Bleach

samozřejmě nejsem tupá zelenina a fillery PŘESKAKUJU...tedy přeskakovala jsem, dokud jsem nedošla na konec, teď už nemám přes co skákat, došla jsem na konec... Přemýšlela jsem, co mě nutí se na Bleach pořád dívat. Jsou to zbraně? techniky? animace? postavy? Nakonec jsem došla k tomu, že nejvíce mě fascinuje Ichigo, hlavní postava - přestože ještě ani nedospěl, zachraňuje svět, lidé mu umírají před očima, on zůstává zásadový, většinou pochopí motivy svých nepřátel, neodpustí nic, co je zamířeno proti jeho přátelům...a zároveň je to naprostý flegmatik, jehož největším snem je mít klidný život... to jsem prostě ještě neviděla:D...A ještě něco: mám pocit, že i s touhle animací to jde do kytek, takže i když jsem si kdysi říkala: Nebudu se koukat na mangu, nebudu, pěkně si počkám na anime... když jsem viděla tohle, vzdala jsem to... bůůů, bůůů, takhle přece Ichigo nevypadááá:( (08.01.2011)

Pokud mám nějak zhodnotit Bleach, jen těžko se – stejně jako mnozí ostatní uživatelé – vyhnu srovnání s jeho o malinko starším a Bleachi nemálo podobném šónenovským bratříčkem Narutem. Spousta soubojů, akce, sem tam nějaký ten humor, široká plejáda emocí a typicky šónenovských scén, nepříliš inteligentní hlavní hrdina, bla bla bla... a samozřejmě fillery. Právě fillery a dějově silně naředěné epizody docela bolí a často kazí celkový dojem. Neříkám všechny, ale jejich podstatná část stejně jako u Naruta ano. O to více si pak sice člověk užije díly podle mangy, nicméně musím přiznat, že i některé "mangové" části příběhu mi tak úplně nesedly – kupříkladu hned úvodních cca 20 dílů, které jsou takovou tou nepříliš zajímavou seznamovačkou s hlavními postavami, při jejímž sledování jsem si mnohdy nebyl jist, zda má smysl vůbec dál pokračovat, protože v případě Naruta jsem byl do příběhu plně vtažen již po prvním díle (dobře, tak pokud ne po prvním, tak po třetím určitě). Rozhodně to však smysl mělo: následná část s osvobozováním Rukie byla rozhodně tím nejlepším, co mi seriál doposud nabídl. Jen mě mrzí, že následné části příběhu už takové vynikajícnosti (alespoň teda doposud) nedosáhly. Co však do míry nemalé kompenzuje někdy trochu váhavý příběh, jsou postavy. Stejně jako u Naruta mě hlavní trojka hrdinů příliš neoslovila, zato vedlejší postavy ano – postavy jako Tóširó (hlas a postavy Romi Paku prostě zbožňuju), Hanataró, Joruiči nebo Urahara mají charismatu vyloženě plné řitní věnce. Bohužel podobně jako u Naruta, i zde se vyskytuje postava otravné a neschopné krávy, která by si se Sakurou vážně mohla podat ruce – tou jest Orihime, jejíž "Tasukete! Tasukete!" je rozhodně jedna z frází, které mi při sledování Bleache trhají uši. Co se soubojů týče – i zde mi vychází Naruto z pomyslného souboje jako vítěz. V Bleachi jsou souboje sice krásně naanimovány s výtečným hudebním podkreslením, ale ne každý souboj dokáže doopravdy zaujmout. Většinou jde o různé obměny takového toho typicky šónenovského rubání se plného siláckých řečí, kdy po čase řádně zrubaný a zmlácený hlavní hrdina prozře, že prostě musí vyhrát kvůli nějakému slibu, přátelům, konkrétním lidem atd. a uštědří protivníkovi takový sekec mazec, že se z toho jen těžko probere. Nedá se sice říct, že by tímhle klišé Naruto netrpěl, ale rozhodně se v něm více využívá zkoumání slabin a výhod protivníkových technik a nespoléhá se v něm tolik na poražení protivníka pouze hrubou silou. Sečteno podtrženo – Bleach rozhodně není špatný seriál, některé jeho části jsou více než dobré, některé zase naopak, ale žánrová konkurence v podobě Naruta mi připadala prostě v mnoha ohledech povedenější. Silnější 3*. (11.10.2012)

Mé sledování Bleache by se dalo připodobnit k mým cestam na chalupu na Vysočinu. Hned po výjezdu z prahy (objevení Bleache) jsem najel na D1. Parádní jízda, můj Peugeot sviští o závod. Náramně se bavím předjížděním oktávek a bavoráků. Prostě super. Pak, ale musím odbočit a sjet z dálnice. Mému autu se zpomalit nechce a ani já nemám nejmenší chuť na 50. Pak, co se nestane, se za mnou s houkáním vynoří auto s obřím nápisem FILLER a já jsem nucen zastavit. Pětice postav se ke mě blíží v uniformách. Tlustý důstojník na mě zaťuká přes okénko a řekne: "Tak pane řidiči jel jste moc ryhle." Není možná, to že jsem udělal." "Ano, ano." Ale protože mám dnes dobrou náladu, bude to jen s domluvou." "Děkuji" a šťastně jsem vyrazil na další jízdu. (filler za mnou Baunti) Pak je to, ale jedna malá vesnička za druhou a každá vyřvává to svoje: "povolená rychlost 50!" Až mě z toho bolí hlava (to jsou ty malé postavy, co děsně řvou Itsugo Itsugo, nechoď bojovat, umřeš. Víte, který myslím, že?) To mě naštve, šlápnu na plyn, rozjedu se a vjedu do zatáčky. A sakra nevšiml jsem si značky, slepá ulice. A vletěl jsem přímo do baráku s obřím nápisem SPOILER. A tak tu teď v Bohnicích sedím. Ani by jste nevěřili, jak ti malí skřítci křičí. (22.08.2013)

Méně komplikovanější než jeho ninjovský bratránek, s větším množství soubojů a nesmyslných momentů. Nebudu komentovat nesmrtelnost některých klaďasů, neboť je to bolíska, kterou trpí většina 'shounenů'. Buď jak buď, Bleach je jediním z lepších anime a jedná se o solidní zábavu, která společně s Narutem barvila mé dětství. Doporučuji vypnout mozek, přeskakovat fillery a užít si jízdu. (08.08.2016)

Tohle je prostě shounen. Magie, meče, neústupnost, odvaha atd. Kdo má shounen rád, bude mít rád asi i Bleach, kdo nemá shounen rád...však víte. Naruto, konkurent v žánru, mě však bavil o něco více, jsou v něm IMHO zajímavější postavy a souboje. V Bleachi sice mají postavy spousty zajímavých zvláštních schopností, ale v Narutovi také a tam s nimi navíc i o dost více taktizují. Úvod Bleache není nijak extra zajímavý, část v Seireitei (osvobozování Rukie) je rozhodně velmi solidní, pak následují nějaké fillery a další příběh a další fillery. Fillery jsou IMHO docela průšvih a navíc ty další příběhy už se kvalitě a hlavně původnosti "osvobozování Rukie" nějak nejsou schopny rovnat. A navíc mi neustálé klišoshounenovské učení se novým mocným bojovým technikám, obnovování ztracených schopností, či neustálé stavění nových nepřátel ve stylu "to proti čemu jste dosud stáli, nebylo nic," začíná pomalu lézt na nervy. A nejhorší jsou fillery stylu "Koushirou hraje fotbal s Ichigovou sestrou". Měním hodnocení na lepší ***. (28.02.2007)