Žízeň

Stejně komplexně jako se dříve ve filmech Oldboy a Nebohá paní Pomsta chopil tématu pomsty, rozvádí nyní režisér Park Chan-wook různé aspekty spojené s upírstvím. Upíři na sebe váží mnoho nosných motivů (víra, sexualita, morálka, nesmrtelnost, láska), které v jiných dílech byly pouze naznačeny, nebo singulárně upřednostněny na úkor jiných. Park dokázal do jednoho filmu vtěsnat všechny, přičemž z každého vytěžil maximum. Film tak nedrží jednu stylovou rovinu a náladu, ale s Parkovou inscenační bravurou úchvatně přechází mezi zádumčivostí, absurditou, nadsázkou a vypjatostí. (05.07.2009)

Původně jsem ani netušil, že Thirst bude opět taková černá a ďábelská komedie jako Parkovi předcházející snímky. Program byl bohužel takový, že jsme se na film dostali až na třetí projekci, kde proti upírskému melodramatu stál kontroverzní Antichrist. Ten nás však nenavnadil natolik a Trier je navíc pěkný úchyl, abychom si na něj pokempili lístky a tak byla volba jasná, alespoň pro mě. Přítelkyně ještě netušila, do čeho vlastně jde, neboť žádný Parkův snímek dosud neviděla a kdyby věděla, co ji čeká, asi by raději zvolila mluvící lišku a uřezané genitálie. Když se za tímto krvavým, pro někoho i příliš násilným, místy dokonce šokujícím a zároveň vtipným počinem ohlédnu, vidím celkem originální pojetí tohoto tématu, které je navíc zpracováno jedním z mých nejoblíbenějších režisérů vůbec. Pokračujeme v nechutnosti, jedna z těch silných scén je ta, kde kněz Sang-hyeon hraje na flétnu, tou však proudí něco jiného než vzduch a právě díky takovým místům se jistě nejednomu divákovi obrátil žaludek. Co se týče té brutality, kdo přetrpěl třeba Martyrs, přežije jistě i tohle. Když pominu tyto zvrácenosti, sex, zabíjení a krev, těchto prvků je totiž ve filmu docela dost, jsou zde i ty divné scény, které mám na Parkovi nejraději. Jedna z nich je ta snová s trojicí postav a kamenem v posteli. Herecké obsazení nemohlo být snad vybráno lépe a Song Kang-ho jako padlý kněz zamilovaný do vdané ženy dokáže výborně zahrát snad jakoukoli postavu. 133 minutová stopáž mi vůbec nevadila a kupodivu bych ani nestříhal. Trochu bych zkritizoval CGI, animace skoků nebyly zrovna zpracovány nejlépe, jsou spíše průměrné, pro film však dostačující. Technická stránka je jak jinak než skoro dokonalá a na takové vizuálně lahodné a umělecké dílo s ladícím hudebním doprovodem je radost pohledět nebo taky někdo bude třeba zhnusen a půjde se tak akorát vyzvracet. (9/10) [MFFKV 2009] (09.07.2009)

Už skutečně velmi dlouho nepřišla na filmová plátna upířina, která by na už ze všech možných stran provařený žánr nahlížela takto originálně a zároveň při tom využívala prakticky všech důležitých úpírských schémat. Chan-wook Park žánr nebourá, on se na něj prostě jen dívá trochu jinak. A dělá to způsobem který sice skutečně místy působí trochu roztříštěně a snad i zdlouhavě, ale celkově je právě tou roztěkanosti docela slušně podtrženo kouzlo filmu, ve kterém se zběsile skáče po žánrových variacích a stylech, aniž by se nějak výjmečně vzdálil od hlavního tématu... a aniž by byť jen na chvíli přestal jak prohlubovat příběh a postavy, tak i velice dobře bavit. 9/10 (06.12.2009)

Nevím sakra jak tenhle korejský film charakterizovat několika slovy... Fantaskně zemitý, horrorově černohumorný a zvráceně poetický psychothriller? To zní hrozně... Zkrátka je to extrémně estetický asijský horror, nebo spíš softhorror. Nečekejte nějaké vlasaté holčičky, tohle je úplně jiná liga. Když se řekne "film o katolickém knězi, který se změní v upíra, vzdá se kněžství a začne žít se ženou, kterou nakazil vampýrismem", může to působit banálně, nebo fantasmagoricky... Tenhle vydatně pohledný, atmosféricky silný a řekl bych i originální film je třeba vidět na vlastní oči, a pak ať si na něj udělá každý názor sám. Já už ho viděl dvakrát a určitě ne naposled, miluju asijské filmy, obzvlášť horrory, a tohle je určitě jeden z pomyslné Top 5 mých asijských filmových zážitků. Kdo má rád svéráznou šikmookou kinematografii, neměl by být zklamaný. (04.04.2013)

Scénář: Seo-Gyeong Jeong, Chan-wook Park .. Svůj nejlepší film (JSA) natočil Park už dávno, pak se sice párkrát onomu bodu při pitvání pomsty přiblížil, ale (před)poslední filmy jednoznačně tápe, ultramixuje nejrůznější žánry a tvoří těžko stravitelné, ploché koláže. Pravidla upírského filmu Bakjwi sice výrazně neporušuje, pravidla zábavného filmu však ano. Hlavně utahaností a dramatickou jednotvárností bez zesilovaní. Působivé leda tak při racionálním závěru na přímořském útesu a záběrech na Kim Ok-bin. (17.11.2009)