Bleach

Takovej normální nekonečný shounen příběh. Sem tam jsem se nudila, sem tam jsem nevydržela sedět na židli v klidu. Občas mě dokonce bavily víc fillerový díly než ty podle mangy. Je to prostě příběh, kde po poražení jednoho nepřítele za rohem čekají dva a třikrát silnější. Škoda že mi většina soubojů přišla jako přes kopírák, takže ty první jsem si užívala, ale pak mě to přestalo bavit... A byla jsem ráda, když mě pak cestou k té druhé stovce nějaký souboj překvapil. Avšak velké plus u mě získala hudba, ten doprovod je někdy přímo dokonalej. Nejvíce se mi líbí ten motiv s těma houslema, zní to trochu jako "Vítejte na Divokém západu". Jako jo, je to dobrý, vtipný, napínavý, dojímavý, plný odvahy a přátelství a zrady a já nevím čeho všeho, jenomže když sloupnete tu průhlednou slupku, tak vlastně zjistíte, že koukáte na obyčejný příběh o ovládnutí světa, na honbu za sílou a mocí. Nemohl by někdo pro mě spočítat, kolikrát v Bleachi zazněla věta: "Ještě žiješ?/ popř. Stále dýcháš?", ačkoliv otázka "Jsi v pořádku?" zazněla určitě vícekrát. Jako mrkněte se, ale nepřehánějte to... Dobrý díly jsou ty začáteční, záchrana Rukii a pak ty kolem 200, kde koukáme na "kapitánování" Urahary. Kono buge, Yoroshiku... btw. 29. 7. 09 - ať už ta Inoe přestane ječet, vřískat, říkat: "Kurosaki-kun", štve měěěěěě :D 17. 4. 2010 - konečně bitva pokračuje a teď bude jen lepší a lepší, já vim, vždyť čtu mangu :-D 22. 6. 2010 - tak nějak mě přestává Bleach bavit. Začíná to bejt dost nuda. Takže měním hodnocení na lepší 3* a uvidíme v budoucnu. 9. 10. 10 - No, Bleach nám pošel. Už to není ono. (26.07.2009)

I přestože jsem Ichigovi fandil, přetrpěl jsem všechny fillery, kterých bylo neskutečných 152 (což je přes 40% dílů anime), tak jsem stále doufal, že se Bleach v dobré obrátí a když už to vypadalo ke konci, že se tak i stane, přišlo posledních 30 dílů, které mi naprosto odpudivým způsobem zkazily celkový dojem z tohoto anime, které mohlo mít o hodně větší potenciál. S velkou nadějí mě nezbývá než doufat, že Ichigův anime příběh nekončí 366 dílem a kreslíři ještě naposledy usednou za desky svých stolů a připravý nám ukončení hodné Ichigových sil. Prozatím hodnoceno jako průměrný shounen. (12.03.2013)

Jsem fanoušek těch šikmookej výplodin v podobě anime a fantasy. Ač v nevědomí, o co skutečně jde, tak mě anime provází už od ranného dětství. No postupem času jsem se dostal k těm lepším a Bleach beru jako jeden z nej anime seriálů a právem patří do mých oblíbených. Samozřejmě nemůžu hodnotit fillery (= příběhy nezapadající do hlavní příběhové linie), jelikož jsem jich ani moc neviděl a většinu přeskakoval. V jednotlivých charakterech jsem si našel řadu oblíbenců, kteří už ať samotným vzhledem, sílou nebo pouhým vystupováním si získali můj obdiv (hlavně Ichimaru Gin, Zaraki Kenpachi, Byakuy Kuchiki, Mayru Kurotsuchi). Normálně bych dal 5 hvězd, ale za poslední příběhovou linii s X-Cution nemůžu. Bylo to opravdu hodně slabé, ale přesto doufám, že jednou se najde nějaké studio, které opět začne s vytvářením nových epizod i v anime, protože manga je teď více než dobrá a odvážím si říct, že i nejlepší, jaká kdy byla. (23.01.2014)

