Na cestě

Adaptace ve stylu nacpeme do filmu co nejvíc útržků z knihy, aniž bychom se nějak výrazně starali o jejich propojení do smysluplného celku, ony do sebe ty ikonické epizodky nějak zapadnou. Inu, nezapadnou. Herci do rolí padnou jako ulití, zvlášť Hedlund hraje Deana přesně na tom pomezí šílenství a neodolatelnosti, jak je potřeba. Salles mnoho scén dokázal natočit přesně tak, jak jsem si je při čtení představoval, minimálně konec se povedl náramně, stejně tak některé dílčí epizodky z cest. Ale ta atmosféra tam prostě není. Ty těžko zprostředkovatelné pocity volnosti, existenciální tíha mladých lidí žijících jinak, než jim diktuje společnost, hledání životního uspokojení, tedy přesně to, co mi kniha přinášela dá se říct každým slovem, jsem hledal marně, protože ono k dobré adaptaci nestačí naházet za sebe momentky z knihy. Zvláště z knihy tak těžko uchopitelné. Film se pak zákonitě stane jen repetetivním sledem obrazů bez ujasněné vnitřní struktury, což při délce 140 minut zákonitě vede k nudě. I pro čtenáře. Salles nedokázal předlohu přizpůsobit pro film a člověka to zamrzí o to víc, když si uvědomí, že při daném obsazení a kvalitách předlohy mohl vzniknout generační kult. 60 % (05.02.2013)

Z mnohých dôvodov, ktoré teraz nebudem a ani nie je potrebné preberať, môžeme prijať ako primárne východisko tvrdenie, že Kerouacovo Na ceste, nech už dnes pôsobí akokoľvek, je absolútne kultovým dielom. Sallesovo NA CESTE je jeho veľmi presnou/dôkladnou/detailnou/pietnou/únavnou obrazovou reprodukciou/ilustráciou/vystihnutím, čo je dôvodom, prečo sa kultom stať nemôže. Podobne ako jeho MOTOCYKLOVÉ DENNÍKY nemá pridanú hodnotu,iba ukazuje, neurazí, nenadchne, raz a stačí, proste iba adaptácia... (13.08.2013)

Na cestě po všech příslibech končí jako slušně natočená a odvyprávěná road movie, která není chudá na osobité herecké výkony, trochu té erotiky a zaobírání se otázkami vlastní identity. Výsledný efekt na diváka po projekci je ovšem ne zrovna optimální a více než celý filmy v hlavě zůstanou fragmenty. [65%] (27.10.2012)

Dean Moriarty a Sal Paradise na ceste Amerikou. Jacka Kerouaca mám veľmi rád a jeho Na Ceste považujem za najlepšou ukážku života jednej generácie. Generácie umelcov a stratených existencií, ktorý sa dotýkali svojimi dielami nie len ľudských duší, ale aj vystihli podstatu Ameriky po 2. sv. vojne. Na ceste ako film, je ale len ťažkopádnou napodobeninou knihy. Osudové vzťahy a sebadeštrukčné videnie sveta sa odráža v prepracovaných kompozíciach a pekných záberoch americkej krajiny, ale akási túžba žiť životom akým žije beat generation sa nedostaví. Hedlund je asi najvýraznejšou postavou vôbec a je celkom zábavne sledovať jeho životný osud skrze oči mnohých iných ľudí - hlavne žien. Tie sú častokrát veľmi atraktívne ale kraľuje im Kristen Stewart a jej prsia, ktoré vystavuje skoro v každej scéne. Ale ten feeling a chuť zavítať do baru, zapáliť si cigaretu, počúvať džez, alebo básne z úst stratenej generácie sa nedostavil. Dokonca ani tá túžba cestovať naprieč Amerikou. To je to prezentované skôr ako príjemné pozadie, než životná filozofia . A to je škoda. Je dobré že na svoje dve a pol hodiny film nenudí, ale okrem dvojitého handjobu v aute je to film neschopný ponúknuť inú, zapamätaniahodnú scénu. (14.10.2013)

Kerouacovu knihu jsem četla už asi před deseti lety a říkala jsem si, že je to nezfilmovatelné...no, zfilmovatelné to tedy nakonec je, ale měla jsem s tím stejný problém jako s předlohou - příběh se vlastně vůbec nevyvíjí a nikam nesměřuje a nekonečné sexuální a drogové eskapády začnou po chvíli nudit a hlavních hrdinů vám začne být hodně líto. Garrett Hedlund exceluje v roli Deana, což bych po jeho výkonu v Tronu nikdy nevěřila, jeho vnitřní rozervanost z něj úplně sálala, až to bylo nepříjemné. Je to ale hrozně roztahané, chvílemi nudné a výsledek je stejný jako knižní předloha - jedna velká póza, která si hraje na něco, co rozhodně není. (27.04.2013)