Mé druhé já

Je to celkom dobrý thriller s Jodie Foster. Má dosť dobrý príbeh o rozhlasovej moderátorke, ktorá je počas večernej prechádzky so snúbencom napadnutá skupinou výtržníkov, čo ona so zraneniami prežije, ale snúbenec už to šťastie nemá a keďže sa spočiatku bojí chodiť von, zoženie si zbraň na obranu a časom sa stáva nemilosrdným zabijakom menších alebo väčších zločincov. Spracovanie je celkom slušné, síce tempo je hlavne spočiatku pomalšie a až tak moc sa tu toho neudeje, ale keďže sa film nenesie v akčnom duchu, ale tvorcovia si skôr vybrali thriller s výraznými prvkami thrilleru a krimi, tak to vôbec neprekáža, túto tématiku mám veľmi rád v rozličnom podaní a uspokojilo ma aj toto, dej zaujme už od začiatku a hlavne časom, keď už má pre film väčší význam aj detektív sa to ešte vylepší a je radosť pozerať na to, ako vo filme má tento typ zabijaka vždy sympatie väčšiny ľudí a k tomu ešte aj ten výborný koniec, ktorý už asi ani nemohol dopadnúť lepšie. O akcii sa tu moc hovoriť nedá, tu sa samozrejme nedajú čakať žiadne väčšie prestrelky, ale aj tak sú jednotlivé situácie celkom zaujímavé, okrem záveru hlavne scéna v metre, takže som spokojný. Herecké obsadenie je na tom dobre, výborná Jodie Foster v hlavnej úlohe, charizmatický Terrence Howard v úlohe detektíva a okrem nich tu už nikto nemá viac priestoru. Réžia a technická stránka pôsobia ideálne, všetko, o čo tu cítiť snahu tu dopadlo nadpriemerne, takže si nemám na čo sťažovať. Fanúšikovia tohto typu filmu by nemali byť sklamaní, ale podobný Rozsudok smrti z toho istého roku je predsa len lepší. 74% (05.06.2012)

Tak tohle jsem dokoukal, jen abych se ujistil, že to skončí tak, jak jsem si myslel. Takový hloupý a předvídatelný blábol s Jodie jsem už dlouho neviděl. A od odpadu to zachránila jen ona a relativně civilní kamera a způsob vyprávění. Jenže scénář opět posílá příběh do kytek a nemyslím tím jen logické kopance, ale i celkovou hloupost. Kolikrát se člověk dostane do nějaké obdobné nebezpečné situace, jako ona? Jednou, maximálně dvakrát? Pochybuju, že by je potkávala na každým kroku a to ještě úplnou náhodou. Ani jednání detektiva Mercera není moc reálný, k závěrům dochází spíše skokově bez nějakého důvodu a má až neuvěřitelně "dobrý" šestý smysl a policejní čuch, který mu říká, které verze spáchání zločinu se má držet. Ve výsledku se to tak stává jen nenápaditou slátaninou, kterou umocní jen finální nedůvěryhodná "katarze" hlavní hrdinky a trapné sympatizování od zákonem impotentního policejního detektiva, který chce, ale nemůže. (01.03.2012)

Nevýraznou zápletku a zmateného Jordana táhne kupředu mamutí silou Jodie Foster, která si prostě svůj film zkazit nenechá. Trochu vypočítavé voice-overy a jasný průběh jsou tak postaveny na váhu proti líbivé vizuální stránce, nepředstírané brutalitě a zlomené duši hlavní hrdinky. Jodie zkrátka ten strach, vztek a odhodlání věříte. Malé nenápadné blondýnky. Ode dneška si na ně budu dávat pozor. Smutně duchaprázdné, ale spokojeně efektní. S po čertech dobrými herci jako polevou. (70%) (24.09.2007)

Hleďme, štěstí!!!!!! Chodí po pupku světa a přemejšlí, koná a blouzní. Jsa vystrašen vším tím bláznovstvím, že tenhle film je nereálná Alma Mather snímků s ružovýma brejlema, klepal jsem se jako drahej pejsek. Jenže Erica má kvér a úmysl, režisér zase obrovský srdce a hlavu v oblacích. Tak jsem to měl i s filmem. Byl jsem odhodlanej. A hlava má? No tak ta byla v nebi, ale nohy byly v přítomnosti nás všech, avšak boty tlačily. A jak jsem byl velkej, nemohl jsem se vyzout. Tlačila mne ta nechutná realita (!!) a taky, že nezáleží na tom, jak moc chceme, ale záleží na výsledku. Erica měla, lidově řečeno, z prdele kliku, ale vyšlo jí to. Stejně jako Jodií. Radost? OBROVSKÁ! ! ! ! ! ! ! ! Procent? 90!! (26.04.2010)

Neila Jordana považuji za jednoho z nejzajímavějších "žánrových" tvůrců, protože tenhle irský rodák si vybírá klasické žánrové modely od melodramatu k hororům či thrillerům anebo kriminálkám a ty má potřebu komentovat, popř. hybridizovat s jinými a nutí tak diváka přistupovat zcela jinak již ke známému, přehodnocovat neustále svůj pohled na věc. Nejinak je tomu v Mé druhé já (subžanr vengeance filmů je zde skombinován s komiksovým pohledem na věc, a tak jsou ony náhody a klišé žánrově opodstatnitelná), do jisté míry odpovědi na Scorseseho a De Nirova Taxikáře, v němž si tehdy zahrála i mladá Jodie Fosterová. Zatímco v neonoirové klasice se Travis koukal do zrcadla a vedl "sám se sebou dialog", Erica na sebe pohlíži do rozbitého zrcadla, opláchne si tvář a navazuje dialog s divákem. Okolní svět, v tomto připadě New York, v němž násilí a vraždy od 70. let ubývají, než aby narůstaly, je nám podáván skrze pohled hlavní hdinky, která jako všichni hrdinové Jordanových snímků přišly o tradiční lidské hodnoty - ovšem zde postava neprochází netečně okolím, které se mění bez jejího vědomí, ale Erica se rozhodne s okolím něco dělat, ovlivnit ho. Philippe Rousselot, stálý Jordanův kameraman, užívá ozvláštňující prvky k posílení emociálního dopadu na diváka, stylisticky je film laděn do šera, v němž může skončit jeden člověk a vyjít z něj jako někdo jiný a vypravěčsky kvůli zvolenému voice-overu hlavní hrdinky se s ní nemůžeme ztotožnit, sympatizovat s ní a fandit ní, ale důmyslnou střihovou skladbou jsme nuceni zaujat stanovisko k vyobrazovaným násilným výjevům. A protože titulní postava dělá v rádiu, hodně se sází na zvukové efekty, které jsou v mnoha scénách akčního ražení zintenzivněny a v ponorech do duše zase utlumeny, je radost na film nejenom koukat, ale i ho poslouchat (i díky jazzově laděnému kvalitnímu soundtracku, který film navrací do taxikářovského neonoirového hájemství). Nebýt problematického konce, jenž je žánrovou hrou s divákem a jeho očekáváním (ono se to stane, ale trochu jinak...), bylo by to za plných. A Jodie zde nehraje svou typickou roli silné ženy, která se rozhodne jednat, ale naopak roli ženy na tenké hranici mezi dobrem a zlem, která je donucena jednat, protože jí nic jiného nezbývá. (26.11.2007)