Mé druhé já

Brave One, revenge movie v psychologicky propracované podobě, táhne kupředu hlavně civilně destruktivní Jodie Foster s postupně budovaným odhodláním které, podporované lehce narušenou morálkou, nedokáží zastavit ani zástupy násilníků, ani detektiv po ní celý film pátrající - kdyby ve filmu zůstalo jen u zpočátku celkem svižného sledování, nádherně prostorem plující kamerou, duševně zničené ženy schovávající se za zbraň před svým strachem z města kdysi milovaného, teď však úplně cizího, kombinovaného s detektivkou s ní spojenou, bylo by všechno v pořádku. Jenže pak film zpomaluje a zpomaluje, jako by chtěl být tím nejpomalejším na světě... a najednou z polospánku diváka vytrhne vyvrcholení filmu, které je dějově tak strašně mimo, že jsem i přes jeho šílenou jednoduchost měl potíže pochopit co se vlastně stalo. 7/10 (01.09.2008)

Jodie Foster umí vdechnout postavě charisma a odhodlání jako málo která jiná herečka dnešní doby. Nadprůměrně režírovaný příběh cesty odplaty a nelezení svého druhého já. Hodně emotivně na mě rovněž jako příběh a soucítění z hlavní postavou působil hudební podklad. Silné brutální scény a opět dobře zahraný detektiv s tváří Terrence Howarda, který se stává čím dál větší součástí příběhu. Konec byl docela dvousměrný, na jednu stranu jsem něco podobného uvítal, po předchozím dění, ale zase to nebylo reálné z mého vlastního pohledu. Nadprůměr ve svém žánru, jak po stránce režie tak po stránce herecké. 8/10* (30.03.2008)

Půdorys, na kterém se příběh odehrává, je zkušeným cinefilům důvěrně známý ze staršího thrilleru Přání smrti s Charlesem Bronsonem coby nekompromisním mstitelem v hlavní roli, který čistí ulice velkoměsta a šetří daňovým poplatníkům peníze za soudní a vězeňský systém. Jodie Foster je o poznání tvárnější charakterní herečka s podstatně větším hereckým rejstříkem než Bronson. Mé druhé já má navíc poněkud komplikovanější scénář než někdejší předloha, která se záhy stala únavnou monotónní sérií pouličních poprav. Na druhou stranu problematický morální rozměr snímku, kdy hlavní postava ve jménu vlastní bolesti, strachu a pochybného práva na satisfakci v sobě koncentruje pravomoci žalobce, soudce i popravčího, tady nemizí a je jen škoda, že scénárista a režisér nenašli odvahu svou hrdinku dovést až k trpkému konci. Celkový dojem: 60 %. (05.02.2014)

Nikdy neberte ženě toho, koho miluje…. PŘÍBĚH:***to, že filmový hrdinové umí vzít spravedlnost do svých rukou je věc známá. S. Seagal či J-C.Van Damme to dělají tak a J.Foster zase jinak. Zde totiž nejde o akci, ale jakousi psychologickou sondu do nešťastné duše. Tvůrci se snaží dostat do Vás ,,TEN“ pocit neštěstí, viny a touhy po pomstě. Mělo to jen průměrný účinek. Tohle není ta J.Foster na kterou jsem zvyklý a stejně ,,neosobně“ vnímám i T.Howarda, jehož role je ovšem zajímavá./ HUMOR:není k němu důvod./ AKCE: **několik vražd, trochu střílení. Musí to stačit./ NAPĚTÍ:***tak drsný přepadení jsem nečekal. Poté by jste se měli ztotožnit s hrdinkou a vnímat její úzkost a strach z okolního světa. Celkem to funguje. Přichází první ,,akce“. Dobrý. Jenom dobrý. Napětí má být spíše psychologické, bohužel jeho síla ve mně neprobudila patřičné emoce./ Přesto si myslím, že film stojí za zhlédnutí. Hlavně po technické stránce se mu nedá mnoho vytknout. (10.05.2008)

Režisér Neil Jordan se šťastně vyhnul pouhému zfilmování bezduchého příběhu, které by bez Jodie Foster nebylo ničím jiným, nežli béčkovým filmem. Pokus o psychologické a adekvátní drama ve stylu pomsty se mu s úspěchem podařil díky tomu, že těží ze zkušenosti perfektní herečky. Vytvořil tak jakýsi napínavý příběh i přes nesourodé části děje, který mě zaujal. Moc se mě líbila i vynalézavá kamera v záběrech na detail tváře Jodie Foster. (26.12.2007)