Na cestě

Chvílema jsem myslela, že už to nevydržim. Některé pasáže jsou prostě taaaak moc natahované, že se to zdálo až nekonečné. Problém byl možná v tom, že jsem nečetla knihu, takže jsem měla místy perné chvilky udržet krok s rychlými a celkem se opakujícími "zvraty" v příběhu. Pro člověka, který knihu četl musí být tenhle film mnohem hodnotnější- protože po filmařské stránce nejde snad nic vytknout- kromě už zmiňovaného natahování všeho. Rozdílné povahy a vztahy- to je asi to hlavní co se tady řeší a to skvěle nadčasově a propracovaně. To co bylo asi nejlepší - bylo částečné Salovo vyprávění a herecké výkony- ty především. Garrett...Garrett...a Kristen - oba ukázali že jsou skvělí - zatímco u něj to je dalo by se říci "klasické", Kristen mi opět napravila můj dojem z ní - který vždy značně klesne, když se kouknu na další díl Stmívání. Napadlo mě, že by nebyl špatný nápad film rozdělit do dvou částí...Nicméně, teď mám v plánu si přečíst knihu a pak se třeba vrátit k tomuhle filmu a případně upravit hodnocení. (05.12.2012)

Stopáž nemusela být nutně tak dlouhá a přivítal bych více emocí. Přiznám se, že mě to nijak zvlášť nezasáhlo, spíše to proběhlo okolo mě. Film má zajímavé herecké obsazení, v epizodních rolích se předvedou Viggo Mortensen, Steve Buscemi a Terrence Howard, v ženských rolích Kirsten Dunst a Kristen Stewart, jejíž ztvárnění Marylou považuji za nejlepší výkon ve filmu (i když musím férově uznat, že dostala podstatně více prostoru než její již zmíněná blonďatá sokyně). Z toho vyplývá, že výkony tří hlavních mužských představitelů mě nijak neuchvátily, ne že by byli špatní, ale přišli mi nevýrazní, včetně Garretta Hedlunda. Tak nějak cítím, že bych si měl přečíst knižní předlohu, abych to lépe pochopil, třeba si k ní časem najdu cestu. (01.12.2012)

Ten film sice TO nemá, ale kupodivu jsem spokojený. Vlastně bych možná měl před Walterem Sallesem smeknout klobouk, jak se s On The Road dokázal poprat. Ona je ta kniha totiž v podstatě nezfilmovatelná. Nějaká souvislá dějová linka v ní neexistuje, spoustu stránek zabírají opakující se cesty na západ a východ a celé to je postavené na práci s jazykem, s jazzovou atmosférou, s beatnickým životním stylem... Ach jo, mám tu knížku vážně rád. Proto opravdu cením, že Salles se zaměřil právě na tohle a jakous takous atmosféru tomu filmovému cestování napříč Amerikou dokázal vtisknout. Není to sice úplně ono, ale dýchlo to na mě alespoň z části stejným dechem jako předloha. Horší čtyři hvězdy. P.S. Může mi někdo vysvětlit proč bylo třeba dávat tolik prostoru šoustacím scénám Deana? (21.12.2012)

Některé knihy by měly zůstat nezfilmovány. Sallesovo dílo je nekoherentní, nudné a utahané. A to přitom jeho Motocyklové deníky považuji za výborný film. Současní hipsteři si ale budou libovat. Takové zhnusené pocity u převodu skvělé knihy na filmové plátno jsem měl naposled u Norského dřeva...a to byl opravdu velký nepodarek. (25.12.2012)

Nějak na mě ta doba dýchla. Dýchlo na mě i to očekávání, když po spoustě let knížka kdysi znovu vyšla a já ji měla z první ruky. Ale... to věčné ale. Kamera dobrá, soundtrack dobrý, jenže mě to holt nevtáhlo. Sal i Dean jsou v mých očích úplně jiní, než je ukázal film a raději si je takové ponechám. Takže repríza u mě rozhodně nehrozí. Raději vytáhnu z knihovny tu zažloutlou knížku. (02.04.2014)