Jako malé děti

Říkala jsem si, jaký asi může být přes dvě hodiny trvající milostný vztah mezi Kate Winslet a Patrickem Wilsonem. Ukázalo se, že mé představy o jejich vášnivém vztahu, který bude naplňovat celý děj, byly poněkud nepřesné. Zhruba první polovina filmu se jejich setkáním, vyvíjející se přitažlivostí a následným vznikem poměru zabývá. Zároveň se však do této jejich společné linie prolínají i další charaktery se svými vlastními démony a osudy. Skvělý Jackie Earle Haley jako podivínský a osamocený Ronnie. Jako malé děti jsou zajímavým a silným snímkem s excelentní hereckou sestavou, taktéž i těch vedlejších postav. Kate Winslet je prostě Žena a zde se kromě jejího výkonu můžeme opět kochat pohledy na její svlečené křivky:) (20.11.2011)

American Beauty light (Thomas Newman included). Falší i dusnem naplněné americké předměstí a v něm uvědomělý hlas vypravěče glosující cestu nešťastných postav Antona Pavloviče Čechova vstříc úmyslně přehnané katarzi. Po rutině samolibosti a úzkostných stavů sice vyvře gejzír strachu, nezodpovědnosti, kajícnosti i vůle k razantním činům, ale vlastně jen potvrdí, že malé děti, ač hladové, nerady opouštějí své písečky.. Nebylo to dokonalé, ale hřála ta myšlenka, že víc než výhry, nebo prohry je v životě důležitější, jestli to byl dobrý boj.. (29.06.2020)

Upřímně, myslím si, že už mám něco málo nakoukáno a tohle není poprvé, co film začal báječně a skončil… řekněme stupidně, ale aby to byl až takový propad kvality (kolem půlky filmu jsem uvažoval o 90 %, před koncem o 40 %) to se mi ještě nestalo. Little Children (když o tom tak přemýšlím, je tohle vhodný název, protože většina postav se opravdu chová jako malé děti) není špatným filmem, jak už jsem naznačil, ze začátku mě hodně bavil a já si říkal, že tohle vypadá na zajímavé drama. Ale asi v polovině filmu se to nějak zlomilo a od té doby jsem myslel jen na jednu věc - "kdy už konečně, ku*va, bude konec?!", protože mě opravdu otravovalo chování hlavních postav. Příklad - ženská čte Paní Bovaryovou (tu knížku jsem náhodou četl a proto vím, že to je nudná a blbá knížka) a ztotožní se s ní tak, že se začne podle té knížky chovat (takže si vlastně obhájí svou nevěru). Líbila se mi diskuze v knižním klubu, kdy si to obhajuje a kdy jedna z žen řekne, že tenkrát to jinak nešlo, protože ženy neměly taková práva. Ano, s tím souhlasím, ta knížka je možná hloupá i kvůli tomu, ale Sarah (Kate Winslet) se začne podle té knížky chovat (dnes, kdy žena má mnohem více možností, když je znuděná svým životem). A takhle bych mohl pokračovat, ale nechce se mi. Dnes za 60 % s tím, že (ač ji mám rád) musím říct, že Kate místy dost brutálně přehrávala a jediný, kdo si opravdu zasloužil nominaci, byl Jackie Earle Haley. A já jen doufám, že jednou takhle nebudu uvažovat, jako hlavní hrdinové tohoto filmu… (27.07.2011)

Jsem spíš lehce zklamaný. Jména Winslet a Connelly mě spolehlivě nalákaly do kina, ale výraznou roli má ve filmu jen první ze zmíněných hereček. Nekoná se tedy žádný milostný trojúhelník, jak by mohly napovídat některé reklamní slogany, ústřední dějovou linií filmu je skrývaný vztah dvou svým způsobem osamělých lidí, kteří nejsou tak úplně spokojeni ve svých manželstvích, tedy Sarah a Brada. Bradova manželka Kathy (hraná právě Connellyovou) dostává vyloženě minimální prostor. Začátek mě nadchl (stejně jako extradiegetický, "knižní" vypravěč, který se kdovíproč vzápětí vytratil), poté se film začal natahovat, aby nějak nabral přehnaných 130 minut a silný závěr sice mnohé zachránil, ale neobohatil film o nic výjimečného, což je asi největší problém, který s ním osobně mám. Kate mě jako obvykle nezklamala a Jennifer to zas aspoň hromsky slušelo... 60% (24.04.2007)

Téměř dokonalé ´vztahové drama´, které stojí především na vynikajícím scenáři, plném svěžích neokoukaných situací a v závěru nečekaně vygradovaném. Postava sexuálního devianta Ronnieho mi zpočátku přišla až příliš násilně vsazena do příběhu, ale nakonec se jeho osud stal nejemocionálnějším prvkem celého vyprávění, s jedním mrazivým momentem v závěru, při kterém by se ve mě krve nedořezal. V téhle souvislosti nemohu než si na adresu oscarových akademiků zaklepat na čelo, že dali před působivým výkonem Jackieho Haleye přednost trapnému Arkinovu dědečkovi v ´Little Miss Sunshine´. To, že v závěru Field v případě obou hlavních postav se nesnažil se o co nejfatálnější vyznění jejich vztahu, kvituji s povděkem. Není pokaždé, pro vyvolání intenzivních emocí, třeba příliš ´tlačit na pilu´. A vůbec poprvé musím vyzdvihnout také geniální trailer, který je díky použití netradiční minimalistické zvukové stopy přijíždějícího vlaku, perfektně sladěné se střihem záběrů, takovým malým uměleckým dílem (a i díky němu jsem ´Little Children´ očekával s netrpělivostí, navzdory skutečnosti, že trailery vždy beru s rezervou). (23.05.2007)