Jako malé děti

Mám výhodu, že se mi tyhle vztahové studie často otřou o osobní strunu, někdy je z toho - jako v tomto případě - celý akord. Tím jsem chtěla jen říct, že se Little Children nemusí a jistě nebudou líbit každému a i to se mi jakýmsi potměšilým způsobem zamlouvá. Máme tu osamělou Sarah, jejíž manžel si to rozdává s počítačem, a Brada - muže na mateřské, kteří se sblíží. Máme tu však několik dalších zdánlivě vedlejších postav, bez nichž by jistě byla stopáž (pro někoho) snesitelnější, ale hlavní postavy by tak zůstaly poněkud na suchu. Detail přece tvoří celek nebo ne? A tak se blíž seznámíme i s místním pedofilem a jeho milující maminkou a agresivním policistou v dobrovolně nucené výslužbě, který teď nemá do koho praštit, a postupně poznáváme, že nejen ten, kdo má čerstvé propouštěcí papíry by zasloužil minimálně pár hodin veřejných prací. Sarah je krásně napsaná postava (a v podání Kate Winslet tak opravdová) - do babince na předměstí moc nezapadá a na jedné literární párty se půvabně odhalí, když popisuje svůj vztah k Paní Bovaryové: "Vzala si nepravého muže a dělala jednu hloupost za druhou, byla v pasti, ale měla možnost - dál žít v něštěstí nebo s tím bojovat, v jejím odhodlání a vzpouře bylo něco krásného". Identifikace s touto postavou je jasná i bez toho, ale právě tento okamžik je ve filmu jeden z nejniternějších. Jak to přesně s Bradem a Sarah dopadne, nepovažuji v celém kontextu za to nejdůležitější, nakonec se totiž ukáže, že právě ony "postradatelné" linie mají zásadní vliv na ty hlavní. (19.04.2007)

Říkala jsem si, jaký asi může být přes dvě hodiny trvající milostný vztah mezi Kate Winslet a Patrickem Wilsonem. Ukázalo se, že mé představy o jejich vášnivém vztahu, který bude naplňovat celý děj, byly poněkud nepřesné. Zhruba první polovina filmu se jejich setkáním, vyvíjející se přitažlivostí a následným vznikem poměru zabývá. Zároveň se však do této jejich společné linie prolínají i další charaktery se svými vlastními démony a osudy. Skvělý Jackie Earle Haley jako podivínský a osamocený Ronnie. Jako malé děti jsou zajímavým a silným snímkem s excelentní hereckou sestavou, taktéž i těch vedlejších postav. Kate Winslet je prostě Žena a zde se kromě jejího výkonu můžeme opět kochat pohledy na její svlečené křivky:) (20.11.2011)

American Beauty light (Thomas Newman included). Falší i dusnem naplněné americké předměstí a v něm uvědomělý hlas vypravěče glosující cestu nešťastných postav Antona Pavloviče Čechova vstříc úmyslně přehnané katarzi. Po rutině samolibosti a úzkostných stavů sice vyvře gejzír strachu, nezodpovědnosti, kajícnosti i vůle k razantním činům, ale vlastně jen potvrdí, že malé děti, ač hladové, nerady opouštějí své písečky.. Nebylo to dokonalé, ale hřála ta myšlenka, že víc než výhry, nebo prohry je v životě důležitější, jestli to byl dobrý boj.. (29.06.2020)

Jako malé děti je film jako břitva. Řeže do společneské morálky s takovou naléhavosti, až to někdy hraničí s nervovým kolapsem. Při sledování filmu jsem měl podobné pocity jako při Dogville od Larse von Triera. Zatímco Trier byl jednodušší a přímočařejší, tak Todd Field vše spíše zamotává a postupuje mnohem rafinovanějším postupem, avšak o to víc je následný zážitek bolestivější. Field už ve svém filmu V ložnici dokázal, že mu morální dilemata nedělají pražádné potíže. Avšak čekáte-li nějaký zvednutý ukazováček budete nejspíš zklamání, režisér nemoralizuje ba právě naopak se snaží na věci a problémy nazírat s pochopením. Není žádných hrdinů, vítězstvích ani proher. Obyčejný film o obyčejných stinných stránkách nás všech. (02.06.2007)

K linii Sarah a Brada mě napadá úsloví dr. Plzáka: "zamilovanost je krásný stav, užijte si ho, ale proboha nečiňte v něm žádná zásadní rozhodnutí." Místy syrový a drsný, místy naopak docela odlehčený a vtipný, takový je film o životě zdánlivě spokojených párů na jednom předměstí, kde zpravidla manželé tráví dny v práci a jejich manželky pečují o ratolesti. Přitom se hlavními místy vyžití stávají dětské hřiště, bazén či jakýsi klub čtenářek. Mezi matkami na mateřské se však pohybuje jeden fantom - Brad, který dvakrát neudělal advokátské zkoušky a tak je on tím, kdo pečuje o syna. Pro matky se stává králem plesu a pro Sarah, která sexuálně nezajímá svého manžela, představuje jediného, s kým si na celém předměstí rozumí. Brad zase v Sarah vidí ženu, která si více všímá jeho skutečných přání. Film myslím velmi dobře zobrazuje psychické stavy a pohnutky postav, navíc oplývá velmi dobrými dialogy a herci. Škoda, že Jennifer Connelly nemá více prostoru, ale svým výkonem dokazuje, že není malých rolí (a v jedné scéně je vidět jen velmi spoře oděna v posteli, uh, rázem jsem se nějak nesoustředil na děj :)). Ale je vlastně zbytečné takhle se rozepisovat, zkrátka velmi dobrý film o vztazích a lidech. K maximu chybí snad jen to, že mi v podstatě z postav nebyl nikdo příliš sympatický, resp. že by se choval tak, jak by se chovat měl. Což je vlastně reálným obrazem, takže to objektivně negativum vlastně není. Jen prostě můj pohled je: chlap nikdy nemá zapomínat na rozum a zodpovědnost. (01.08.2007)