Once

Hear the sirens call me home... Irský zázrak kolonizuje srdce diváků po celém světě. Příběh, kterým žijete. Příběh, který žijete. Příběh, který zpívá slovanská víla Markéta Irglová a irsky ryšavý písničkář Glen Hansard. Prostý, ale mezi strunami skvostných písniček The Frames napnutý skvost s ryzími charaktery. Průzračná čistota jímá v kytarovém hřmění i něžném pianu, drtí v pohledu i zaváhání. V tom, co zůstává nevyřčeno, i v tom, co je řečeno, ale ztraceno- bez překladu. Zrádně se vzpírá škatulkám muzikálu i hudebního filmu, tahle vokálně-instrumentální romance, kde jiskra přeskočí někde mezi první a druhou slokou prvního společného muzicírování. Síla Once je i v atributech vzdálených od notové osnovy. Buduje atmosféru zcela mimoděčně, nezáměrně,díky dublinskému geniu loci, který spojuje poutníky a město v jeden poetický vesmír. Pak přijde konec. Jako ležet v ledovém horské říčce, nechat sebou proudit molekuly vody a cítit, jak voda odplavuje všechen balast, všechny zbytečné nánosy, všechno umělé, všechno, co tíží. A najednou se po celém těle rozlévá nádherné, všeobjímající teplo...... Málokdy se mi přihodí, že se mi zároveň do očí kradou slzy a na rty úsměv... ONCE upon a time. (I napodruhé:) 85% (06.10.2007)

Češka za tento film dostala Oskara, jenže je film tak dobrý jako muzika samotná? No, rozhodně je slabší, průměrnější a lidštější. Muzika ho jen nenápadně vyvyšuje o rázný bod kupředu. Jinak je to nudná fikce v životě dvouch lidí, kteří se potkali a ještě se od sebe neodloučili. No a to jejich setkání dokonce ocenili Oskarem. Řekl bych, že právem. Hudba je to opravdu hezká, taková klasická anglická, jen ještě taková silnější a s chytlavým hlasem Glena Hansarda. Nedokážu pochopit, jak je možný, že kdykoliv vidim na filmovém plátně Ira, má smysl pro humor, je zábavný a celkově příjemný i když ujetý člověk. Asi na tom všem něco bude, že Irové jsou zvláštní národ. Každopádně film si u mě zájem nezískal. To jediné, co tam stojí za řeč je právě hudba a vlastně taky to, že Irglová je Češka, což je nečekaný, ale k tomu tam taky občas mluví česky a je to docela příjemné slyšet češtinu v anglicky mluvícím filmu. Každopádně průměr, ale rozhodně příjemný. --- Falling slowly... (01.05.2008)

Na film som sa tešil, pretože spojenie romantický muzikál z Írska, to sa často nevidí. Stačilo mi aktuálne, vyše osemdesiat percentné tunajšie hodnotenie a šup ho do kina. Okrem tohto bol ale film celkovo pre mňa obrovskou neznámou. O to srdečnejšie bolo moje prijatie takéhoto príbehu. Nech sa komukoľvek zdá akýkoľvek sentimentálny, priznajme si o čom je vlastne život v niektorých okamihoch a ako tie okamihy prebiehajú. Presne to, s krásnou hudbou, zobrazil reálne, úprimne, prirodzene tento nádherný filmík. Tak prirodzene, že niektoré dokumenty proti tomu vyznievajú ako hollywoodske produkty. A mohlo to byť dlhšie, možno aj to je príčina môjho nie až tak vrúcneho naviazania sa s postavami, hlavne v závere. Hudba a songy sú emočne fascinujúce, chytľavé a hlavne s veľkými textami a výpoveďou. Takže toto (!) je ozajstný životný príbeh, aj keď, priznajme si, veľkosťou obsahu sa možno nechytá, ale to malé, čo v sebe skrýva dáva na frak aj tým najväčším príbehovým borcom. 90%. (23.01.2008)

