Režie:
Stephen DaldryKamera:
Seamus McGarveyHudba:
Philip GlassHrají:
Nicole Kidman, Julianne Moore, Meryl Streep, Stephen Dillane, Miranda Richardson, Sophie Wyburd, Lyndsey Marshal, Linda Bassett, Christian Coulson (více)Obsahy(1)
Film Hodiny líčí jeden den v životě tří různých žen obývajících tři různé časoprostory, které sdílejí pocit, že zasvětily svůj život někomu jinému. Richmond, Anglie 1923. Spisovatelka Virginia Woolfová píše v azylu svého venkovského domu jedno ze svých vrcholných, nejintimnějších a vnitřně nejkomplikovanějších děl, Paní Dallowayovou. V Los Angeles roku 1951 si touto knihou prosvětluje depresi každodenního stereotypu těhotná žena v domácnosti Laura Brownová, připravující narozeninovou oslavu pro svého manžela. Také moderní paní Dallowayová - Clarissa Vaughnová, emancipovaná nakladatelka z New Yorku roku 2001 - chystá oslavu pro muže, kterého miluje: pro básníka Richarda umírajícího na AIDS. Tři ženy, které od sebe dělí téměř osm desetiletí a které musí čelit podobným krizím, spojuje jediné literární dílo. Snímek si vysloužil devět nominací na Oscara, včetně kategorie Nejlepší film, a Nicole Kidmanová získala Oscara za ztvárnění Virginie Woolfové. (HBO GO)
(více)Videa (1)
Recenze (797)
Hodiny jsou klasickým filmem, na který si nelze udělat jasný názor během jednoho sledování. Nejen proto, že jsou postmoderně rozloženy do tří časoprostorů, spojených jak motivicky, tak prostřednictvím postav. Z tohoto pohledu se jedná spíše o jednu z těch jednodušších skládanek, jejíž princip odhalíte velice snadno, neboť cílem Stephena Daldryho není matení diváka... V prvním časoprostoru prožívá svůj těžký boj s chorobou a nepochopením Virginia Woolfová (fenomenální výkon Nicole Kidman!). Z pocitů nepochopení, osamělosti a vykořeněnosti vyrůstá její román Paní Dallowayová. Tuto knihu v padesátých letech čte Laura Brown (křehká a uzavřená Julianne Moore), matka žující v iluzi spokojené rodiny, ale v nitru zápasící s podobnými pocity nepochopení, jako Virginia. A v roce 2001 jméno hrdinky románu napůl v žertu dostává Clarissa Vaughan (sugestivně zahraná Meryl Streepovou)... nemá asi cenu zdůrazňovat, že i ona zápasí se životní deziluzí, neštěstím a osudovým mužem, kterého miluje, ale který jí kdysi dávno odhodil... Všechny hrdinky spojuje Woolfové román, podobný citový stav a lesbické sklony. To vše je provázáno do složitého komplexu vztahů a emocí, které během jediného "filmového" dne projdou bolestnou katarzí. V jednom osudovém dni se tři roviny příběhu proplétají v poměrně soudržný filmový celek, kterému zpočátku chybí gradace a topí se ve velkých slovech (ta intelektuálská patetičnost se ho drží v únosné míře stále), ale v rozhodujících chvílích má vždy velký emocionální náboj a dar diváka zaujmout a donutit přemýšlet. Trochu na překážku je mi genderový filtr při vidění mužů jako a) submisivních a zžentštilých intelektuálů (Leonard Woolf) b) ztroskotaných a bezcílně bloudících umělců (Richard Brown) c) tupých a nevšímavých zviřátek v domácnosti (Richie Brown). Navzdory částečným antipatiím však přiznává Hodinám velkou vnitřní sílu a značnou stylistickou vyzrálost. Díky nim a též díky citlivé režii a výtečné hudbě Philipa Glasse jsou velkým diváckým zážitkem... ()
Niektorí muži sú presvedčení, že ak je nejaký film emocionálnou bombou, automaticky spadá do pomyselnej kategórie ženský film. Je síce pravda, že fyziológia centrálnej nervovej sústavy postuluje ženu ako emocionálnejšiu bytosť, no schopnosť náležite vnímať umelecké dielo je daná nielen ženám, ale i mužom. V rovnakej miere (dejiny umenia sú napokon takmer výlučne dejinami mužov). Myslím, že Hodiny vôbec nie sú ženský či dokonca feministický film (režisér, scenárista a autor predlohy sú muži). Hodiny nie sú o ženách, ale o ľuďoch. A dokonca nie sú ani o smrti, ale o živote (a nádeji) - prečo by ináč John C. Reilly hovoril, že život poháňa predstava šťastia? Je