Režie:
Sophie FiennesScénář:
Slavoj ŽižekKamera:
Remko SchnorrHudba:
Brian EnoHrají:
Slavoj ŽižekObsahy(1)
Konspirační psychoanalýza z úst filozofa, kulturního teoretika a neúspěšného kandidáta na prezidenta Slovinska – Slavoje Žižeka, který vidí i v dětských filmech s květinami odhalené vagíny. Hovoříc zábavným neanglickým přízvukem provází diváky dějinami americké kinematografie, aby je přesvědčil o světovém spiknutí falocentrismu. Svoji psychoanalytickou pozici ilustruje výklady jak významných děl světové kinematografie, tak produktů populární kultury. Ukázky z filmů Ch. Chaplina, bratří Marxů, I. Bergmana, A. Hitchcocka, A. Tarkovského, D. Lynche, bratří Wachowských a mnoha dalších střídají jeho komentáře, úvahy a zábavné postřehy, které nám sugestivně předkládá přímo z autentických lokací, nebo aspoň z prostředí naaranžovaných v duchu právě probíraného filmu. Za vším je možné najít pohlavní orgány... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (74)
Dvouapůlhodinová dávka aplikované freudiánské psychologie. Superega, libida, neukojené touhy a dominantní otcové se z plátna jen valí. Je to intelektuálské a upovídané, ale také (překvapivě) docela zábavné. Freudovým bajkám sice nevěřím, ale v Žižkově (vida, jak se může slovinský filosof - patřičně skloňován - podobat husitskému vojevůdci) předvedení rozhodně nenudí. A zajímavých postřehů je tu dost - například o Lynchových či Hitchcockových filmech. Jinde se však jedná o křečovitá znásilnění původního poselství. Takovýto násilný vykladačský přístup k uměleckým dílům však mají všechny ty redukcionistické interpretace - ať už freudovské, či třeba feministické nebo marxistické - v povaze. Tahle je ještě poměrně tvůrčí. ()
Pokud vás aspoň trochu zajímá psychoanalýza, poslouží vám Perverzní průvodce jako velmi podnětné a zajímavé cvičení mozku. Myslím, že cílem sympaťáka Slavoje s obludným anglickým přízvukem není ani tak odhalit skryté významy ve filmech, ale spíš pokusit se na filmy nahlédnout zcela odlišným způsobem než běžný divák, běžný pseudointelektuální kritik a snad i jinak než zamýšlel sám autor. Jde tedy spíše o zábavnou hru s analogiemi, dedukcemi (resp. indukcemi) a interpretacemi se souběžným vzděláváním se v psychologii. Pro lidi, co se nebojí přemýšlet, nelze než doporučit! 8/10 ()
Slavoj je ďábel a všechny jeho věci mají koule. Dříve se eseje komentovaly a jejich "pravdy" dokládaly citáty z literatury, teď se doplňují ukázkami z filmů (viz též jeho průvodce ideologií - rovněž doporučeníhodné). Težko si zde na své příjdou milovníci filmů, kteří zde budou pátrat, zda nějaký důležitý film nepominuli, zda o nějaký filmový zážitek dosud nepřišli. Filmy, které Žižek vybírá, zde mají funkci "náhledu" nebo "vhledu", nejde o výběr estetických objektů. Žižek se odvolává především na Lacana a Marxe. Můj pocit byl, že jeho hodnotící kritéria vycházejí převážně z Freuda. Trochu bych si zapolemizoval: "Deťom by sme mali zakázať kvety lebo Žižekovi pripomínajú odhalené vagíny" (dle Flippera + oficiální text distributora) - přečtěte si Román o růži (Roman de la Rose, 13. století) a zjistíte, že Freud nebyl až tak originální myslitel, dovedl ovšem nesmírně pečlivě vycházet z daných faktů, dobře analyzovat problémy a nebál se vyvodit z nich závěry, pokud si byl jist, že jsou správné (a bylo mu jedno, co si o tom myslí kdokoli včetně Flippera). Kdo se zabývá psychoanalýzou by měl vědět, že jediným jejím cílem je pravda ve smyslu jejího hledání a jediným nebezpečím je její překrucování. ()
