Hodiny

Nebýt v The Hours přítomna hudba Stephena Glasse, byly by minimálně poloviční. Ale i kdyby, zůstane nám jeden neuvěřitelný herecký koncert v podání tří hereček a jednoho herce. Jedná se o dost depresívní zážitek, když vidíte všechny hrdinky proplouvat přesmutným dnem, nesrovnatelným a chvílemi zcela stejným. Hlavně se ale vyžaduje naprostá soustředěnost, jinak by leckomu mohly motivace hrdinek připadat směšné a reakce hysterické. A taky by na obalu neměla chybět cedulka se zákazem vstupu cynikům. Zpočátku jsem si udržoval větší či menší rezervu, ale postupná gradace je dechberoucí a nedává žádný prostor pro pochyby. S pointou či zničujícím finálním monologem pak zůstává v srdci velmi specifický a tíživý dojem. S odstupem ale maličko střízlivím a hodnocení upravuji o kousek níž. Gradace i přes svůj prvotřídní závěr místy malinko zadrhává a jako celek je snímek možná až trochu neuchopitelný. Přesto výrazně pozitivní dojmy a abych nezapomněl připomenout i já svoji favoritku z osudové trojice - Nicole Kidman. (04.02.2006)

Kniha není nic lehkého, osobnost Virginie Woolfové také není zrovna comixové téma, ale film, který nad těmito náměty vznikl, nepostrádá nic. Při zachování hloubky a úcty k předloze a jejím reálným postavám vypráví poutavě těžký příběh, od kterého se nelze odtrhnout. Tohle je opravdu umění bez pejorativního nádechu zaznívajícího někdy v tom slově, zkrátka kumšt. (10.06.2012)

Naočkována knihou jsem nemohla tento film ignorovat a jen jsem trnula, jak si režisér poradí s takovou spletí povah, pocitů a časových rovin. Poradil si tak, že knize neublížil, spíš naopak. U Meryl Streep jsem na bezchybný výkon zvyklá, takže spokojenost. K Nicole mám trochu averzi, ale možná je to proto, že jde z filmu do filmu a její obsazení tady bylo i vzhledem k náročnému líčení (proč angažovat herečku, která je dobrá a Virginii podobná, když to jde i takhle) tendenční, ale budiž - byla dobrá. Kdo mě ale naprosto odrovnal byla Julianne Moore. Žádná americká hospodyňka nikdy neměla takové grády jako její Laura, ať už to bylo v "soucitné" scéně se sousedkou, v "sebevražedné" scéně v hotelu, u večeře s "milovaným" manželem a synem nebo v závěrečné "bombě" s vygradovanou pointou - prostě krása, krása, krása a můj soukromý Oscar pro Julianne. (31.07.2004)

V poslední době jsem viděl dva filmy, které promouvají o ženách - a sice "Hodiny" a "8 žen". A bez okolků přiznávám, že "8 žen" mě oslovilo daleko víc - svojí nadsázkou, vtipem a šarmem. A ačkoliv dávám "Hodinám" stejné hodnocení, jde o čtyři hvězdičky jiného druhu - jsou to hvězdičky "objektivní". Tím chci říct, že přes skvělé herecké výkony všech tří představitelek a úžasného Eda Harrise si mě "Hodiny" neomotaly kolem prstu a nepronikly k mému srdci. Ale "chyba" bude v tomto případě na mé straně, v mém vnímání světa - pokud vám jsou ale blízké výpovědi o osamělosti, rozervanosti a tragice ženské duše, o depresích, psychických onemocněních a sebevraždě jako přijatelném řešení vlastní existence, pak si "Hodiny" nenechte ujít...Já za sebe ale říkám, že si je zopakuju až někdy za dvacet let. To mi bude něco přes čtyřicet a možná se na "Hodiny" budu dívat úplně jinak. A možná ne. (10.02.2006)

Jak trefně popsal Albert Camus, sebevražda je jediným skutečným filozofickým problémem. Co nás drží při životě, je důležitější otázka než ptát se co nás přiměje ke smrti. Tak se ptá i Virginie Wolfová - a skrze ni - teď i Michael Cunningham a Stephen Daldry. Ve fascinující studii zoufalého života vyplněného prázdnotou a depresí, zachyceného v několika krátkých okamžicích jediného dne. Neznám lepší zobrazení tohoto tématu. 9/10 (18.02.2016)