to jeden z mála filmov, pri ktorých si človek naozaj naplno uvedomí, že pohyblivé obrázky sú aj o umení a že kvalitné herectvo môže dať človeku viac než výkladový filozofický slovník. Na tomto mieste nemôžem nespomenúť predstaviteľku Kitty, malichernej predmestskej slečinky, ktorá príde na návštevu k Julianne Moore. Až po hodnej chvíli mi došlo, že je to Toni Collette a že spôsob, akým hrá svoju tuctovú "bezvýznamnú" postavičku je tak báječný, že na ohodnotenie tohto výkonu neexistuje žiadna cena (a už vonkoncom nie ten ligotavý chlapík s chýbajúcimi mozgovými hemisférami). ()
Dostat nějakou skutečně zajímavou roli, o kterou se jiné perou? Málokterá herečka dostává tolik příležitostí (však si je také všechny vrchovatě zaslouží) jako Meryl Streep. To, co je u jiných hereček vzácností, tím se tahle legenda může téměř přehrabovat. Rok co rok posílá divákům jasný vzkaz – zkuste ukázat na lepší charakterní herečku. Tady má dvě zdatné konkurentky. Jednu (Nicole Kidman) drama Hodiny definitivně vyneslo do hereckých výšin, druhou kritici svorně vynášejí do nebes opakovaně (Julianne Moore), ač nikdy nebude dle mého soudu hvězdou nejasnější svítivosti. Setkávají se v rafinovaném kousku, který nicméně může být pro někoho docela tvrdým oříškem. Přesto kromě skvostných hereckých výkonů potěší několik silných momentů, inteligentní dialogy i jistá režie. Tvůrci přesvědčivě ilustrují vnitřní stav postav, autenticky zachycují tři odlišné doby a prostředí, jejich dílo netrpí vnější okázalostí, ale maximálně se soustředí na herce. A ti musejí mít podobné látky neskutečně rádi. ()
Stephen Daldry se filmového zpracování Cunninghamovy stejnojmenné novely zhostil výtečně. Film pojednává o prolínání životních osudů a o otázkách, na které si každá generace (či osoba) odpovídá "de novo". Snímku nic nechybí a nic v něm nepřebývá: hluboká a dobře propracovaná (rozpracovaná) myšlenka, excelentní výkony všech tří hlavních představitelek (Nicole Kidman, Julianne Moore, Meryl Streep), výborné herecké výkony dalších herců, výborná hudba Philipa Glasse, která dodává filmu tu správnou náladu atd. Na závěr jedna zajímavost: v Cunninghamově románu má Clarisse, kterou si ve filmu zahrála Meryl Streep, pocit, že na jedné z newyorských ulic zahlédla Meryl Streep. ()
Nadherny film, ktery jsem dlouho prehlizel. At jsou to tri hvezdy v podani Kidman, Streep, Moore nebo Harris, vsichni exceluji a podavaji nadzivotni vykony. Oscara bych dal jak Kidman, tak Moorove, ta me opravdu mile prekvapila, skoda za Herrive, ve vedlejsi roli, konecne bych mu ho pral, je to jeden z nejlepsic hercu. Scenar, look, rezie, dokonalost sama. Philip Glass seopet ukazal, ze patri mezi nejlepsi. Pribeh je dost slozity, uplne jsem to pochopil az na podruhe, jak to vlastne vsechno je, ale zbytecne to nebylo, je to ten typ filmu, ale jeden z nejlepsich, co jsem videl. 95% ()
Galerie (45)
Zajímavosti (30)
- Režisér Stephen Daldry krátce po premiéře filmu komentoval, co jej k němu vlastně přilákalo: "Po Billym Elliotovi mi posílali spoustu scénářů, ale každý mi vždycky připomínal nějaký nedávno natočený film. Pak přišly Hodiny, které se tak vymykaly všem známým žánrovým pravidlům, že jsem hned věděl, nad čím strávím další dva roky života. Doteď mě na tom filmu vlastně nejvíc fascinuje to, jak se vzpírá jakýmkoli charakteristikám. Sám vlastně dodnes neumím vyjádřit, o čem je." (NIRO)
- O Meryl Streep (Clarissa Vaughan) je známo, že při přípravě na své role poslouchá vážnou hudbu. Když se připravovala na Hodiny, poslouchala skladbu Richarda Strausse "Čtyři poslední písně" v podání Jessye Norman. Režisérovi se natolik zalíbila, že ji nakonec zařadil do filmu. Můžeme ji slyšet ve scéně, kdy Clarissu přijde navštívit Louis Waters (Jeff Daniel). (jezurka42)
- V pokladnách severoamerických kin diváci nechali 41,7 milionu amerických dolarů, součet celosvětových tržeb pak dosáhl 108,8 mil. (NIRO)
Reklama