Neporazitelný II: Poslední zůstává

Michael Jai White a Scott Adkins ukázali, že je možné ze série "Neporazitelný" vytřískat mnohem více, než se povedlo prvnímu filmu. Oba titulní herci jsou skvělou volbou a jejich zápasení je prostě drsné, plné adrenalinu. Scott je zde hnusák, ale přesně to bylo potřeba. Vrcholem skoro není ani samotný zápas, ale to mezitím. (19.04.2017)

Změna režiséra, změnila i celkový styl filmu a z béčkové "osmdesátky" se stal moderní akčňák. Ještě se nejedná o takovou nabušenou jízdu, jakou přinesl třetí díl, ale v rámci akčních bojovek se jedná o velice slušné dílo se směšným příběhem a ještě směšnějšími hereckými výkony, ale zato povedenou akcí. (01.08.2013)

Jestli tohle má být nástupce Bruce Lee, Van Damma a dalších, tak asi přestanu tenhle žánr sledovat... Příběh je tak neuvěřitelně stupidní a předvídatelný, že strčí do kapsy i akční béčka z 80. let. Vím, že to nejspíš měl být záměr, ale to by se to nesmělo tvářit tak neskutečně vážně. Kromě toho bojové scény jsou okatě digitální a kompletně nereálné, takže si Neporazitelného příliš neužijí ani fanoušci karate filmů. (04.03.2012)

Fantastické 90minutové demo jednoho z největších současných řezníků, v té době ještě neznámého Scotta Adkinse (M. J. White v titulní roli je taky hodně schopný a namakaný bijec, ale ten zde bohužel nemá tolik prostoru se pořádně předvést). Jinak příběh točící se okolo nespravedlivě odsouzeného profesionálního boxera je samozřejmě jedno velké klišé (ale v rámci vězeňských zápasnických béček funguje dostatečně), ovšem akce (v podstatě jediné zásadní lákadlo filmu) výborná - precizně nasnímaná, choreograficky vypiplaná a i dobře ozvučená. Snad jen ten finální souboj nemusel být odbyt tak rychle... 70 % (31.08.2009)

Dokonalý výplach mozku, který se nenuceně vetře do divácké pozornosti nulovým dějem, který vynahrazuje absolutně dokonalá smršť akce. Ač je jasné, že si někteří z aktérů k nohám či rukám občas drát přivázali, strhnou vás kontaktní souboje svojí propracovaností a hlavně přehledností. Isaac Florentine se svou tvorbou až dosud důstojně vyplňoval poličky videopůjčoven, ale to, že pro jednu ránu nepoužije dvacet střihů jako tomu většinou u jeho kolegů bývá, jej povyšuje na opravdového asskickera. Jen je nakonec škoda, že Michael Jai White svým vystupováním a mluvou patří spíše do role bodyguarda hip-hopových niggas, než mezi provazy ruského vězení jako klaďas afroamerického původu. Naštěstí má zdatného protivníka Scotta Adkinse, který pojem bad motherfucker posouvá do jiné dimenze a druhý díl oproti prvnímu o dvě hlavy výše. (12.10.2007)