Příběhy ze Zeměmoří

Celovečeráky se rapidně liší od seriálů, kde se na ploše cca 120 minut musí odvyprávět „komplexní“ a ucelený příběh s uvěřitelnými postavami, se kterými není problém se sžít a vlastně je i radost projít si s nimi celé dobrodružství. Ač dávám přednost rozsáhlejším sériím a filmy moc nevyhledávám, tak zde jsem byl rád za výjimku. Na chvíli se vžít do kůže mladého Arrena a projít si s ním strastiplnou cestu na jejíž konci leží záchrana kouzelného světa Zeměmoří bylo velice příjemné a „přirozené“. Lehce se pak hodnotí podobné kousky vysoce, když se hledá těžko nějaká chybka. Ta má spočívá v nevyužitém potenciálu fantasy prvku, který celý snímek odstartuje. Snad mohla úloha draků, proroctví a čarodějů dostat větší prostor, abych se nebránil absolutnímu počtu hvězd. Kdo ví, takhle třeba příště… (24.07.2007)

Pěkně namalované, hezká hudba, ale scénář to zabil. Postavy jsou ploché, jejich motivace nejasná a celé to působí jako shluk několika motivů, o kterých si autoři řekli, že se budou líbit, ale už je nedokázali poslepovat do funkčního celku. Arren se chová jak zombie, my netušíme proč a je nám to vlastně docela jedno. S ostantma postavama je taky hodně těžký cokoliv cítit, protože jsou ještě plošší a už úplně bez backgroundu a motivací. Příběh je pásmem wtf scén o ničem, které bez hlubšího významu hodinu dávají těmto prázdným postavám kde trávit čas, jen aby mohlo přijít pseudonapínavé ještě víc wtf finále. Takhle jsem si anime od Ghibli nepředstavoval. (01.02.2020)

Jednoduchý a proto srozumitelný příběh, přesto poutavý. Postavy skvělé. Goro Miyazaki není Hayao Miyazaki nicméně udělal dojem hned na poprvé. Někteří asi čekali něco jako " objevení Ameriky " . Každý od něho čekal nesmyslné a nereálné výkony. Proto si odůvodňuji nízké hodnocení. Jako Gorův první film je určitě na vysoké úrovni a doufám, že bude Goro pokračovat v dobré práci. (28.05.2009)

Goro se výrazně potatil po svém úspěšném otci, protože mi to místy hodně připomínalo některé snímky od Miyazakiho staršího. Opět jde o film plný fantazie, ve kterém vystupují roztodivné postavy (hlavně Cob, který mi připomínal čarodějnici ze Zámku v oblacích). Ve středu stojí opět zamilovaný pár (tady by se dalo technicky říct dva), který se snaží ustát všechny nástrahy kouzelného světa. Zkrátka sice ne tak dobré jako jiné snímky od Miyazakiho staršího, ale i tak jde o nadprůměr. (24.09.2012)

Na první pohled se "Příběhy ze Zeměmoří" jeví jako nejslabší titul vzešlý od renomovaného Studia Ghibli, což ovšem spíše dokládá vysoké nároky, které diváci vůči snímkům uvozeným modrým logem Totora mají. Snímek debutujícího syna Hajaa Mijazakiho na jednu stranu má zcela jednoznačné nedostatky, které vyplývají z nepříliš vhodného způsobu adaptace. Děj snímku se opírá především o třetí ze čtyř knih ze série Zeměmoří, ale zatímco předchozí původní snímky i adaptace Studia Ghibli šetrně spojovaly úvod vyprávění s profilací světa a jeho zákonitostí, což fungovalo především díky svázání světa s hlavní postavou, zde až cca do poloviny snímku vlastně není jasné, kdo je hlavní figurou, ale ani se nepodaří pospojovat jednotlivé roztroušené střípky představovaného světa. Další spíše už potencionální překážku představuje fakt, že se jedná o nejponuřejší snímek Studia Ghibli. Předchozí tituly studia pracovaly se světy v základu pozitivními nebo s jasně vystavěným dualismem. "Příběhy ze Zeměmoří" právě kvůli nedostatečné profilaci postav a světa naproti tomu až do poslední třetiny skýtají pouze naprostou bezútěšnost. Na druhou stranu lze film vnímat jako dobově reflektivní počin, kterým studio Ghibli podobně jako v případě "Šepotu srdce" tematizuje určité aktuální téma v jádru japonské společnosti, respektive její mládeže. Zdejší dualita světla a tmy a ústřední motiv strachu ze smrti či pomíjivosti, který zcela sžírá postavy a zbavuje je jejich duše, silně rezonuje s dobovým problémem společenského fenoménu NEET a hikikimori, tedy části mladé generace, která se nezapojuje do společnosti a bezcílně setrvává doma. (01.12.2012)