Příběhy ze Zeměmoří

Syn pokračuje v šlapajách svojho otca? V prípade Gedo senki to tak celkom neplatí. Videl som oba (4.6.2015) Gorove filmy a musím povedať, že má do istej miery vlastný štýl. Tento počin, o ktorom tu píšem je vynikajúco animovaný a hlavne krajina je krásna. Takto výborne graficky, vizuálne zvládnuť film v roku 2006 (áno u Ghibli je toto povinnosťou aj u starších počinov) tak to si myslím, že sa podarilo. Príbeh nie je vôbec nejaký extra zamotaný či prepracovaný. Jednoduchá príbehová linka je prepletená rôznymi poetickými odkazmi. Ako keby nám príbeh hovoril, že každý má svoje vnútorné "Ja", ktoré vypustí len niekedy a len niekedy ho môžu ostatní vidieť. Pri tomto filme sa treba jednoznačne sústrediť na neho a nie na ostatné, ktoré ste videli. Tento film by vtedy neobstál a nenašli by ste jeho krásu. Príbeh odsýpa pomaly a všetko čo sa v ňom deje má svoje vlastné miesto. Každá scéna navodzuje tú istú atmosféru a ponára diváka hlbšie do deja tohto filmu. Žiadna scéna diváka neruší a ten sa potom môže nechať unášať týmto príbehom. Ako som spomínal príbeh nie je zložitý je skôr s tých jednoduchších, ale také používal niekedy aj jeho otec. Film hovorí dosť o tom, že všetko má svoje miesto a iba tak môže byť rovnováha vo svete. Film hovorí, že smrť je súčasťou života. Nie sú to žiadne veci, ktoré bežný smrteľník nevie, ale sú dôležitou súčasťou našich životov. Zakončenie je veľmi schopné a podarené. Vlastne pre koniec tohto filmu sa oplatí ho celý pozerať, lebo všetko je na konci vysvetlené a divák pochopí, že nešlo o obyčajný film bez ducha, ale divák pochopí, že tento film má dušu. (04.06.2015)

Po pár letech na druhé zhlédnutí se můj názor nemění - jde o kvalitní kousek, ovšem řekl bych lehce nevyzrálý, prostě Goro na tatíka nemá :-) Zvolená tématika je zajímavá, ale propracovanost příběhu či dialogů už nedostahuje takových výšin jako nabízí Hayao, o hudbě platí to samé - solidní, ale méně nápaditá a výrazná, Hisaishi je jiný kalibr. Pokud jde o animaci, zde si není nač stěžovat, spokojenost i se závěrem, takže mám-li to celé uzavřít, vůbec bych se nezlobil, kdyby Goro svou dosavadní tvorbu zahrnující dva kvalitní kousky rozšířil o pár dalších. (24.07.2017)

Bez znalosti knižní předlohy se divák konfrontuje jen se zlomky mytologie, v níž se orientuje jen s velkými obtížemi. Ještě pracněji si tvoří vztah k hrdinům, zvláště ústřední chlapecká postava se svou temnou minulostí až do samého závěru působí mimolidsky a její psychologie je přes její výklady (a rozdvojení) neuchopitelná. Androgynní zlý čaroděj mate ovšem ještě víc a čitelný není ani vztah Krahujce a ženy. Také ostražitost dívky polevuje jako na zavolanou. Vše se zamotává i odhaluje ráz naráz, a celek proto působí schematicky – jako stručné převyprávění z čtenářského deníku. (04.02.2024)

Vizuálně fajn, ale příběhově je to teda divná spatlanina, které jednak místy chybí tempo, ale hlavně tím, že mixuje Nejvzdálenější pobřeží a částečně Tehanu, tedy až třetí a čtvrtý díl ze ságy Zeměmoří, tak působí spíše jako vytržená epizoda z neexistujícího seriálu. Postavy se navzájem znají, dokonce čas od času zavzpomínají na předchozí dění (atuánské hrobky, Roke), ale tvůrci je nejsou schopni neznalému divákovi pořádně představit a s nimi ani fikční svět, který tam je a svou velikostí si v ničem nezadá s velkými fantasy světy jako je Středozem či Westeros. Jen do něj není divák není vůbec vpuštěn. Jak říká paní Galadriel ve svém komentáři, příběh tak působí naprosto přímočaře a zdánlivě bez hlubšího významu. Jenže ten význam tam někde je. Předloha je poměrně filozofické dílo s propracovanou psychologií postav, plné myšlenek o životě a smrti a různých motivů vycházejících z náboženství, taoismu zejména. O tohle všechno je tahle adaptace osekaná a pořádně ani nevysvětlí základní věci, jako význam draků, co je zač onen Stín, který pronásleduje Arrena či v čem spočívá moc ve znalosti pravého jména. Gedo Senki obstojí jako pohádka, ale jako adaptace je to trochu... meh. (16.09.2020)

Mladý princ Arren zabije svého otce, a i když netuší kdo v této chvíli ovládal jeho tělo, je nucen uprchnout z domu. Na své pouti potká čaroděje Krahujce, a společně se na čas usadí u bývalé čarodějovy známé Tenar a její chovankyně Theru. Ale všeobecná pohoda netrvá dlouho - zemi hrozí nebezpečí a temný čaroděj touží po otevření brány mezi životem a smrtí - a mimo jiné po pomstě Krahujcovi. "Rodinka" se musí semknout dohromady, a každý má své pevné místo v boji za záchranu světa ... Nejdříve jak jsem se k tomuto vůbec dostal - na imdb jsem si prohlížel profil Hayaa Miyazakiho, a zjistil jsem, že má syna, který taktéž tvoří, a v podobném ranku jako jeho otec - a to jsem si samozřejmě nemohl ujít. Na Příbězích ze Zeměmoří je znát Miyazakiho škola, ale do filmů Hayaa mají daleko. Sice nemohu říct, že bych se nějak nudil, ale příběh ke konci už byl hodně pomotený (jako by chtěl Goro do posledních dvaceti minut nacpat všechny nápady, které ještě měl). Ale i přesto jde o moc hezkou pohádku, a doufám, že Goro půjde dál ve šlépějích svého otce... (09.04.2009)