Hodiny

Už napoprvé se mi tento film velice líbil, ale teprve teď, po druhém shlédnutí, vím, že je to jeden z nejzásadnějších filmů, které jsem kdy viděla. Ohromující je fyzická přeměna Nicole Kidman, které Oscar patří zcela právem, podobný herecký výkon se vidí jednou za pár let. Nejpřitažlivější z tří příběhů tří různých, přesto sobě navzájem velmi podobných žen, pro mne byl ten s Julianne Moore (paní Brownová), která žije zdánlivě šťastný život, ve kterém se ale dusí. Slovy Clarissy Dallowayové - její život je tak nesnesitelně triviální a ona sama, aniž by chtěla, je nucena řešit jen samé prkotiny, jako je narozeninový dort pro manžela. Na popud filmu jsem četla i knihu, srovnání je skutečně zajímavé, zejména proto, že film i kniha dokáží fungovat samostatně a obé jsou výjimečná umělecká díla. Ano! Dokonce i Amričané jsou s to natočit skutečně umělecký film. A na závěr musím říct, jak je pro mě zarážející, nakolik se mé pocity z vlastního života častokrát podobají postavám z knihy/filmu. Snad to je pravý důvod, proč nyní čtu "Jákobův pokoj" (mimochodom vynikající román Virginie Woolfové) a brzy se snad propracuji i k "Paní Dallowayové", pokud do té doby nezjistím, že někdo musí zemřít, aby ostatní mohli konečně šťastně žít... (04.02.2006)

Tři řeky a jeden soutok, tři ženy a jeden osud. Daldryho Hodiny tikají v jakémsi bezčasí a bezvětří. Zvláštní film podle znamenité knihy Michaela Cunnighama unáší stavbou vyprávění, emocionální hloubkou, inteligentními dialogy a brilantními hereckými výkony celého hvězdného souboru. Vypráví o věčných touhách, které nepomíjejí, o vzpomínkách, které nemizí, o hledání sebe sama v zrcadle, kde je tvář někoho jiného, o smrti, která dává smysl. Co mají společného Clarissa, Laura a Virginia? Snad to, že všechny tři žijí v tichém zoufalství...a každá z nich nakonec volí únik. Snad to, že každá z nich umí na vteřinu zachytit malinký kousek štěstí, i kdyby mělo jít jen o všední nákup čerstvých květin na trhu. Ten, kdo četl i úchvatnou Mrs. Dalloway od Virginie Woolf, by měl být Hodinami pohlcen ze všech stran a úhlů... (09.05.2007)

90% - Náročnější film, který vyžaduje od diváka velkou duchovní spoluúčast. Velmi zajímavě tematicky a motivicky propojené tři dějové linie mají sice společný, velmi depresivní nádech, ale přece je v celku skryta jistá nepojmenovatelná Krása… Postava a odkaz Virginie Woolfové je zde skutečným přízrakem, a dodává atmosféře bezvýchodnost a nevyhnutelnost zároveň (stejně jako monotónně naléhavé hudební plochy Philipa Glasse). The Hours je film, kde si užijete excelentní herectví, které zpřístupňuje jinak těžko uchopitelnou myšlenkovou hloubku, a o jehož sdělení můžete přemýšlet ještě dlouho po jeho skončení. Moc bych to ale (raději) nepřeháněl… ;o) (20.03.2007)

Fantastický filmový koncert. Film je velmi věrnou adaptací (velmi dobré) knihy Michaela Cunninghama, scénář, kamera, výprava, hudba Philipa Glasse a samozřejmě i herecké výkony staví tohle dílo vysoko nad obvyklou Hollywoodskou produkci. Přesto s odstupem času dávám "jen" opravdu poctivé lepší 4*, protože mi v něm něco těžko identifikovatelného chybělo, ale neuvízl v mé paměti tolik, jak se mi zdálo po jeho shlédnutí. (20.09.2004)

Existenciálne bádanie ženskej mysle v neistote, pochybnostiach a nespokojnosti. Námet, naháňajúci strach, natočený mužom lepšie, než by ho kedy natočila žena. Nie všetky momenty som sa dokázal s trpiacimi postavami stotožniť, no v deväťdesiatich percentách stopáže som si našiel dokonca seba samého. Stephenovi Daldrymu sa podaril zázrak. A ďalšími zhliadnutiami to u mňa pravdepodobne vytiahne na 5*. Na prvý krát sa to všetko vstrebať ani nedalo. (02.08.2003)