Princezny

Áno, dá sa byť autentický aj bez pseudodokumentárnych tanečkov! Nečakajte strhujúci príbeh o nešťastných, zneužívaných a týraných prostitutkách. Je to o dievčatách a ženách, ktoré zhodou okolností tými prostitútkami sú. Také je to normálne, že až povzbudzujúce, ak už nechcem písať povznášajúce. Séria malých drám, autentická človečina. Vzácne uchopený film, Levné knihy majú ďalší bod! (25.01.2010)

70 % - Ne, tohle není pohádka. I když o tom název Princezny vůbec nesvědčí, španělský režisér Fernando León de Aranoa natočil psychologické drama o nejstarším řemesle světa... Chytře se při tom vyhnul rádoby šokující rovině, která by se z námětu jistě dala vylisovat, a příběh dvou prostitutek vzal z jiného konce. Nedočkáte se tedy žádných explicitních pikanterií, spíš náznaků. A ty často mluví mnohem naléhavějším tónem. Princezny jsou sondou do duší dvou lehkých dívek, průměrné madridské třicátnice Cayetany alias Caye (Candela Peña) a ilegální dominikánské imigrantky, étericky nádherné princezny Zulemy (debutující Micaela Nevárez). Obě mají své sny lepším zítřku, kvůli nimž jsou ochotny se prodávat. První si vyšlapané peníze spoří na zvětšení prsou a sní o normálním vztahu, druhá je zase ve vleku agresivního sexuálního zvrhlíka, který jí neustále slibuje opatření dokladů, aby si do Madridu mohla přivézt synka. Aranoa ukazuje, že i prostitutky jsou lidské bytosti, které by rády žily krásný život, sní o něm a jsou zoufalé z toho, který žijí nyní. Film v sobě mísí jak silné, smutné momenty, tak příměs drsné, až černé komedie. Když posloucháte prostitutky, jak mudrují v kadeřnictví poblíž vykřičeného parku – dámy jsou filozofky, političky –, nejde se neusmívat. I když smích je to spíš hořký. Hra s jazykem jde i dál, už jen jméno hlavní hrdinky Caye je slovní hříčkou. Stejně se totiž ve španělštině vyslovuje calle, čili ulice... Film zdobí i herecké výkony, obě hlavní herečky dostaly španělskou cenu Goya. Civilnost a uvěřitelnost snímku podtrhuje i vizuální stránka, vesměs statická kamera je neustále trochu roztěkaná v podobě metafory vnitřního psychického stavu hrdinek. Posmutnělou náladu výborně podtrhují i flegmatické songy Manu Chaa. Jako ušité přímo pro tenhle příběh. (12.04.2007)

Věrné a nikterak přehnané, milé a osobní. Film ženy nikterak nesoudí, pouze popisuje, zcela objektivně a citlivě, kterak složitý a těžký je život prostitutek, rovněž tak jejich mysl a sny. Velmi příjemný a lidský film, přesto mě nikterak nezasáhl, pustit si to znovu není na škodu, avšak pamatovat si to nadlouho nebudu. (01.02.2010)

"...Zatneš zuby a jdeš dál... Dnem i nocí..." Líp než refrénem ústřední písně filmu se to snad ani nedalo říct. Jó děvky, ty tvrdý chleba maj... . . . Hořký, civilně pojatý film bez zásadního příběhu a nějakých scénáristických obezliček, ale možná o to silnější sonda do života pár kněžek lásky, ne moc bystrých šlapek na telefon kdesi z periferie Madridu, přesto však citlivých žen a živoucích lidských bytostí... A jak to vlastně dopadlo? Režisér naštěstí nesklouzává do nějakého smířlivého rozhřešení či dramatického finále, vše plyne dál - a snad to všechno matka Caye nikdy nepochopí, ale přijmout může, nemusí, může... Tak mami, zdvihni ten telefon... . . . Čtyři a půl hvězdičky tedy za film, nakonec pak z nutnosti za zbytečnou délku i za poněkud nevěrohodnou rozjuchanou scénu s Mercedesem zaokrouhleno poctivě dolů. - - - P.S. Pro fandíky ejhle: http://www.youtube.com/watch?v=t-5V69VvNsY - - - - - (Poprvé viděno 5.9.2011 na >princeznovském prostoru< , hodnocení 496., komentář zde lehce posmutnělý jako jednapadesátý - 6.9.2011) (06.09.2011)

Caye je prostitutka. Jen dočasně, šetří si peníze na prsní implantáty. Zulema je přistěhovalka a taky šlape. Jen dočasně, šetří peníze pro svého syna. Obě bydlí ve stejném domě a čkoliv jsou obě odlišné, najdou si k sobě cestu. Zpočátku jsou to jen konkurentky v rajónu, ale stanou se z nich přítelkyně. Přítelkyně, které si vypráví své sny, své obavy, svou naději... Princesas jsou opravdu krásným filmem o křehkých, citlivých, snících a smutných bytostech, které mají tvrdý život. Prodávají své tělo, ale své sny si vzít nenechají. Teď, když jsem to shlédla po dvou letech znova, musím dát * navíc, protože tohle je nezapomenutelný zážitek. Příběh plyne po narativní rovině bez výrazných srázů či výšin, nicméně plyne tak intenzivně, že po sobě zanechává hluboké stopy. A to zejména díky hlavní představitelce Candela Peńa, která jako "jednoduchá" Caya byla excelentní. Neskutečně autentickým způsobem se vžila do své postavy. Kolegyně Micealy Nevárez coby Hispánka Zulema byla rovněž úžasná. Jejich smích i jejich slzy jsem jim věřila. Obě mají svůj svět a své priority, ale tyto odlišnosti se spojí ve stejný celek: Jsou to prostě křehké princezny, které cítí, když se otáčí Země. Fernardo Léon de Aranoa natočil působivý snímek ze života dvou princezen, které hledají své království, a to za hudebního doprovodu Manu Chaa a Alfonza Vilallonga. Prostě citlivý film s psychologickým prokreslením všech postav, které odráží charakter necitlivého prostředí, v němž žijí. Jemné, působivé, nezapomenutelné. (23.08.2008)