Paprika

Let’s Dream! Papriku jsem za maďarskou lidovou komedii, případně remake italského soft porna přestal považovat teprve po zhlédnutí traileru. Dechberoucího, úžasného traileru, který bleskurychle zvýšil můj zájem o tento film. Vizuální stránku Satoshi Kon skutečně neošidili, jinými slovy „je to žrádlo“ a začíná s karnevalovým průvodem, který mi připomněl jednu pošahanou reklamu na Coca Colu. Paprika má ale i spoustu dalších předností. Do světa kombinujícího reálné se snovým a snové s reálným, jsem po pár minutách tápání proniknul nad očekávání snadno a na chvíli dokonce přestal rozlišovat mezi viděným a prožívaným. Bariéra, dělící mě od dění na monitoru, byla najednou zbourána, imaginární se stalo skutečností. Nevzpomínám si, kdy mě posledně nějaký fikční svět takto pohltil. Pravděpodobně šlo o jiné anime, o Cestu do fantazie nebo Ghost in the Shell. S druhým jmenovaným má Paprika mnoho společného, rovněž složitě nahlíží do složitých lidských niter a zkoumá možnosti jejich (ne)snadné manipulace. Nepopírám, že mi dělalo problém objevit pravý význam některých symbolů ze surreálných snových pasáží, ale vadilo mi to? Ani ne, přenádherné obrázky a „pročisťující“, totiž mnohé zjednodušující pointa mi byla dostatečnou satisfakcí. 85% Zajímavé komentáře: Marius, mm13, dezorz, HAL (07.08.2008)

Atmosféricky velmi zdařilé dílo, kterému se velmi obratně daří propojit realitu se snovým světem. Nicméně Cucui to ve své předloze zvládnul ještě zručněji. Satoši Kon se rozhodl nekopírovat knihu a příběh vypráví po svém a značně do něj zasahuje. Cucui na to šel pomaleji. Seznamoval čtenáře s postavami, pozvolna odhaluje jejich vnitřní pohnutky a vysvětluje chod svého fikčního světa. Postupně budoval prostředí, kde se realita a sny měnily v jeden čím dál méně přehledný celek, ve kterém se odrážely nejstinnější stránky všech propojených postav. Tím nejenže postupně dávkoval napětí, ale zároveň neustále udržoval čtenáře v obraze. Až tedy do závěrečné části, která se stala překombinovanou fantasmagorií, která nejenže už ztrácela na přehlednosti, ale též na zajímavosti. Kon hned na začátku diváka přivede právě do oné změti, kde se prolíná realita s fikcí a až poté postupně seznamuje se vším ostatním. Vzhledem k úchvatné úvodní scéně to zpočátku až tak moc nevadí. Audiovizuální stránka je natolik atraktivní, že mlsné diváky doslova zasytí. Konova imaginace však postupem času přestane být hlavním tahounem a těžká orientace ve snímku spolu s faktem, že úvod se zdá být i vrcholem filmu zapříčiní pomalé uvadání nadšení. Celkové atmosféře příliš nenapomáhají ani postavy, které jsou zde - nejspíš v tradici anime tvorby - až příliš karikaturické. (07.01.2014)

Já snad přijdu na chuť anime... A na vině bude Satoshi Kon. V první půl hodině jsem byla docela obstojný mimoň a v té poslední jsem zapomínala dýchat. Všechno do sebe začalo zapadat ve strhujícím závěru. No a v té prostřední půlhodce jsem si říkala, že ty japonský sny jsou přesně tak ulítlý jako ty moje. Co jinak dodat? Mně se to líbilo - hudba, děj, zvraty i spád. Pobavil plakát v kině na Tokyo Godfathers a hodně netradiční romantický pár. Zase mám o čem přemýšlet, ne že bych to chtěla srovnávat s Počátkem, ale... prostě sny mi zůstávají v hlavě hodně dlouho. ;^) (08.04.2012)

Film je to dějově dost komplikovaný a na uchopitelnosti mu nepřidá ani animace, která se snaží pokořit další hranice možností. Neuvěřitelně si pohrává s prostorem a lidmi, kteří se v něm pohybují a v lecčems předběhla i druhou Noc v muzeu, mezi jejíž klady bývá často řazen nápad s oživlými a vstoupitelnými obrazy. Od Satoshi Kona jsem předtím nic neviděl, ale tipuju, že až v tomhle případě se dost příblížil imaginaci a obrazovému pojetí Miyazakiho, který naopak posledním filmem dost silně zesenilněl (Ponyo, 2008). Samozřejmě se zároveň s tím blíží tématicky - prolínání fantazie a reality, přičemž Kon využívá instituci snění a pohlíží se značným despektem na různé vědcké bádání a snahy ovládnout myšlenkovou sféru lidského bytí, což se může zvrtnout v nepříjemnou situaci. Co když je totiž snění v křehké rovnováze se skutečným životem? Víte, kdy sníte a kdy ne? (11.07.2009)

Je to veľmi dobrý animovaný psychologicky ladený kriminálny sci-fi film. Má výborný príbeh o skupine vedcov, ktorá vyrobila unikátne zariadenie umožňujúce vstupovať do ľudských snov, pričom vedkyňa má aj svoju snovú verziu, Papriku, ktorá sa v snoch dokáže skvelo orientovať, no keď sa zariadenie dostane do nesprávnych rúk, môže to spôsobiť katastrofu a tak ho musia aj s pomocou detektíva nájsť skôr, než bude neskoro. So spracovaním som nadmieru spokojný, ale stále sa z toho dalo získať aj o trochu viac. Úvod pôsobí perfektne, podobne aj skvelé úvodné titulky navnadia k nezabudnuteľnému zážitku, čo sa ale podarí len z časti. Celkovo tu nemám s ničím veľký problém, skôr je tu viacero menších slabín, ktoré by sa dali vylepšiť. Hlavne v strednej časti prevláda kriminálny žáner až príliš moc, chcelo by to väčšie zapojenie aj tých ostatných, podobne sa tu nájde aj pár nie až tak vhodných prvkov, bez ktorých by som sa kľudne obišiel, ale celkovo rozhodne prevláda výrazná spokojnosť. Dej je skvelo prepracovaný, takže je potrebné dávať pozor, aby sa v tom divák nestratil, ale nemyslím, že by to bolo zase až tak zložité, nájde sa tu plno zaujímavých scén, ale najviac chválim hlavne to množstvo vynikajúcich a skvelo podaných nápadov, vnuknutie myšlienky, spájanie snov, prelínanie snov s realitou a podobne, je tu toho plno. Veľkým plusom sú aj všetky tie fantasy, prípadne psychologicky ladené scény, zaujímavý cirkusový sprievod, hľadanie vraha za dverami, celé finále, je tu toho dosť. Bavili ma aj jednotlivé postavy, vedkyňa, detektív, samozrejme Paprika, len ten tučný vedec mi tu vôbec nesedel, pripadá mi rušivý. Réžia a technická stránka sú perfektné, Satoshi Kon tu svoj štýl dotiahol prakticky až k dokonalosti po všetkých stránkach, páči sa mi aj ten nesmierne hravý a nápaditý vizuál, som veľmi spokojný. A k tomu ešte tá skvelá hudba. Tých pár menších nedostatkov tomu ubralo plné hodnotenie, ale aj tak je pre mňa Paprika kultový film plný originálnych nápadov a navyše som si po ňom prestal vážiť Nolana, pretože vidím, že aj ten jeho údajne originálny film len všetky hlavné nápady prevzal z tohto filmu. 80% (09.12.2012)