Příběhy ze Zeměmoří

Snímek Gedo senki si mne v prvé řadě získal realistickým podáním svého světa. Už dlouho jsem v animovaném filmu neslyšel tak krásně a přesvědčivě šumět trávu nebo praskat oheň (detaily, ale o nich to je) a přístavní město doslova dýchá životem. Samotnou předlohu Ursuly Le Guinové jsem četl před příliš dlouhou dobou na to, abych ji mohl porovnávat s filmem, což by obvykle neměl být účel. Nicméně Goro Mijazaki příběh načrtl natolik letmo (dle mého soudu záměrně), že přímo vzbuzuje zvědavost se do něj prostřednictvím literární podoby ponořit hlouběji. A tento rys velmi oceňuji. Nedejte proto na odsudečné komentáře, Příběhy Zeměmoří jsou dobrý film. Možná jiný než se očekávalo, ale o to jsou právě zajímavější. *** a 1/2 (30.01.2008)

Goro se výrazně potatil po svém úspěšném otci, protože mi to místy hodně připomínalo některé snímky od Miyazakiho staršího. Opět jde o film plný fantazie, ve kterém vystupují roztodivné postavy (hlavně Cob, který mi připomínal čarodějnici ze Zámku v oblacích). Ve středu stojí opět zamilovaný pár (tady by se dalo technicky říct dva), který se snaží ustát všechny nástrahy kouzelného světa. Zkrátka sice ne tak dobré jako jiné snímky od Miyazakiho staršího, ale i tak jde o nadprůměr. (24.09.2012)

Jako kdybych se díval na pátý díl fantasy seriálu bez toho, že bych viděl ty předchozí. Chvílemi zmatečné a především první polovina dost zdlouhavá. Výtvarná stránka je zajímavá ale nic mimořádného. Klasická fantasy báchorka, která neurazí, ale není ničím výjimečná. Obávám se, že za týden si už nebudu pamatovat, že jsem to viděl. (01.10.2016)

Ursulu K. LeGuin, podle jejichž knih o Zeměmoří to je natočený, mám moc rád, i když je pravda, že s jejími fantasy příběhy moc zkušeností nemám (četl jsem zatím jen Vydědence, vynikající Levou ruku tmy, Smrtonosné sny a pár básní a povídek), ale tenhle příběh je docela fajn. Japonské animaci se zřejmě nedá nic vytknout a i příběh, ač nijak oslnivý, zaujme hlavně svým odkazem a takovým tím dobrým a uspokojivým pocitem, co po zkouknutí zůstane. Současná filmová fantasy je až na „bombastickou“ vizuální stránku často dost plochá a vyprázdněná, u Gedo Senki sice jsou draci, kouzla, čarodějové a čarodějnice, i ten boj s vnitřním zlem, děj je sice dost pozvolný, ale ten OBSAH, to něco, co mě polechtá a zahřeje uvnitř hrudi, tam dost cítím. A možná proto, že se mě to nesnažilo opít tím vizuálním rohlíkem, se mi to dost líbilo, a rád se k tomu zase někdy vrátím. (21.04.2009)

Vizuálně fajn, ale příběhově je to teda divná spatlanina, které jednak místy chybí tempo, ale hlavně tím, že mixuje Nejvzdálenější pobřeží a částečně Tehanu, tedy až třetí a čtvrtý díl ze ságy Zeměmoří, tak působí spíše jako vytržená epizoda z neexistujícího seriálu. Postavy se navzájem znají, dokonce čas od času zavzpomínají na předchozí dění (atuánské hrobky, Roke), ale tvůrci je nejsou schopni neznalému divákovi pořádně představit a s nimi ani fikční svět, který tam je a svou velikostí si v ničem nezadá s velkými fantasy světy jako je Středozem či Westeros. Jen do něj není divák není vůbec vpuštěn. Jak říká paní Galadriel ve svém komentáři, příběh tak působí naprosto přímočaře a zdánlivě bez hlubšího významu. Jenže ten význam tam někde je. Předloha je poměrně filozofické dílo s propracovanou psychologií postav, plné myšlenek o životě a smrti a různých motivů vycházejících z náboženství, taoismu zejména. O tohle všechno je tahle adaptace osekaná a pořádně ani nevysvětlí základní věci, jako význam draků, co je zač onen Stín, který pronásleduje Arrena či v čem spočívá moc ve znalosti pravého jména. Gedo Senki obstojí jako pohádka, ale jako adaptace je to trochu... meh. (16.09.2020)