Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Bývalé spolužáky z gymnázia zavál život každého jinam. Jirka je majitelem galerie a jeho žena Vanda vede cukrárnu. Ivan je ambasador v Itálii a je ženatý s nenápadnou Johankou. Roman je gynekolog a manžel zdánlivě ušlápnuté Anny, která ráda peče dorty s medvídkem. Postupně se ukazuje, že každý před ostatními něco tají. Například Vandina plachá sestra Ema by chtěla dítě, ale bojí se navázat vztah, a tak přemlouvá nejprve Jirku a poté Romana. Slovenka Jutka udržuje několik let milenecký poměr s Romanem a má s ním dceru Natálku. Situace se vyhrotí, když navštíví Annu a vyjde najevo, že jim oběma Roman osm let lhal. Obě ženy ho vyhodí a totéž vzápětí potká i Jirku. Zdá se, že jen Ivan je v pohodě, i když zjistí, že jeho děti nejsou jeho, ale řidiče limuzíny Dina. Mrzí ho však, že mu to nikdo z přátel neřekl. Když partnerské krize vyvrcholí, ukáže se, že silnější a odolnější jsou v krizových situacích ženy. (TV Nova)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (612)

sud odpad!

všechny recenze uživatele

Vzorová ukázka úpadku nejen kinematografie, ale především Jana Hřebejka. Z nesmělých, ale v celku podařených "Šakalích let" se vyšplhal ke kultovním "Pelíškům", vynikajícímu "Musíme si pomáhat", hodně dobrému "Horem pádem", podprůměrné "Krásce v nesnázích" až tragickému "Medvídkovi". Scénáře se opisujou jeden od druhého, herci jsou furt stejní a výdělky se sypou. Bohužel. Doufám, že toto je poslední film svého druhu. Pokud ne (jako že určitě), tvůrci doufám prodělají i prdel. 0%. ()

dobytek 

všechny recenze uživatele

Jestli Hřebejk tuhle svojí sračku přirovnává k Americký kráse, tak to asi nemá v hlavě v pořádku. Celý to na mě působilo jako nějakej zmatenej slepenec z domácího videa, ze kterýho nakonec vyjde najevo, že všichni podváděj všechny. Příběh o hovně, dialogy vycucaný z prstů a postavy jsou strašně nesympatický. Jediná postava, která se mi nestihla za celej film zprotivit byl asi ten italskej řidič - inseminátor. Doufám, že žádnou českou "tragikomedii" teď aspoň pár tejdnů neuvidim. ()

Reklama

Aknah 

všechny recenze uživatele

Je tu vidět jasný rozdíl mezi vedením života Vandy a spořádaném životě Anny. Každý pár má určitý problém, který se snaží řešit a je to dost přirozeně a bezprostředně zahraný a to je hlavně zásluha herců, kteří byli dobře vybráni. Řeší tu každodenní starosti a vztahy a proto to působí opravdově a upřímně. Sice to mělo pomalejší tempo a vtipný mi přišlo jen něco... Takže spíš takovej průměr. Nej byl Macháček. ()

johnys 

všechny recenze uživatele

Čekal jsem od Hřebejka něco víc, možná by potřeboval pauzu, aby popřemýšlel, po jaké režisérské cestě a směru se bude dále ubírat. Macháček zde herecky vyzrává v českou elitu, je čím dál tím přesvědčivější. Třetí hvězdička za Ivana Trojana a především jeho závěrečnou řeč - nejlepší scéna celého díla. Apropo, některé gaučové polohy Vilhelmové jsou, řekneme...poněkud odvážnější :-) ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Medvídek je pre mňa filmom, vyzdvihujúcim na príkladoch zopár súčasných vzťahov ženskú silu, presne v duchu úvodného citátu gurua new ageovej filozofie: Osha. Mdlá forma, vedomé potlačenie koloritu prostredia, obrazových ozvláštnení a kvalitatívne nevyrovnaná úroveň epizód posunuli túto sympatickú snahu do pásma čistého priemeru (podobne ako Cival som dho rozhodoval medzi ** a ***). Akoby sa autori rozhodli pracovať nielen s Oshovou myšlienkou, ale aj spôsobmi t. j. pritiahnuť k všeobecne známej pravde, zjavenej ako čosi úchvatné, všetkých tak, aby sa nik necítil príliš urazený - a ako dokazuje hodnotenie tohto filmu tu na čsfd, aj jeho návštevnosť, podarilo sa. Všetci chlapi vyznievajú len ako smiešne, submisívne a pitvoriace sa figúrky, tancujúci šašovia (čo v jednej scénke aj naozaj robia), prištipcovaní na šnúrke vôľovo silnejších, rozhodnejších, akčnejších a cieľavedomejších polovičiek. Oni posúvajú riešenia vzťahov dopredu: iniciujú rozvody, stretnutia, vyhadzujú chlapov z bytu, hľadajú otcovské alternatívy. ()

Galerie (42)

Zajímavosti (14)

  • V 72. minutě pouští Jirka (Jiří Macháček) vagón po kolejích, který se následně převrátí na bok, ale v dalším záběru stojí na kolech. (Ivo.Rol)
  • Roman Luknár (Roman), Slovák, žijící v Maďarsku, vzpomínal na své první (hlasové) setkání s režisérem Janem Hřebejkem: "Zazvonil mi telefon a v něm se ozvalo: 'Dobrý den, já jsem Honza Hřebejk, já jsem na vás dostal číslo od asistenta režie Ládi Ondráčka a já bych byl moc rád, kdybyste si na mě udělal někdy chvilku času a sešel se se mnou.' Já jsem mu řekl: 'Hele, podle hlasu nebudeš starší, než jsem já, tak poď, budeme si tykat a ještě jednou mi řekni, kdo jsi?' - 'Já jsem Honza Hřebejk.' - 'To je fajn, Honzo, a už jsi někdy něco natočil?' Na druhém konci bylo slyšet dlouhé kuckání a pak se ozvalo: 'Ježišmarjá, ty vole, tohle mi ještě nikdo nikdy neřekl!' Tak mu povídám: 'Promiň, ale když jsem z Československa odcházel, tak nemám pocit, že byl měl natočený nějaký film, a tam, kde žiju, tam se o tobě moc nepíše, takže promiň, ale já o tobě fakt vůbec nic nevím.' Hned mi poslal všechny svoje filmy, a tak vzniklo naše přátelství. (...) Setkání s Honzou beru jako dáreček. Ne v tom smyslu, že můžu pracovat s režisérem, který dělá jedny z nejlepších filmů v Československu, ale v tom smyslu, že mě vzal do party lidí, tkeré má okolo sebe, a že mi umožnil prožít s ním těch dvakrát šest nebo osm týdnů. Každá ráno mám příjemné lechtání v žaludku, co všechno mě dnes na place čeká, co se zase bude dít? Nikdy to úplně přesně nevím a vždycky si to náramně užiju. Tahle si představuju svůj život - žit si, jak žiju, a jednou za čas udělat film s Honzou Hřebejkem. Ale i kdyby mělo zůstat u těch dvou filmů, které jsme spolu natočili, u Krásky a Medvídka, tak mu hrozně děkuju." (NIRO)

Reklama

Reklama