Jako malé děti

Velmi příjemný film, kterému vládnou herci v čele s Kate Winslet. Trochu mě mrzelo, že na mou oblíbenou krásnou Jennifer Connelly, se moc nedostalo, ale i tak je její postava poměrně důležitá a aspoň inteligentní. Celý film ukazuje dvě manželství z trochu jiného pohledu než jsme obyčejně zvyklí. Hlavně konec je velmi překvapující a ukazuje na věci, které jsou v lidském životě důležité a doslova potvrzuje jeden reklamní citát: "Život je otázkou priorit". (17.08.2007)

Jako malé děti je film jako břitva. Řeže do společneské morálky s takovou naléhavosti, až to někdy hraničí s nervovým kolapsem. Při sledování filmu jsem měl podobné pocity jako při Dogville od Larse von Triera. Zatímco Trier byl jednodušší a přímočařejší, tak Todd Field vše spíše zamotává a postupuje mnohem rafinovanějším postupem, avšak o to víc je následný zážitek bolestivější. Field už ve svém filmu V ložnici dokázal, že mu morální dilemata nedělají pražádné potíže. Avšak čekáte-li nějaký zvednutý ukazováček budete nejspíš zklamání, režisér nemoralizuje ba právě naopak se snaží na věci a problémy nazírat s pochopením. Není žádných hrdinů, vítězstvích ani proher. Obyčejný film o obyčejných stinných stránkách nás všech. (02.06.2007)

Little Children tematizují zlatou klec na předměstí místy humorným, místy ale bolavě mrazivým způsobem. Jde o film lehounce americkokrásoidní, ale zásadnější téma než mimomanželská vášeň a úniky před sterotypem nabízí motiv svobodné volby. Jak přehodit výhybku na jinou kolej, když ta stará nám už nabízí jen zvětralý zvyk? Velké tragédie pedofila a jeho honce nepřebíjejí všední zoufalou každodennost hlavních hrdinů, nesnesitelnou lehkost bytí s vlastními potomky a vlastními myšlenkami. Podvědomou touhu po změně probudí polibek jako zakletou princeznu. A ukazuje se, že utrpení může mít tisíc tváří a ty tiše neokázalé nemusí být nutně snesitelnější. Kate Winslet vtiskla své postavě zoufalý půvab a přímou odhodlanost (některé její manévry mi vehnaly červánky do tváří proti mé vůli), zatímco hlavní tápající mužská postava má nejen dokonale ploché břicho, ale i plochý charakter. Závěrečný twist a rádoby osudová náhoda, která motivace postav převrátí vzhůru nohama a z promyšleného elaborátu je maďarský guláš, sráží hodnocení na 8/10. (22.04.2007)

"It's not the cheating, it's the hunger. The hunger for an alternative." - Nejen o odlišném pohledu na nevěru je tento film. V prvé řadě je trefnou sondou do lidské psychiky, výborně zachycuje a efektně vyobrazuje vnitřní lidské emoce a "touhy po alternativě". Já osobně jsem se nejvíce vcítil do Brada, když místo učení jen pozoroval pouliční skateboardisty. Nenápadně, nevtíravě, v jeho soukromém výletu v mysli jinam - krásné a abstraktní... Abstraktní a zvláštní je vlastně celý film - psychologické drama noci. Není proto divu, že asi každému stoprocentně nesedne, pokud se však divák aspoň s některou částí stotožní, nemůže mu 130 minut přijít ani trochu přehnaných. Poslední hvězdičku do počtu dávám za vynikající emocionální výlev v závěru, který není nikterak samoúčelný, vše je podloženo propracovaným a obsáhlým scénářem! 9/10 (24.12.2008)

Dlouhou dobu mi tahle exkurze do maloměšťáckého života ležela v myšlenkách. Talentovaný Todd Field opět zdařile konstruuje vztahové drama, zrovna jako ve své prvotině V ložnici z roku 2001. A nejen on, ale řada dalších renomovaných tvůrců má k americkému předměstí co sdělit – hořkosladké společenské drama Ledová bouře (Ang Lee, 1997), existenciální drama O Schmidtovi (Alexander Payne, 2002) nebo naprosto odzbrojující Americká krása (Sam Mendes, 1999), kde tvůrci líčí prostředí a mentalitu maloměsta jako hotové peklo na zemi. Jako něco zchátralého a odcizeného. Americká krása je stejně jako výše zmiňované filmem o zajetí a o útěku z něj. Za dokonalou fasádou se postupně představují lidé, jejichž vzájemné vztahy jsou disharmonické a vyprahlé a osudy zoufalé a ponižující. Zároveň si svoji samotu a zoufalost nedokáží ani sdělit, protože mezi nimi vyprchal i jakýkoli náznak komunikace a vzájemného pochopení. Společnými silami vše pohřbili pod frázemi a nucenými úsměvy pro stejně okoralé okolí. Prvotním zásadním pojítkem je fakt, že se nacházíme v americkém maloměstě, kde manželské páry s potomky žijí život na dálku podobný tomu našemu. Field opět sklízí ze „všech“ stran jen pochvalné ohlasy. Jeho úžasně sebejisté druhé představení nás zavádí do osudů matky a manželky Sarah, která v novém známém vidí šanci na změnu (bravurní Kate Winslet ji dodala uvěřitelnost a lidskost pochybující a chybující ženy – ostatně všechny postavy působí kompaktním dojmem), k tomu nabaluje i další postavy, rodinu zbloudilého Brada, fanatického kamaráda, pedofilního loosera, jeho matku a podobně jako u Mendesova debutu se celým filmem nese svíravý a lehce ironický opar, dávaje tušit nevyhnutelnost (mírně sešroubované) tragédie. Má to atmosféru, jízlivě úsměvné dialogy, i přes přepálenou stopáž spád a silné sekvence, které nesklouznou do uslzeného klišé. Navíc Field nahlíží na své ovečky s upřímným pochopením!! Moc příjemný filmový zážitek. 80%. (28.07.2007)