Pokusím se tu vyjádřit své dojmy ze tří sáhodlouhých seriálů (sice jsem ani jeden neviděla celý, ale shlédnuté díly můžu počítat v desítkách) – Inu Yashi, Naruta a Bleach – každý z nich je dobrý a každý v něčem jiném. Inu Yasha pro mě vyniká svým pestrým prostředím čerpajícím z pohádek a mýtů, je tam spousta nápadů (odkázané meče), skvěle nadesignovaných příšerek a výrazných postav. Arky jsou krátké, přítomno je hodně fillerů, ale tady to nějak neberu jako nevýhodu, seriálu to dodává na odpočinkovosti (můžete klidně zařadit sledovací pauzu) a stravitelnosti. A navíc tu není přetechnikováno, jako v následujících dvou seriálech. Nejlepších je cca prvních padesát dílů, v nichž jsou představeny hlavní charaktery a zápletky, a pak už je to slabší – základní témata jsou vyvářena a vyvářena bez nějakého pořádného výsledku, ale to už jste na seriál zvyklí a díváte se dál. Naruto má zase souvislý, kvalitně vystavěný příběh, avšak jeho vůbec největší devízou jsou sympatické postavy, které mají hodně propracovanou minulost, což v kombinaci se spletitými dějovými kotrmelci plnými osobních konfliktů a skrytých schopností dává dohromady labyrint, ve kterém se dá pohybovat téměř do nekonečna – někomu to možná může připadat unavující, někdo tuto úctyhodnou promakanost zase oceňuje. Bleach je sice propracovaný také, ale tak nějak kontraproduktivně - ne že by ty všelijaké techniky byly nezajímavé, ale jsou podávány jak z rychlíku (v Narutovi je jejich vysvětlování o dost přirozenější, byť ne vždy), a hlavně je jich strašně moc, protože i postav je nadbytečné množství. Kdyby bylo jednotek stráží třeba jen pět, značně by to zlepšilo přehlednost děje a postavy by nebyly tak schématické. Ovšem Bleach má jednu nezanedbatelnou výhodu – výborný drajv. Úvodní část seriálu do dílu 62 se ze začátku zaměřuje jen na pár charakterů, seznamování se s příběhem a prostředím je dobře zvládnuté, u soubojů napjatě čekáte, jak dopadnou – zkrátka tento ark je tak skvěle vygradován, až to bere dech. Ovšem už od cca 50. dílu je znát, jak Bleachi začíná ubližovat množství kapitánů - člověk čeká, jak dopadne hlavní zápletka, ale místo toho autoři v jednom kuse zařazují všelijaké podružné souboje, jen abychom se obeznámili se schopnostmi aktérů. Pozdější díly jsou mnohem slabší, ale i nadále sledovatelné. A ještě hudba – ta je vynikající ve všech třech seriálech. (04.05.2009)

Parádní anime, nebo blbý shounen? Záleží na tom, jak dlouho jste se na to dívali. Doporučuju skončit 63, 64 dílem. Potáď je to jeden z nejlepších zástupců žánru shounen, který se směle může postavit po boku nekonečných - Inuyashy, Naruta a Fullmetal Alchemist. Pak jsem ještě pokračoval díly 108 až 128, ale už to prostě "nebylo ono." Prvotní nevšednost zmizela, začalo to padat do hodně hnusnýho schématismu a objevovat se čím dál neskutečnější postavy. Co víc napsat? Všechno podstatné už řekl (jako obvykle) Subjektiv, a ve všem s ním v podstatě souhlasím. Ichigo a spol. se v podstatě jen tupě mlátí, inovace skoro žádná, naproti tomu třeba takový Shikamaru z Naruta mě neustále překvapuje se svými stíny. Trénování a získávání nových schopností mi připomíná pitomé PC hry, kdy po určitém čase vaše postava dostane "novou schopnost" a schéma >>neustále silnější a silnější protivníci (ještě jednou zopakuju silnější a ještě jednou silnější)<< se za chvilku oželí. Takže, kdo neviděli a děsí je to číslo 300+, vřele doporučuji epizody 001 - 063 (064) aka Záchrana Rukie. Vydáte se do nového prostředí, budete poznávat nové postavy (pěkné překvapení s kocourkem) a bude vás to více-méně bavit (až na tu pomalost, těžkopádnost a neustálé souboje). Škoda jen už tradiční pasivnosti a submisivnosti ženských postav (pro Japonce typické). Rukia jen odevzdaně čeká, vzpomíná, vzdychá, zoufá a hází depresivní kukuč, Orihime (kolem 120 - 130 epizody) sice chce bojovat, ale nemůže, tak prostě rezignuje. A jakože-skandální-odhalení, kdy zjistíme že je ***** shinigami, mě už teda pěkně štvalo, jako by už nevěděli jak to natáhnout, kam dál jít, co tam dát (a to sem si myslel, že shinigami můžou být jen mrtví lidé, kdy a jak si teda pořídil děcka a jaktože může žít trvale [stejně jako Uruhara] ve světě lidí??) Občas se stačí zamyslet a jde to do háje, takže druhá rada, vypnout mozek a čumět na to v co nejrychlejším tempu, než se vám to přejí, ono 63 dílů není až tak moc. A poslední rada pro slabší povahy: pokud nemáte čas, tak se do toho ani nepouštějte, mohlo by se vám totiž stát, že si na tom vypěstujete slušnou závislost. Já naštěstí vím, že v nejlepším se má přestat. - 70 % (03.04.2011)