Monster

Za každý jméno bych byla vděčná, jen kdybych se ho mohla dozvědět... Ale já můžu jen hádat. /// Nejvíce mě obtěžovalo, že jsem některé vedlejší ("podvedlejší") postavy od sebe prostě nerozeznávala, takže jsem nevěděla, jestli v příběhu už byly a tudíž jejich příchod na scénu znamená něco víc. Ale tak v pohodě. Škoda za nehybný opening, ending, chtěla jsem nový, nepřišel. Ale jinak: moc, moc se mi to líbilo. Atmosféra. Místa. Postavy. Praha. Čeština. Tři žába. Česká jména. Tady jsem se musela smát. Ale jsem moc ráda, že mé dvě oblíbené postavy přežily - jedna začala psát e-maily, druhá přestala spát. Obluda, která neměla jméno (20.08.2009)

(Komentováno po zhlédnutí 17 dílů.) Monster obsahuje určité množství napětí a dosud odhalená kostra zápletky je poměrně atraktivní; několikrát jsem se na vývoj událostí v dalším dílu upřímně těšil a i teď jsem ještě trochu zvědavý, jak to celé dopadne. Jenže cena za jeho sledování už mi přpadala příliš vysoká, opravdu dobré díly bych totiž spočetl na prstech jedné ruky. Vadily mi zejména dvě věci. Nebývale černobílé charaktery. Touto chorobu jsou postiženy úplně všechny postavy, snad s výjimkou Johanna, ale to je dost možná způsobeno pouze tím, že o něm během 17 dílů není téměř nic řečeno. Ostatní postavy jsou buďto zcela černé, nebo naopak zcela bílé, výjimečně (jako Dr. Tenma) mají chvíli jednu barvu a pak zase druhou. Přechody nebo odstíny šedi, jichž je mezi černou a bílou nespočet, zde nejsou žádné. Naivní dialogy jsou pak logickým důsledkem, těžko chtít po jednorozměrných postavách, aby vypravovaly nějaká moudra. Příliš účelových dialogů obsahujících ohromné množství prostoty, lidské dobroty a naivního idealismu, za které by se snad i dítko školou povinné v dramatickém kroužku stydělo. Zajímavé je to právě s ohledem na to, že příběh je v jádru poměrně dospělý; jako by se na tvorbě podílelo několik odlišných lidí. Skutečně výborná je úvodní a závěrečná znělka a zvuková kulisa filmu, obzvláště hudba. Nahlas nevyslovené, ale tiše myšlené hodnocení: **. (31.01.2008)

74 dílů? Na anime celkem dost (samo, Naruto, Pokémon atd. mají daleko víc, ale víte jak)... Nicméně pustil jsem se do tohoto kriminálního thrilleru a s přestávkami ho dokoukal za 4 dny celý... Zajímalo mě jak to celé dopadne, co se stane, jak to Kenzo vyřeší či nevyřeší, kdy se zase vynoří jeho ex-snoubenka Eva, jak to je s Johanem, co se stalo v sirotčinci atd... Nicméně celý seriál se netočí jen kolem Kenzoa... V některých dílech vůbec není a je vyprávěn příběh postavy úzce s ním spjaté... Zaujalo mě taky "reálné" prostředí... Zajímavě a pokud si dobře pamatuji, tak i dobře udělaná Praha a i další města... Celkově je seriál laděn do temna se světlými okamžiky a drží si, dá se říct, po celou dobu napjatou atmosféru... I když někdy poleví a zvolní temto vedlejších příběhem, ale to spíš beru jako klad, jelikož mi tyto momenty nevadili a víceméně fungovali tak, že jsem byl na další děj ještě více napjat... Ano, seriál má pár jistých chyb, ale ty mu odpustím, protože to ostatní se mi velice líblo a nesmím zapomenout na hezké spracování a hudbu... (14.03.2008)

Monster dokoukán a doufejme, že tím i končí mé noční můry, protože budování napětí jde tvůrcům extrémě dobře. Překvapilo mě, že tolik lidí přerušuje seriál kolem dvacátého dílu. Sám jsem to také provedl a moc mi není jasné, proč. Ta černobílost postav v první polovině je podle mě dost záměrná, aby člověk mohl líp přemýšlet, co je tím "Monster" vlastně myšleno. Co bych vytknul, je jeden ze způsobů posilování napětí, který rozebírá yenn. Mimo to ještě jednu "skladbu" ze soundtracku, která zní jak rádio s proraženým reprákem, a fakt, že všechny nevýznamné postarší páry vypadají úplně stejně. Prostě samé maličkosti, které jsou bohatě kompenzovány atmosférou, příběhem, postavama a tou dobrou hudbou. Hlavně druhá polovina seriálu je skvělá. (08.02.2009)

Když první epizoda naznačí, že s žádnou magií, střední školou, upíry, roboty nebo démony tentokrát nebudeme mít co dočinění, nevěděl jsem dost dobře, co očekávat. Žádný situační humor ani sci-fi či fantasy žánr? A běh na takhle dlouhou trať? Doktor Tenma mě ale brzy vyvedl z omylu. Nesází sice na rychlé tempo nebo děj plný zvratů, ale už během prvních epizod jsem si zamiloval většinu postav, za hlavního hrdinu s napětím dýchal a z Johana měl uctivou hrůzu. A když časem začnou přibývat nové záhady, staré dostanou odpovědi a provážou se se zcela nečekanými novými kapitolami (epizoda jako dětská knížka, několikadílná exkurze do Prahy), nebylo pochyb. Tohle mysteriózní drama s podtextem filozofie, války, vědy nebo jenom čistých lidských citů, je zážitkem na celý život. A na Kenza Tenmu, Ninu, Johana, Lungeho, Dietera, Evu nebo Wolfganga Grimmera nikdy nezapomenu. Díky vám všem za tuhle fascinující cestu. (11.07.2010)