Ils

Vzbuď se! Neslyšel jsi to? Ten zvuk venku…. Samozřejmě: vydat se po tmě sama do lesa je debilita. Přesto podobné schéma stále funguje. KDO JSOU ONI? Těch situací je požehnaně. Mám se bát? Asi jo (vynechte asi). TO BUDE V POŘÁDKU!….( nevím proč, ale nevěřím…). Atmosféra DOBRÁ, samota, noc, ONI. Kolem mne tma….bože nepamatuji se, kdy jsem se takhle bál naposledy. A konec mně opravdu DOSTAL! Přitom taková blbost! K čemu je filmařsky dokonalé The Mist, když mám strach jen občas. Když horor, tak Ils! Za pár kaček (lei) hrůzy fůra. O tom má být přece HOROR! (27.10.2008)

Když člověk vidí, že je film podle skutečné události, vždy to dodá punc netradičnosti. Pokud se jedná o horor, je to ještě zajímavější. Já ale myslím, že zpracováním to možná rejža trochu přepísk a to usuzuju z toho, že přímé svědectví aktérů asi nedostal... Takže pokud víte, že vám někdo pobíhá po domě, nejspíš se nepůjdete podívat s holýma rukama, kdo to vlastně přišel na návštěvu, ale zůstanete v místnosti s tyčí v ruce. Další věc, která mě pobavila, byl labyrint z igelitů na půdě, taky hodně pravděpobný. No a ve finále, když před někým zdrháte lesem, nebudete řvát jak na turnaji K1, aby vás hned našli. (31.12.2011)

Taková komorní vyvražďovačka stříknutá "Záhadou Blair Witch", dobrá práce s kamerou a především různé zvuky - vrzání, skřeky, dupání, rachtání - krásně udržují napětí a mrazivou atmosféru. Lekačky jsou naprosto předvídatelné, ale stejně diváka přinutí sebou škubnout a těm slabším na nervy přivodit infarkt či mrtvičku:-). Prostředí je pro horror zcela ideální, nicméně se mi pořád vtírala otázka, proč musí dva lidi bydlet v baráku, kde by jich mohlo existovat třeba 20, aniž by si překáželi... Kdo jim tam, sakra, uklízel?:-) Ústřední dvojice mi nebyla ani sympatická, ani nesympatická, prostě normální, ničím výjimečný pár, co spolu žije a šustí. První dvě třetiny filmu (s výjimkou seznamovací pasáže) mi přivodily správnou dávku strachu, nijak extrémní - takový ten příjemný, patřící k dobrým filmům tohoto žánru. Po odhalení a ukončení nejistoty, kdo nebo co si s Clem a Lucasem pohrává, přišlo mrazení jiného druhu, závěr přinutil k zamyšlení. Škoda několika do očí bijících trhlin v logice; potenciál filmu byl o něco větší, přesto jde o solidní horůrek, bez efektních příšer a potoků krve, který s málem dokázal dost. 72% (02.07.2009)

Tak tohle mělo hodně dobrou atmosféru a kromě asi desetiminutové hodně nudné pasáže, která se celá odehrává ve dne, jsou ty napínavé, mrazivé a strašidelné v noci. Takže doporučuji pustit si to potmě a pak si to užívat. Ovšem asi nejmrazivější je ten konec, který je zároveň pointou celého filmu a ten je vlastně už také ve dne. (10.07.2008)

Pohovořil bych o tom, proč vychází horor Ils z Immanuela Kanta, ale současně se neobjede bez jeho popírání. Všichni filosofové před Kantem začínali od objektu, předmětem jejich filosofie byl vnější předmět, objekt nebo idea. Právě v objektu začínala jejich filosofie, zatímco Kant dosavadní teze přes „kopernikovský obrat“ obrátil a nabádal, abychom nezačínali poznání objektem, ale subjektem. Kant vyhlásil za aktivní působitel člověka, tedy subjekt, protože to my se obracíme k věcem, subjekt je ten, kdo se táže a získává informace o objektu, který se nám jeví natolik, nakolik jsme schopni ho vidět. Objekt se stává „věcí pro nás“, zatímco objekt samotný je „věcí o sobě“ a vnímat ani poznávat ho nemůžeme. Právě proto vidíme celý náš svět neúplně. Horor Ils onomu odpovídá, protože o objektech a motivátorech zla neví postavy takřka nic. Přesto se zdá, že cosi nesedí. V první řadě oba hlavní hrdinové v pozici subjektů spíše vyčkávají, nejsou těmi aktivními pozorovateli. Naopak objekty jeví až přílišnou snahu navázat na před-kantovskou filozofii, tj. býti oněmi aktivními hybateli. Samozřejmě, horory umísťují perspektivu vypravěče do okolí kladných hrdinů (a někdy přímo do nich samotných), a tím je klamavě aktivizují, protože co je vidět, je zdánlivě aktivní, a co není, je naopak pasivní. Ale věc se má tak, že objekt (tj. vše špatné, ať už je to etikou nepoznamenaný psychopat, matka příroda nebo strašidelný dům) si v hororech často přisvojuje nemalé pole působnosti, přijímá rysy subjektu, a překlápí tím subjekt (hlavní hrdinové, zde před-manželská dvojice) do pasivního objektu. Svět není objekt - on sám je subjektem. Dýchá, žije, reguluje se. (23.12.2008)