Mé druhé já

Jodie Foster umí vdechnout postavě charisma a odhodlání jako málo která jiná herečka dnešní doby. Nadprůměrně režírovaný příběh cesty odplaty a nelezení svého druhého já. Hodně emotivně na mě rovněž jako příběh a soucítění z hlavní postavou působil hudební podklad. Silné brutální scény a opět dobře zahraný detektiv s tváří Terrence Howarda, který se stává čím dál větší součástí příběhu. Konec byl docela dvousměrný, na jednu stranu jsem něco podobného uvítal, po předchozím dění, ale zase to nebylo reálné z mého vlastního pohledu. Nadprůměr ve svém žánru, jak po stránce režie tak po stránce herecké. 8/10* (30.03.2008)

Už skoro ani nevím proč se dívám na filmy s Jodie Fosterovou, když ji podle mě neumím možná ani náležitě ocenit, po příšerném Tajemném letu sem si touhle mstící kriminálkou sice o ní trošku napravil dojem, přesto pachuť nadále zůstává. Není to její chyba, ale třeba nejvíce mě v poslední době zaujala ve Spojenci. Film MÉ DRUHÉ JÁ se snaží utáhnout sama. Nejvíce mě ale asi zaujal druhý herec Terrence Howard. Přesto si myslím, že k tomuhle filmu se jen steží někdy vrátím. Na konci alespoň trošku kýčovitě příjemná hudba. Taková hollywoodská povinnost. Podruhé o něco lepší dojem. 65% (22.05.2008)

Po agentce Starlingové se Jodie tak trochu plácala ve vodě, ale touto rolí se, alespoň pro mě, vrátila zpátky na nebe. Výborný výkon dělá z trochu prvoplánového scénáře skvělý zážitek i přesto, že se cyklicky objevují slaboty a srdcolamy - v reálu by černý policista (v USA dělají fízly snad už jen negři:-)) byl komisně prudný a debilně oficiální, i když možná pod vlivem přízně bílé dámičky by poroztál:-) Ale ruku na srdce, komu z nás se stalo tohle a kdo z nás v téhle situaci by měl sílu udělat to, co ona? Takže pro mě dobrý, film mě bavil, cítil jsem uspokojení z každého výstřelu a výslednou satisfakci už trapné sebeobětování uvědomělého negra nemohlo zkazit. A na závěr, tady je krásně vidět, co jsou zač ty kreatury, nosící řetězy na krku, které poslouchají hiphop nebo rap, debilně kroutící rukama, s čepicí nakřivo, prostě barevný šmejd. Tak si říkaj sami, pozor! (18.05.2008)

Neila Jordana považuji za jednoho z nejzajímavějších "žánrových" tvůrců, protože tenhle irský rodák si vybírá klasické žánrové modely od melodramatu k hororům či thrillerům anebo kriminálkám a ty má potřebu komentovat, popř. hybridizovat s jinými a nutí tak diváka přistupovat zcela jinak již ke známému, přehodnocovat neustále svůj pohled na věc. Nejinak je tomu v Mé druhé já (subžanr vengeance filmů je zde skombinován s komiksovým pohledem na věc, a tak jsou ony náhody a klišé žánrově opodstatnitelná), do jisté míry odpovědi na Scorseseho a De Nirova Taxikáře, v němž si tehdy zahrála i mladá Jodie Fosterová. Zatímco v neonoirové klasice se Travis koukal do zrcadla a vedl "sám se sebou dialog", Erica na sebe pohlíži do rozbitého zrcadla, opláchne si tvář a navazuje dialog s divákem. Okolní svět, v tomto připadě New York, v němž násilí a vraždy od 70. let ubývají, než aby narůstaly, je nám podáván skrze pohled hlavní hdinky, která jako všichni hrdinové Jordanových snímků přišly o tradiční lidské hodnoty - ovšem zde postava neprochází netečně okolím, které se mění bez jejího vědomí, ale Erica se rozhodne s okolím něco dělat, ovlivnit ho. Philippe Rousselot, stálý Jordanův kameraman, užívá ozvláštňující prvky k posílení emociálního dopadu na diváka, stylisticky je film laděn do šera, v němž může skončit jeden člověk a vyjít z něj jako někdo jiný a vypravěčsky kvůli zvolenému voice-overu hlavní hrdinky se s ní nemůžeme ztotožnit, sympatizovat s ní a fandit ní, ale důmyslnou střihovou skladbou jsme nuceni zaujat stanovisko k vyobrazovaným násilným výjevům. A protože titulní postava dělá v rádiu, hodně se sází na zvukové efekty, které jsou v mnoha scénách akčního ražení zintenzivněny a v ponorech do duše zase utlumeny, je radost na film nejenom koukat, ale i ho poslouchat (i díky jazzově laděnému kvalitnímu soundtracku, který film navrací do taxikářovského neonoirového hájemství). Nebýt problematického konce, jenž je žánrovou hrou s divákem a jeho očekáváním (ono se to stane, ale trochu jinak...), bylo by to za plných. A Jodie zde nehraje svou typickou roli silné ženy, která se rozhodne jednat, ale naopak roli ženy na tenké hranici mezi dobrem a zlem, která je donucena jednat, protože jí nic jiného nezbývá. (26.11.2007)

Jeden okamžik dokáže změnit více než jen jeden život. Moderátorce s tváří Jodie Foster se změní život, když jejího snoubence zabije parta mladíků a jí zmlátí do bezvědomí. Nevím, podle jakého klíče si vybírá Jodie Foster svoje role, ale její postava je zajímavá, i když film je kolem ní podle mě špatně vybudován. Sledovat ženu, která byla donucena trpět a poté se rozhodla být krvavý Robin Hood, kterému nejde o peníze, ale o spravedlnost je chvíli poutavý. Opravdu jen chvíli, protože ani sebelepší herectví by nedokázalo udržet snímek, který neví o čem chce vyprávět. Neil Jordan je slušný režisér a překvapivě nevložil do filmu žádné své transsexuální obrazy a myšlenky, ale příběh o pomstě a spravedlnosti je na něj prostě mnoho. Je to i patrně chyba scénáře, který není silný a nepracuje, jak by mohl. Vykonstruovanost je jen poslední hřebíkem do rakve, pro toto dobře obsazené zklamání. (10.02.2008)