Suzumija Haruhi no júucu

Snad nejpřeceňovanější anime vůbec, které skomírá nejen na ději, ale hlavně a především na postavách. Respektive jediné dvě použitelné, rozumné a sympatické postavy jsou Kyon a Yuki. Samotná otravná Haruhi je na zabití, vyvinutá Mikuru je pouhý fanservice a nevýrazný Itsuki je do počtu, aby nikdo nemohl říct, že je to harémovka. Jinak je to taková průměrná školní komedie, která neurazí, ale ani nezanechá hlubší dojem. 4,5/10 (13.11.2014)

Haruhi je základ všeho dobrého a zlého co se dá u otaku najít. Vlastně jen toho dobrého. Kdo neviděl, ten má smůlu, protože přichází o skvělou podívanou. Celá parta S.O.S týmu je velmi povedená, bodeďby ne, je v ní člověk, mimozemšťan, cestovatel časem a jasnovidec, a vší té estrádě velí polobůh Haruhi. Je hezké vidět, že zrovna takové anime má takový úspěch. Kyon je super! Jeho styl alá ''kašlu na všechno a hlavně na tebe, Haruhi'' je velmi zajímavý, zvlášť když lže sám sobě. Celé anime má šťávu a rychle to ubíhá, což je najednu stranu dobře a nadruhou špatně, protože jak rychle to uteče tak rychle přiteče druhá série, při které jsem si nejednou řekl jedno velké WTF - tedy, ano, mluvím o dílech ležaté WTF osmičky. WTF, WTF, WTF - co to má být? Ani nevím kolikrát, ale prostě mockrát se opakuje jedno a to samé. Toto je test pro zkušené otaku - vydržíte se dívat 10x na to samé? Já ano, a tedy, po 3tím stejném díle jsem začínal být poněkud paranoidní, a po 10té ležaté osmičce jsem vypadal jako mrtvola. Ale přežil jsem to, scénáristi očividně chtěli vyzkoušet co lidé vydrží, a myslím že se jim to povedlo. Proto, zprůměrované hodnocení obou dvou Haruhi -. 95% :) (11.12.2012)

Iné než na čo som bežne zvyknutý, ale tým nemyslím, že je to zlé. Byť členom SOS klubu je totiž rozhodne zaujímavá mimoškolská činnosť. Stačí veriť v cestovateľov v čase, mimozemšťanov a iné dimenzie a mať slabosť pre divné dievčatá:) Sú celkom tri. Flegmatickosť hlavného hrdinu je to, čo ma počas sledovania bavilo, hoci som častokrát rovnako ako on, nerozumel motiváciam takmer v žiadnom z dielov. Divné, iné ale dobré. Japonské školské prostredie mám veľmi rád či už v anime, alebo vo filmoch ( aj v tých pre dospelých :) (01.09.2016)

Asi to bude tím, že jsem holka, ale "žrala" jsem Kyonův ležérní styl, Haruhi mě zase tak moc neokouzlila. Anebo to bude tím, že je mi dost podobný, chvílemi jako bych se viděla ;-) Svým nechronologickým řazením mě seriál na chvíli zmátl, ale strávila jsem to, a krásně si všechno pospojovala, člověk hold musí dávat pozor při sledování. Všichni účastníci z SOS Brigády byli super a vůbec by mi nevadilo se s nimi opět setkat. Ano, bylo to super, přesto jsem se občas nudila, proto nemůžu dát plné hodnocení. Škoda, co? P.S.: Děsně se mi líbil ten pocit, když jsem pochopila narážky Mikuru a Yuki :-) (04.04.2009)

Nádherný příběh člověka, který v obrovském světě hledá svou individualitu, něco, čím by se odlišil od milionů ostatních, protože je zoufalým prozřením, že zážitky, jež považuje za výjimečné, zažívají i všichni okolo... A zároveň doklad síly lidské vůle a odhodlání, schopnosti dosáhnout v životě toho, co si vytýčí. Jde o psychologicky nezvykle propracované anime, jež veškeré myšlenky ohromně atraktivním a přirozeným způsobem transformuje do děje popisujícího v zásadě běžný život studentů střední školy. Na jedné straně je Suzumija Haruhi poměrně typickou středoškolskou (mírně!) komediální podívanou, plnou krátkých sukýnek a poněkud trhlého humoru, na straně druhé dokáže během několika vteřin plynule navodit existenciálně neskutečně tíživou atmosféru, která seriál staví do zcela jiného světla. Jednotlivé epizody mají často úplně jiné tempo a náladu, jsou proměnlivé jako mysl dospívajícího člověka. Narazíme na detektivku, při jejímž rozmotávání se solidně zavaří mozkové závity, nebo obrovské bitvy vesmírných lodí, jiný díl zase tone v takřka bezeslovné melancholii deštivého zimního podvečera a kapitolou samou o sobě je fantastická nultá epizoda, při jejímž sledování jsem naprosto nechápal, oč jde, ale byl jsem bezmezně fascinován. Vypravěčem, postavami, kostýmy, kočkou na Jukině rameni... Téměř každý díl je unikátní, ale báječně spolu ladí a navzájem se doplňují. Společně s dějem se stejně důsledně proměňuje i audiovizuální forma jeho vyprávění, jejímž vrcholem jsou abstraktní obrazy malované po stěnách cesty do Haruhiny duše, obzvláště scéna se Stadionem, při níž pozná, jak bezvýznamnou pro svět je. Celý seriál má režisér pevně v rukách, nic z něj nevyčnívá, nic v něm nechybí. Při opakovaném zhlédnutí lze jen obdivovat, jak dobře v něm fungují všechny souvislosti a jak pečlivě hrají svou roli i zdánlivé detaily. Suzumija Haruhi no Júucu je jedním z těch uměleckých děl, s nimiž jsem se setkal, a už mě neopustila. (24.11.2006)