Iron Man

Hračička Favreau a herecký génius Robert Downey Jr. stvořili comics, který asi nesedne těm, kteří očekávají od každého popcornově laděného filmu podle papírových sešitů jízdu á la X-Men 3, ale naprosto uspokojí ty, pro něž je božím dárkem jakýkoliv náznak béčkové poetiky (kování Mark I, prakticky celá část v Afghánistánu) a nekontrolovatelná nálož vtípků, z nichž nadšení pro právě odváděnou práci čiší na sto honů. Mezi Starkem a Pepper Potts to navíc setsakramentsky jiskří a kdybyste se mě v tuhle chvíli zeptali, jaké společnosti bych chtěl šéfovat, řekl bych bez přemýšlení Stark Industries. A to si piště, že bych nechtěl mít na dvěřích napsáno Obadiah Stane, ale Tony... (29.04.2008)

Přesně tohle komiksové podívané potřebovaly - samolibý (anti)hrdina, playboy a kovaný cynik Tony Stark ve špičkovém podání Downeyho juniora pořádně rozvířil stojaté vody přehnaně korektních spektáklů a vesele pošlapal zažité představy o americkém hrdinovi bez bázně a hany. Iron Man prostě kráčí vlastní cestou, nebojí se ukázat současné problémy, má styl a místo strhující akce triumfuje humorem i nadhledem. Několika klišé se samozřejmě nevyvaroval (což mu nelze zazlívat) a v samotném závěru lehce ztratil tempo, já jsem však ze sálu odcházel navýsost spokojen... 80% (07.05.2008)

Tak letošní druhá pětihvězda. Áno áno, mrdej tučňáka do hlavy, ty buzno... :) Ach já malověrný. Když jsem na to šel do kina, myslel jsem, že to bude šílenej blábol, jako ostatně poslední dobou všechny akční SF filmy z Hollywoodu. Ale šel jsem tam. Nakonec jsem se celý dvě hodiny královsky bavil. Neříkám, některý momenty jsou tu mírně řečeno mimo (pád první verze Ironmana po výpadku paliva, zásah nové verze Ironmana střelou z tanku a následný pád atp.), ale o tom to ani vlastně není. Samotná postava Tony Starka je tak neuvěřitelně krásně rozporuplná, tak dokonale šíleně géniovsky zahraná, že na takovéto nedokonalosti dává zapomenout. A svým způsobem se režisér i docela dobře pokusil zabudovat jeho příběh do naší doby a povedlo se mu to přinejmenším zezačátku dost realisticky. (06.06.2008)

To afghánské intro, společně s rýpavými poznámkami na americkou zahraniční politiku dneška, se sice trochu bije se zbytkem filmu, který je díky své vyblýskanosti hluboko ve vodách komiksové nadsázky, ale ač jsem tomu sám nechtěl moc věřit, ten film nakonec funguje parádně i bez toho, aniž by Favreu tasil okázalou akci či nekompromisně inovantní nápady. Stojí to na hercích (ano, Downeymu stačilo vzít si sklenku i do filmu) a rychlém spádu, který se žene skrze prosté dialogy, které je díky životním bonmotům a (opět) hercům radost poslouchat. Standardní žánrové archetypy hrdinů se nečekaně boří (kdo že to nakonec Starkovi podává srdce?) a ještě to zvládá být sympaticky vtíravé do kruhu rodinné podívané na jeden večer a přitom pomrkávat i na ty, kteří už skrze plátno a obrazovku něco prohnali. Mám takový pocit, že titul ‚nejsympatičtější překvapení roku‘ už tomuhle železňákovi nikdo nevezme. 4 a ½. (18.09.2008)

"My letci máme ocelové ptáky..." Tenhle nr. 1 hit hitparád Československého rozhlasu z první poloviny padesátých let mi vytanul na mysli, když jsem zřel, jak zručný mistr kovářský je z miliardářského floutka jménem Stark (asi nějaký příbuzný rodu Starků z Hry o trůny). A nejen kovářský - elektrikář, programátor, svářeč, instalatér a údržbář, no a v konečné fázi i právě ten zmíněný letec s ocelovým... no, možná i ptákem, ale hlavně krunýřem. Robert Diwney se v této roli celkem našel, od dob Chaplina či Času smyslnosti zajímavě dozrál v akčního hrdinu (co na tom, že ty akční sekvence za něj nahrál počítač) a i kdy má tenhle film nějaké mouchy, svých fandů si evidentně našel docela dost. Jako odreagování to poslouží stejně dobře, jako lahvinka portského (plná, samozřejmě). ;-) (05.06.2015)