5 centimetrů za sekundu

Dva měřiči rychlosti pádu sakurových lístků si dají jednu nevinnou dětskou pusu a pak celé dětství a mladou dospělost po sobě nyjí, vzdychají a smutní v melancholickém hávu. Taky hodně jezdí vlakem, koukají na vrtule větrných elektráren, případně řeší problémy se skútrem. Jo, a jsou od sebe vzdáleni nepřekonatelnou vzdáleností. Snímku se nedá upřít hezká animace a důraz na atmosféru, ale spíš na mě zapůsobilo výstižné zobrazení ročních období (sníh, vedro, nastupující podzim) než neustálé ubrekávání a těsknění bez jediné akce. Příběh se nekoná, jen se protahuje nostalgická nálada a je to nuda. Chlapec a dívka, kteří žijí v jiných částech Japonska, jsou smutní a čumí na padající sakury. Rozplizlou bezdějovost ještě dorazil příšerný závěrečný song. SHRNUTÍ: Asi to měla být osudová láska, ale to by je snad mohlo napadnout, že místo dojímáním se nad sakurou, by si jednoduše mohli zavolat. (12.09.2019)

Příběh, který se táhne jako smažený sýr utápějící se spolu s hranolky nudy v jezeru melancholického kečupu, avšak celé tohle obyčejné a fádní jídlo stvořené rukami kuchařského mistra, který jej proměnil ve vizuální orgii a sluchovou pochoutku. Naprosto a nepochybně 5 hvězdiček...kdyby to byl jiný pokrm. Takže za výběr pokrmu dávám méně dvě hvězdy. Takže ty tři zbývající náleží jen a pouze výtvarnému zpracování které mě často donutilo zastavit projekci a jen se nechat o chvíli déle okouzlit, s hudebním doprovodem. (10.05.2008)

Film jímavé krásy, která si mě zcela podmanila. Zprvu se mi zdálo, že je to jen sled nádherných obrázků (místy na hranici fotorealističnosti), volně pospojovaných v lyrickém duchu do melancholického vyznění, které v posledku přechází do ušlechtilé nudy, ale není to pravda. Tento film je v první řadě výletem do hezčího světa, z něhož se nechce vracet a kde možná nahlédnete některé aspekty svého života v jiném světle. Výjimečný zážitek, který si chci uchovat v paměti co nejdéle. (04.11.2013)

Aby bolo jasno, unikla prva cast z tohto patdielneho filmu. Videl som len tu, zatial. (jun 2007) Japonske anime dobilo svet, ale maloktore je naozaj niecim zvlastne. Sem tam sa najdu vynimky. Makoto Shinkai je vynimka, kvoli silne melancholickemu podaniu a impresionistickemu vizualu, to nema fakt nik. (25.06.2007)

Přiznám se, že od filmu, který má 90% jsem bohužel čekala přeci jen trochu víc:/ Byla to pro mě trochu změna, trošku jiná animace, než na jakou jsem byla doteď zvyklá, ale to rozhodně nebylo na škodu - naopak chvílemi jsem s otevřenou pusou koukala jak to bylo detailně ztvárněné. Asi to byl příběh, co mi tak uplně nesedl.. melancholické náměty já strašně ráda, ale tohle bylo na mě nějak moc. První kapitolka krásná a já se těšila, jak to bude pokračovat.. Ale druhá kapitolka byla slabší a já se začala nudit. no a třetí? ta mi přišla nějaká nedotažená.. No jak by řekl Rimmer, taková ubulená limonáda byla ta třetí část. No prostě se asi vrátím k Miyazakiho dílkům..;) (21.10.2008)