Včera som úplnou náhodou zachytil časť filmu Perverzný sprievodca ideológiou a niektoré vety ma zaujali. Tak som si dnes stiahol Fiennesovej predchádzajúce dielo, ktoré ma navyše lákalo aj filmovou témou a podstúpil som to martýrium. Bez mučenia priznávam, že som párkrát zaspal, ale som presvedčený, že mi nič podstatné neuniklo. Po dva a pol hodinovom trápení môžem konštatovať, že som videl množstvo ukážok z filmov, ktoré som až na malé výnimky videl a boli sprevádzané táraninami akéhosi samozvaného vykladača Freuda, v ktorých som márne hľadal nejakú originálnu a zaujímavú myšlienku. Iba som tohto Žižeka priradil k Lynchovi, Tarkovskému a niektorým ďalším, ktorým nerozumiem, nemám ich diela rád a vôbec sa za to nehanbím. A som rád, že dokumentárne filmy nehodnotím. ()
Slavoj Žižek je určitě jeden z nejzajímavějších filosofů dvou posledních dekád, a navrch akademická pop-star (točí se o něm/s ním filmy a je mu věnován International Journal of Žižek Studies, což se žijícím autorům zpravidla nepoštěstí). The Pervert's Guide to the Cinema je fascinující a notně bizarní jízda filmem jako klíčem k moderně. Ta bizarnost spočívá v tom, s jakou rychlostí Žižek servíruje své myšlenky, což pro nepoučeného diváka (takového, který zná Lacana/Žižkova Lacana jen podle jména) musí být mnohdy matoucí. Žižek se nezřídka vědomě dopouští nadinterpretací, což ale patří k jeho provokujícímu myšlení (stejně jako výroky typu „Ano, jsem leninista.“) a, samozřejmě, i každá taková interpretace je relevantní (nebo zminitelná) prostě z instituce interpretovatelnosti jako takové. A zásadní otázka, která se přes(nebo možná právě skrze něj) Hegela, který nenápadně prolíná celým „výkladem“ a tak posouvá ho jiným směrem, neustále vznáší ve vzduchu je: vykládá Žižek film pomocí psychoanalýzy, nebo psychoanalýzu pomocí filmu? ()
Galerie (14)
Zajímavosti (1)
- Filozof Slavoj Žižek analyzuje tyto filmy: Světla velkoměsta (1931), Maitressa Guvernérova (1931), Opičárny (1931), Frankenstein (1931), Závěť doktora Mabuse (1933), Kachní polévka (1933), Plutův soudný den (1935), Čaroděj ze země Oz (1939), Diktátor (1940), Sabotér (1942), Ivan Hrozný II. (1945), Přízraky noci (1945), Červené střevíčky (1948), Kubáňští kozáci (1949), Alenka v říši divů (1951), Okno do dvora (1954), Chyťte zloděje (1955), Desatero přikázání (1956), Závrať (1958), Na sever severozápadní linkou (1959), Psycho (1960) a kino upoutávku, Ptáci (1963) a promo upoutávku, Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu (1964), Persona (1966), Solaris (1972), Vymítač ďábla (1973), Rozhovor (1974), Vetřelec (1979), Stalker (1979), Duna (1984), Modrý samet (1986), Zběsilost v srdci (1990), Tři barvy: Modrá (1993), Lost Highway (1997), Vetřelec: Vzkříšení (1997), Matrix (1999), Spalující touha (1999), Klub rváčů (1999), Mulholland Drive (2001), Pianistka (2001), Piková trojka (2003), Dogville (2003) a Star Wars: Epizoda III - Pomsta Sithů (2005). (ČSFD)
Reklama