Beowulf

Takže stejně jako uživatel Beky tak i já jsem měl před filmem dvě piva, vypili jsme je totiž spolu. Jenomže narozdíl od kámoše, který se pak v kinosále trápil (jak uvádí ve svém komentáři), já jsem se do Zemeckisova digitálu natolik zakoukal, že i kdybych se měl pochcat, tak by mi to snad bylo jedno. Performance capture působí v několika momentech naprosto neuvěřitelně, zároveň je ale pravda, že občasný "skelný zrak" postav narušuje dynamiku a emoční vyznění scén. Silný příběh zoceluje navíc několik špičkově vypjatých, audiovizuálně sladěných a nadpozemsky ozvučených scén, které mě skolily s razancí rozběhnutého Sebastiana Chabala. Můj nejlepší výkon v zadržování dechu je asi 100 vteřin, poté co prvně rozrazí veřeje hodovní síně obluda Grendel a naporcuje královskou gardu na pětikilové krvavé kusy, jsem svůj rekord minimálně ztrojnásobil. Grendel vypadá jako ovředovaný obr stažený z kůže, je to však citlivá bytost s nešťastným osudem. A záhy přichází na scénu Beowulf, sebevědomý géatský hrdina s rameny širokými jako telefonní budka a s hlasivkami připravenými kdykoliv odvykládat nějaký napínavý čin ze svého života. Beowulf se pak po celý film potýká s příslušníky Grendelovy rodiny (Angelina Jolie coby Grendelova matka je fakticky luxusní), s plnými poháry medoviny, později s kralováním a s mladičkou spolunocležnicí (zletilosti se prý v Dánsku nabývalo, jakmile se sundaly poslední podělané plínky). A snad v každém okamžiku je možné se kochat: kamerovými průlety, souboji, režisérovou zručností, hudbou Alana Silvestriho a v drtivé většině případů i vizuálním zpracováním. V závěru pak Zemeckis ještě přitvrdí, práskne bičem a vyžene ze sluje ohnivého draka a divákovo oko se do plátna nevěřícně vpíjí. Výbornou zábavu mi tedy narušovala pouze občasná mžourání postav "do blba" a také opakující se dialogy (Gerard Butler řekl jednou: "Tohle je Sparta!" a polovině filmové populace to rezonuje v uších ještě teď, Ray Winstone se musel v: "Já jsem Beowulf!" snad třikrát ujišťovat). Jinak jsem navýsost spokojen a stoprocentně si dám tuhle fantasy znovu. 150 miliónů dolarů(rozpočet)/170,5 miliónů dolarů(výdělek celovětově) (12.12.2007)

První polovina naprostá paráda,Ray Winstone coby Beowulf kruťák největšího kalibru, spousta hrdinských keců a vytahování, ale i hustejch činů + skvělá atmosféra a i výbornej poutavej děj, co má hlavu a patu. Ta druhá část filmu už je o něco slabší, nicméně i tak sem se výborně bavil a přece jenom i ta druhá polovina nakonec nezůstane bez parádní akce a skvělýho zakončení. Co se týká zdigitalizování, tak postavy sou takřka parádní, ale pohybově to působilo mírně nerealisticky, ale to ani nějak zvlášť nevadilo. Skvělý drsnější fantasy - 4,5* (22.01.2008)

Adrian pravdu dí, naprosto bezpohlavní záležitost (to úzkostlivé schovávání pohlavních údů je neuvěřitelně komické), která až moc spoléhá na správně epickou hudbu Alana Silvestriho, který takhle dobrý nebyl od Van Helsinga. Pokud Robert Zemeckis, kterému vždy sloužilo experimentování s digitálními dovednostmi k vyprávění přiběhů, hodlá marnit svůj potenciál, prosím, ať si to klidně dál dělá, když ho to baví, ale ať s sebou nestahuje v téhle filmové poluci i Rogera Avaryho a Neila Gaimana, z jejichž dlouho pilovaného scénáře zbyl jenom neúnosně natahovaný a pubertálnímu publiku zpřistupnělý kýč. Jako hlavní problém filmu byl neviděl neživnost charakterů v něm, která diváka nutně vede k apatii, protože se vypráví legenda, ale fakt, že zemeckisovské vyprávění o hrdinovi proti své vůli a vůbec relativizování hrdinství jako takového jednoduše nefunguje a Zemeckis tak po Polárním expresu na skutečně dospělý performance-capture projekt čeká. Beowulf je tak bohužel stejně snadno zapomenutelnou záležitostí jako Pod povrchem, u které bych neočekával, že bych si raději pustil videotrashovou verzi s Christopherem Lambertem, která je více sexy a zábavnější. (29.11.2007)

Nudný digitální paskvil, který možná nepostrádá atmosféru a slušný scénář, ale bohužel nedokáže svými plastikovými postavičkami zaujmout natolik, abych se do příběhu alespoň nějakým způsobem zažral. Od prvního záběru na královnu mi bylo jedno, co se s kým stane, kdo zhebne a kdo se dožije konce, přál jsem si jediné, aby to vizuální utrpení skončilo a já mohl jít domů a pustit si zpětně mnohem zajímavějšího Beowulfa: Krále barbarů. Ten je sice mnohem levnější, ale jeho postavy mají duši. Zemeckis oproti tomu stvořil jen mrtvou zónu, kde se hýbe pár zhulených igráčků. (13.12.2007)

Akční úseky připomínají lehce nadprůměrné intro počítačové hry (ačkoli i tady by se tvůrci mohli hodně přiučit, třeba u intra spřízněného Zaklínače), postavy jsou nelidsky bachraté, koně se valí jako osudy a chvíle, kdy má z animace vyzařovat emoce, se vysloveně míjejí účinkem. Což je vlastně škoda, protože jinak je Beowulf docela pěknou a překvapivě ne úplně klišovitou hrdinskou epikou – tedy souzeno měřítky Hollywoodu. Disponuje slušnou hudbou a místy i dobrou atmosférou, ale animace absolutně selhává, co se týče oživení světa "mimo záběry". Beowulf je film s děsivě úzkým záběrem, který žije jen v malém výseku kamery, jinak připomíná indiferentní cosi, čemu fatálně chybí přesvědčivost. (10.06.2009)