtípkem Simona Pegga, přičemž všechny tři scény vpasuje to dvaceti sekund. Tahle zběsilá a schizofrenní „rapidmontáž“ čtyř různých „žánrů“ nejenže nedovoluje jakoukoliv gradaci a kontinuitu v příběhu, protože se zdá, jako kdyby nějaký „velký strůjce obrazů“ neustále přepínal ovladačem mezi čtyřmi kanály, ale ze všeho nejvíce usvědčuje Abramse z nekalých, mainstreamových úmyslů. Podobně jako George Lucas před čtyřiceti lety přitáhl undergroundový sci-fi žánr pro zasvěcené do každé rodiny, obdobně i Abrams zrealizoval nikoliv teenagerovský, jak mu bývá někdy vytýkáno, ale čistě rodinný spektákl „from 9 to 99“. B, Proč mají všechny ženy ve filmu minisukně? Protože Star Trek meets Beverly Hills. Odendáte-li postavy a dějový rámec Star Treku z vesmíru a zasadíte oboje do středoškolského kampusu, bude vše fungovat bez sebemenších komplikací i nadále. Vesmír, sci-fi, technologie, strunová teorie, vize – to je u Abramsova díla pouhý rámec a alibi pro povinně blockbusterové atrakce, ale jinak ani jedno s filmem (s jeho sémantikou) víceméně nesouvisí. C, Matka, která na začátku rodí, to není nic jiného než „vychcaně“ umístěná scéna určená ženám do ryze mužského sci-fi světa. A nejen to, u celého filmu je až extrémní, jak se Kurtzman, Orci a Abrams snaží umanutě oslovovat fakt úplně každého bez rozdílu vyznání, barvy pleti nebo orientace. D, Ohledně toho oslavovaného racia a vítězství rozumu... za prvé, s rozumem se ve filmu sice operuje, ale nevítězí, protože Spock se nakonec ukazuje ve srovnání s Kirkem jako „přemožený". A za druhé, rozum Spocka má ve filmu pouze vyvažovat až extrémně převtipělý a nevážný děj. Tzn. že tvůrci prvně vykonstruovali děj, a pak teprve podle toho volili, do jakých extrémů charakter Spocka dotáhnou, nikoliv obráceně. E, A nakonec to, co mi vadilo nejvíce: Hudba je ve srovnání s Bournem nebo TDK opravdu špatná-nijaká a akční scény a souboje (mimo úvodní jízdy autem) bez choreografie, rytmu a jakéhokoliv stupňováni, popřípadě spádu. (11.05.2009) (méně) (více)