Ils

Film začínal veľmi sľubne, ale trvalo to iba pár minút. Potom sa začal prierez snáď všetkými možnými klišé hororovými prvkami, počnúc od nelogického chovania hlavných postáv, nefunkčný telefón, náhle zaseknutie zámky na dverách, naháňačka medzi závesmi atď. O hororovej atmosfére nemôže byť ani reči (až na ten úvod). Snímok neponúkol nič nové a tak veľmi rýchlo skĺzol do nudy. Popravde to najlepšie na filme bolo to, že bol tak krátky. Odporúčam ho ako liek na nespavosť. 35/100 (21.03.2014)

Nadmerná spokojnosť, slovné spojenie ktoré presne vystihuje môj dojem z tejto prostej, francúzsko-rumunskej nádielky ktorá dokazuje, že aj krátky a médiami bezhlavo neforsírovaný horor môže slušne postrašiť a nepotrebuje k tomu žiadne veľké vymoženosti. Stačí dobrý (osvedčený) nápad aplikovaný v tiesnivých/temných priestoroch, zámena explicitného gore či "exploatovania" za stupňujúcu sa hrozbu z neznámeho zla alias duševný teror, na záver nečakané rozuzlenie a o debaty po projekcíí je postarané. Inak platím pivo kameramanovi a zvukárovi...aj dve. (02.07.2009)

Naprosto skvěle budovaná atmosféra hned od začátku snímku nažene správný pocit strachu a nevědomosti, kdo nebo co zapříčinilo následnou zápletku. Navíc se přidává pan kameraman se svou nadprůměrnou prací a dobře zvládnuté zvukové efekty. Tohle všechno funguje velice dobře, co už je ale horší je celkový příběh s pointou a nulový náznak originality. Opět vidíme, co jsme už několikrát viděli, ale naštěstí v té lepší verzi. /65%/ (29.10.2014)

Když dlouho nepijete alkohol, tak se pak ožerete i po malém množství. Stejné je to s horory. Dlouho jsem žádný neviděl, a proto jsem měl u tohohle dost strach. Natočené je to velice slušně a režisér strašně dlouho neukáže vraha. Jednu chvíli jsem si myslel, že ho snad neukáže ani jednou za celej film. Ta závěrečná lesní přituhovačka zdaleka nebyla tak dobrá, jak začátek v domě. Celkové vyvrcholení mě ale nezklamalo. Pro mě je tento film dalším důkazem, že francouzi vládnou modernímu hororu. (14.09.2008)

„Ils ne voulaient pas jour avec nous...“  Není nad to, pořídit si velkej dům. To se pak člověk může pořádně vyblbnout s nezvanými návštěvníky při „Máš babu!“. Taky je fajn mít ten barák na samotě u lesa, aby mu přes plot na to honění zbytečně nečuměli sousedi. No jo, Frantíci, bohémové až za hrob. Doslova. Už ten úvod... Na baráku práce jak na kostele, ale borec vesele mastí videohru na noťasu (asi nějakou vyvražďovačku :-), místo aby šel pokosit kopřivy, natřít okenice nebo aspoň naolejovat panty u té stovky dveří uvnitř domu (už by to fakt potřebovaly). A neodloží ten noťas ani při honění partnerky s nemravnými záměry! Diagnóza je jasná – závislost na internetu. Kombinováno s nepraktičností a neschopností improvizace při zápase o holý život. Šlohnou jim auto, téměř face to face, vyhodí pojitky, odříznou telefon, a co udělá borec? Jako ovce na porážku vydusá do patra a v ložnici se vystrašeně tulí k nočnímu stolečku :-D Napadne ho vzít to přes kuchyň, aspoň pro nějaký ten nůž? Ne. Nenapadne. Pak se ale zastydí a pro změnu si začne hrát na Ramba a s pohrabáčem šmejdit po baráku. To fakt nevím, co si od toho sliboval. Když ani netušil, jestli už není uvniř s baterkama rovnou celý skautský oddíl. Takže už od půlky filmu jsem holt držel palce těm sympaticky hravým mládežníkům. I když ten Pepík za igelitem taky nebyl žádnej Einstein. Stál tam jak svatý za dedinů, dokud ho nežďuchla z lešení dolů. Blbec. A to závěrečné honění v lesejčku, kuk za dubem, baf za bukem..., to už byla těžká nuda. A z logiky plot. Mimochodem, ten plot, ten plot... Začnu odspodu a za chviličku mám rozpleté pletivo a díru jako kráva, dost velkou i pro vola, jako byl Lucas... Ale závěr ve sklepení to přece jen vytáhl nad průměr. (02.07.2013)