Bleach

Pokud mám nějak zhodnotit Bleach, jen těžko se – stejně jako mnozí ostatní uživatelé – vyhnu srovnání s jeho o malinko starším a Bleachi nemálo podobném šónenovským bratříčkem Narutem. Spousta soubojů, akce, sem tam nějaký ten humor, široká plejáda emocí a typicky šónenovských scén, nepříliš inteligentní hlavní hrdina, bla bla bla... a samozřejmě fillery. Právě fillery a dějově silně naředěné epizody docela bolí a často kazí celkový dojem. Neříkám všechny, ale jejich podstatná část stejně jako u Naruta ano. O to více si pak sice člověk užije díly podle mangy, nicméně musím přiznat, že i některé "mangové" části příběhu mi tak úplně nesedly – kupříkladu hned úvodních cca 20 dílů, které jsou takovou tou nepříliš zajímavou seznamovačkou s hlavními postavami, při jejímž sledování jsem si mnohdy nebyl jist, zda má smysl vůbec dál pokračovat, protože v případě Naruta jsem byl do příběhu plně vtažen již po prvním díle (dobře, tak pokud ne po prvním, tak po třetím určitě). Rozhodně to však smysl mělo: následná část s osvobozováním Rukie byla rozhodně tím nejlepším, co mi seriál doposud nabídl. Jen mě mrzí, že následné části příběhu už takové vynikajícnosti (alespoň teda doposud) nedosáhly. Co však do míry nemalé kompenzuje někdy trochu váhavý příběh, jsou postavy. Stejně jako u Naruta mě hlavní trojka hrdinů příliš neoslovila, zato vedlejší postavy ano – postavy jako Tóširó (hlas a postavy Romi Paku prostě zbožňuju), Hanataró, Joruiči nebo Urahara mají charismatu vyloženě plné řitní věnce. Bohužel podobně jako u Naruta, i zde se vyskytuje postava otravné a neschopné krávy, která by si se Sakurou vážně mohla podat ruce – tou jest Orihime, jejíž "Tasukete! Tasukete!" je rozhodně jedna z frází, které mi při sledování Bleache trhají uši. Co se soubojů týče – i zde mi vychází Naruto z pomyslného souboje jako vítěz. V Bleachi jsou souboje sice krásně naanimovány s výtečným hudebním podkreslením, ale ne každý souboj dokáže doopravdy zaujmout. Většinou jde o různé obměny takového toho typicky šónenovského rubání se plného siláckých řečí, kdy po čase řádně zrubaný a zmlácený hlavní hrdina prozře, že prostě musí vyhrát kvůli nějakému slibu, přátelům, konkrétním lidem atd. a uštědří protivníkovi takový sekec mazec, že se z toho jen těžko probere. Nedá se sice říct, že by tímhle klišé Naruto netrpěl, ale rozhodně se v něm více využívá zkoumání slabin a výhod protivníkových technik a nespoléhá se v něm tolik na poražení protivníka pouze hrubou silou. Sečteno podtrženo – Bleach rozhodně není špatný seriál, některé jeho části jsou více než dobré, některé zase naopak, ale žánrová konkurence v podobě Naruta mi připadala prostě v mnoha ohledech povedenější. Silnější 3*. (11.10.2012)

I přestože jsem Ichigovi fandil, přetrpěl jsem všechny fillery, kterých bylo neskutečných 152 (což je přes 40% dílů anime), tak jsem stále doufal, že se Bleach v dobré obrátí a když už to vypadalo ke konci, že se tak i stane, přišlo posledních 30 dílů, které mi naprosto odpudivým způsobem zkazily celkový dojem z tohoto anime, které mohlo mít o hodně větší potenciál. S velkou nadějí mě nezbývá než doufat, že Ichigův anime příběh nekončí 366 dílem a kreslíři ještě naposledy usednou za desky svých stolů a připravý nám ukončení hodné Ichigových sil. Prozatím hodnoceno jako průměrný shounen. (12.03.2013)

Méně komplikovanější než jeho ninjovský bratránek, s větším množství soubojů a nesmyslných momentů. Nebudu komentovat nesmrtelnost některých klaďasů, neboť je to bolíska, kterou trpí většina 'shounenů'. Buď jak buď, Bleach je jediním z lepších anime a jedná se o solidní zábavu, která společně s Narutem barvila mé dětství. Doporučuji vypnout mozek, přeskakovat fillery a užít si jízdu. (08.08.2016)

Perfektní začátek, potom o něco méně zábavnější část s Bountama (o které jsem nicméně skoro až dokonce netušil že je to filler) a opět velice dobré navázání na kvalitu prvních dílů. Souboje jsou v podstatě pořád o tom samém, buď se bojuje na meče, nebo na meče a "kouzla". No a občas se tam objeví někdo s nějakým opravdu unikátním mečem (např Byakuya nebo Kurotsuchi). Děj byl na začátku taky výborný ale postupem času se z toho stavá "porázím tohohle aby na mě za rohem čekal 10x silnější tenhle", tudíž už jde hlavně o ty souboje a vizuální stránku. Nadprůměrný, ale určitě ne dokonalý seriál. Přesto jeden z mých nejoblíbenějších. (22.01.2009)

Mé sledování Bleache by se dalo připodobnit k mým cestam na chalupu na Vysočinu. Hned po výjezdu z prahy (objevení Bleache) jsem najel na D1. Parádní jízda, můj Peugeot sviští o závod. Náramně se bavím předjížděním oktávek a bavoráků. Prostě super. Pak, ale musím odbočit a sjet z dálnice. Mému autu se zpomalit nechce a ani já nemám nejmenší chuť na 50. Pak, co se nestane, se za mnou s houkáním vynoří auto s obřím nápisem FILLER a já jsem nucen zastavit. Pětice postav se ke mě blíží v uniformách. Tlustý důstojník na mě zaťuká přes okénko a řekne: "Tak pane řidiči jel jste moc ryhle." Není možná, to že jsem udělal." "Ano, ano." Ale protože mám dnes dobrou náladu, bude to jen s domluvou." "Děkuji" a šťastně jsem vyrazil na další jízdu. (filler za mnou Baunti) Pak je to, ale jedna malá vesnička za druhou a každá vyřvává to svoje: "povolená rychlost 50!" Až mě z toho bolí hlava (to jsou ty malé postavy, co děsně řvou Itsugo Itsugo, nechoď bojovat, umřeš. Víte, který myslím, že?) To mě naštve, šlápnu na plyn, rozjedu se a vjedu do zatáčky. A sakra nevšiml jsem si značky, slepá ulice. A vletěl jsem přímo do baráku s obřím nápisem SPOILER. A tak tu teď v Bohnicích sedím. Ani by jste nevěřili, jak ti malí skřítci křičí. (22.08.2013)