Rinda Rinda Rinda!

"Rinda Rindaaa, Rinda Rinda Rindaaa!" ^^ No ano, musím uznat, že písnička, na které je film postavený, byla hodně chytlavá. Nicméně to je tak jediný skutečně pozitivní bod, u kterého zvedám palce nahoru. Ostatní bylo, jak by Japonci řekli, "maa maa" - nic až tak hrozného, ale ani skvělého. Myšlenka ukázát, jak se zrodilo přátelství mezi skupinou povahově odlišných středoškolaček, které se sejdou v jedné hudební skupině, byla sice pěkná a není, co ji vytknout, ale co třeba ta zdlouhavost? Proč děj tak zbytečně natahovat? (jedno velké mínus, které způsobuje nudu během sledování tohoto snímku) Co herecké výkony? (druhé menší mínus) A kde tam nabrali Du-Na Bae, Korejku, která umí zpívat asi jako každý druhý průměrný smrtelník (s občasnou falešností) a přitom je hlavní zpěvačka skupiny? (také malé mínus, i když vybrat tam někoho takového byl nejspíš záměr)... Ještě pořád bych byla ochotná dát aspoň 4 hvězdičky za to, že jinak to byl "milý" film, ale co mě dorazilo (a to je pouze můj subjektivní problém)... Jak ta Korejka mohla odmítnou Kennichiho? Pěkný a milý Japonec řekne nepříliš pěkné Korejce, že ji miluje, a dokonce se to kvůli ní naučí říct v korejštině... a ona ho odmítne??? V té chvíli mě s prominutím postava Son začala štvát... A hodnocení dopadlo na 3 hvězdy. "Swing Girls" byly rozhodně lepší :) ~(3,2★)~ (12.10.2009)

Spontánní, přirozené, kamarádské, minimalistické, líbilo se mi. Dívčí rocková skupina, která hledá, nachází a posléze zacvičuje novou zpěvačku a po nocích se učí nové songy na školní koncert. Nesouhlasím s názory, že v tom filmu nic není, ale budu muset vidět podruhé, abych se k tomu dokázal lépe vyjádřit :). ■ Nedá se porovnávat s Swing Girls nebo s Nanou. ■ Líbilo se mi, jak se nová zpěvačka seznamuje se skladbami v karaoke baru. ■ A je zajímavé vidět Du-nu Bae sedm let před Atlasem mraků nebo As One. ■ Dialog: "Miluji tě." "Aha. Ok." (03.04.2013)

Mám velice rád japonské filmy s výrazným hudebním podbarvením, ať už se jedná třeba o rozverné Swing Girls, melancholickou Nanu či hloubavá dramata od Toshiaki Toyody. Také mám rád sličné asijské středoškolačky v krátkých sukýnkách a s podkolenkami :-) A Linda Linda Linda! je svěží japonsko-korejský hudební kousek s dívčím kvartetem ve školních uniformách v ústřední roli. Holky jsou velké sympaťačky, kterým jsem z plna srdce držel palce, ať se sehrají a na školní japonsko-korejské kulturní exhibici to se zápalem pěkně zostra rozbalí v tradičně skvělém finále, jež mi připravilo nečekanou erupci emocí. A ze snímku přímo čiší křehkost a pohoda, že mi nezbylo, než si spolu s hrdinkami zvesela zařvat: "Like a rat, I want to be beautiful. Because there's a beauty, that can't be photographed. Linda Linda! Linda Linda Linda!", a druhý den si dát repete :-) Slečny zpívají asi falešně, ale poslouchá se to skvěle. Poté, co jsem měl díky Febiofestu možnost Lindu zhlédnout v kině a každou skladbu z třípísničkového soundtracku slyšel snad stokrát, musím hodnocení tohoto půvabného a citlivého filmečku zvýšit opět na plný počet. A hýbat s ním už nebudu. Kei, Son, Kyoko a Nozomi si to ode mne zaslouží. 9/10 (15.11.2006)

Mám rád filmy zo školského prostredia. Hudba, baby, rock ´n ´roll a daždivé počasie. To je moje. Jamašita mi po dlhej dobe ulahodil. Netlačí na pílu. Je civilný. Nemá potrebuje byť prehnane umelecký alebo vtipný. Je len pozorovateľom. Ústredná štvorica bojuje o možnosť vystúpiť na školskom umeleckom festivale a hoci to nemá doslovné myšlienky, tak vo filme môžeme badať akýsi smútok súvisiaci z odchodom zo školy, ktorý je nevyhnutný. Taká tá spomienka na prvé lásky, neisté vyznania, konflikty medzi spolužiakmi, priateľstvo, rebéliu a túžbu niečo dosiahnuť sa tu v rôznych aspektoch zobrazuje. Niekedy silnejšie. Inokedy slabšie. Nie dokonalé, ale rozhodne príjemné. (16.03.2018)

Určitě to není "špatný film", ale k vyloženě "dobrému" to má u mě poměrně daleko. Co se musí uznat, je, že i když Linda skoro totálně postrádá děj, tak jsem u ní vydržel od začátku do konce bez toho, abych koukal po hodinách. To je koneckonců jeden z hlavních kladů filmu, i když zpracovává velké nic, nějak dokáže nenudit. Velké čekání na něco nás ke konci odmění velkým finále, které mě opravdu rozehřálo, ale přecijen, 2 hodiny čekání na velký závěr si nezaslouží knedlíků pět. Čtyři budou stačit. (30.09.2007)