Princezny

Krásný film o dvou princeznách, které se (ačkoliv každá z jiných důvodů) živí nejstarším řemeslem a prodávají svoje tělo prvnímu, který přijde... Je to smutný příběh a princezny s krutým osudem jakoby nikdy neměly dosáhnout na svůj kousek štěstí... Možná si řeknete, že je to spíš příběh "ze života kurvy" (jak píše uživatel sta), ale popravdě - proč jsou špatné ony, když nebýt všech těch mužů, kteří platí za jejich těla, by tohle řemeslo vůbec neexistovalo...? Nikdy jsem nechápala, proč holky jsou "kurvy", když udělají sebemenší chybu a kluci ať už udělají cokoliv, ať podvedou svou ženu kolikrát chtějí, ať se vyspí se stovkou prostitutek, tak jsou stejně "borci a frajeři"... Smutný tenhle dvojitý metr, tenhle "double standard"... (16.09.2007)

"Budeš po něm chtít peníze?" "Dneska ne, dneska jsme ze Princezny." Příjemně koukatelný emocionálně-vyděračský kalkul o dvou holkách žijících na dně společnosti. Svou přepálenou vypjatostí a mnoha uslzenými bulvami si Princezny nezadají s kdejakým Íránským trhákem - co na tom, že v našem filmu neustále někdo brečí, hlavně, že cinkne zas nějaký ten fesťákový vavřín, že? A přestože by se obsah vyprávění dal shrnout do jedné věty rozivté, nepřišel mi celý biják jako špatný pokoukání. Zásluhu na tom určitě mají obě hlavní představitelky, který jsou ve svý nekonečný skormoucenosti opravdu přesvědčivý. Ferdnando navíc nepodceňuje diváka a používá zvlátní filmařský tempo, ve kterým jsem se okamžitě zabydlel a ani se mi po těch 113 minutách nechtělo odejít. (25.06.2012)

Nedalo sa im nefandiť. Mali také obyčajné a skvelé túžby a občas zase dokázali filozofovať skoro ako Sokrates. Nejednoduchý život, kde sa musí len čakať na ten deň, ktorý raz možno príde. A prišiel, ale všetko bolo tak trochu ináč. –––– Kto je oslávenec? Na prvýkrát 60 eur. Nikto iný sa ma nebude dotýkať a nikto sa ku mne nepriblíži odzadu. –––– O tom je láska, nie? Že ťa vyzdvihne po práci. –––– Chcela by som byť ženou jeho života. Aspoň na jeden deň. –––– Príde deň. Skvelý deň, keď stretneš ľudí, ktorých máš rada a budeš jesť jedlo, ktoré ti chutí... –––– Dnes večer nie sme šľapky. Sme princezné. (31.03.2017)

Za devatero horami a devatero řekami, kdesi v zemi španělské, žily dvě princezny. Ale nebyly to obyčejné princezny, protože tyhle musely ve skutečnosti šlapat chodník. Jedna má roztomilé a dojemné řeči, druhá je celá taková roztomilá a dojemná a navíc mi celou dobu připomínala Mášu Málkovou, což je taky pěkná baba. Do toho všeho hraje docela sympatická a padnoucí ústřední písnička. Není to kdovíjaké dílo, ale jde o poctivou práci, která si ocenění zaslouží. (28.05.2012)

"...Zatneš zuby a jdeš dál... Dnem i nocí..." Líp než refrénem ústřední písně filmu se to snad ani nedalo říct. Jó děvky, ty tvrdý chleba maj... . . . Hořký, civilně pojatý film bez zásadního příběhu a nějakých scénáristických obezliček, ale možná o to silnější sonda do života pár kněžek lásky, ne moc bystrých šlapek na telefon kdesi z periferie Madridu, přesto však citlivých žen a živoucích lidských bytostí... A jak to vlastně dopadlo? Režisér naštěstí nesklouzává do nějakého smířlivého rozhřešení či dramatického finále, vše plyne dál - a snad to všechno matka Caye nikdy nepochopí, ale přijmout může, nemusí, může... Tak mami, zdvihni ten telefon... . . . Čtyři a půl hvězdičky tedy za film, nakonec pak z nutnosti za zbytečnou délku i za poněkud nevěrohodnou rozjuchanou scénu s Mercedesem zaokrouhleno poctivě dolů. - - - P.S. Pro fandíky ejhle: http://www.youtube.com/watch?v=t-5V69VvNsY - - - - - (Poprvé viděno 5.9.2011 na >princeznovském prostoru< , hodnocení 496., komentář zde lehce posmutnělý jako jednapadesátý - 6.9.2011) (06.09.2011)