Film jsem neviděl a nikdy se na to dívat nebudu, protože Markéta Irglová je mi děsně nesympatická - taková typická česká šmudla z venkova s uječeným hlasem. To její chování - ona je hvězda a prezident ji ani nepopřál. Klaus to řekl skvěle odpověděl: "Nevím kdo to je a film jsem neviděl, tudíž..." :-) (22.03.2008)

Film, který má v době psaní tohoto komentáře 98% kladných recenzí na RottenTomatoes a o kterém se samotný Steven Spielberg vyjádřil, že: „Jeden malý film s názvem Once mi dal tolik inspirace, že s ní vydržím celý další rok,“ není nic jiného než schématická a neuvěřitelně nadhodnocovaná vyprávěnka._____ Proč tolik nadhodnocovaná? Protože, milí zlatí, o progresivní přístup k žánru muzikálu nejde, to jenom někdo na LFŠ zase zvoral anotace, a Glen Hansard a Irglová neumí hrát, pouze jsou dobře obsazeni. A film, který stojí výhradně na hudbě, má za celou stopáž asi jenom 3 písničky, což je dost smutné. (Pozn. vzhledem k diskuzi, kterou tahle věta vyvolala: nepočítám si písně na prstech, ale měl jsem dojem, jako kdybych poslouchal tu stejnou instrumentaci pořád dokola, se stejným únavným motivem a banálním textem, jako kdyby ho napsala zamilovaná blondýna v prváku na základce.)_____ Je nutné ocenit, jak se filtrují všechna možná klišé a jak se snaží film nevyznít pateticky, ale proboha, když je to tak hloupý kýč, tak nemůžu jinak. Ano, ONCE je jeden z těch filmů, u kterých máte po skončení takový ten přesně nedefinovatelný usměv na tváři, ale to je asi tak jediný klad tohohle filmu, který se není schopen rozhodnout, jestli bude tvořen krásnými a poetickými obrázky, nebo bude vypadat nevábně, protože je natáčený na digitální kameru._____ Plný počet si dávejte soundtracku, tohle je film... bylo by fajn to rozlišovat. P.S.: Dal jsem tomu třetí a poslední šanci, tentokráte v kině a s titulky. Otravnost figurativního střihu pohled-protipohled zvlášť v katastrofálně nezvládnuté scéně "pojďme si nahrát demáče" a neschopnost vést herce dosáhla spolu s až fyzicky bolestivou hudbou maximální úrovně. Nejsem vzdálen odpadu, ale nedám ho a budu doufat, že se mi ta prostoducha sračka s dvěma hrdiny, kteří jsou sociálové a měli by táhnout na pracák, vyhne velkým obloukem a já jí._____ P.S. Ad diskuze - mé argumenty nejsou zcestné, ale aspoň, i kdyby byly, lze o nich mluvit, což se o Silasovi říct nedá. Pokud někdo tvrdí, že ta hudba je dobrá, doporučuji mu zaposlouchat se do textů, které jsou plné obratů jako "várka plující přimo k přistavu", "lži, které mě zraňují" a jiných duchaplností, za které by se styděl i zamilovaný puberťak na základce. Režijní nekompetentnost, neherectví zúčastněných a fyzicka´bolest, kterou jsem u toho filmu zažil, se rovná odpadu. Ten nedávám právě proto, že se nechci dělat zajímavým a záměrně vybočovat z řady. A aspoň, když hodnotím, tak něco, jehož žanrovou minulost znám anebo znám předchozí díly, blbečku Silasi. P.S. Udivuje mě, že ONCE nebyl nominován na Oscara v kategoriích nejlepší střih a střih zvukových efektů, protože nastřihat ten film tak, aby to působilo, že snad Hansard a Irglová umí i chvílemi zpívat, muselo dát hooodně práce. Mimochodem Hansard zpívá, jako kdyby měl v řiti ptáka, a Irglová má výslovnost, jako kdyby měla toho ptáka v puse. :-) (11.08.2007)