Borat: Nakoukání do amerycké kultůry na obědnávku slavnoj kazašskoj národu

Neskutočne nahypovaná záležitosť. Veľmi sa mi páči ako tunajšie osadenstvo naodpaduje Indahouse, ktoré je podľa môjho názoru omnoho vtipnejšie, a tu sa rozplýva nad genialitou Borata. Borat nie je geniálny, podozrievam autorov, že tá "autenticita" nie je skutočná (strihy, zadné projekcie pri autoškole) . Každopádne taká zmes fanatických hovád ako uvidíte na rodeu a hlavne na nedeľnej omši v Texase sa nevidí každý deň. Človek má skutočne strach keď si predstaví že by sa mala takáto "kultúra" šíriť z USA do sveta. Ale smial som sa poriadne, o tom žiadna dilema. Indahouse je pre mňa ale omnoho zábavnejšia záležitosť. 7/10 (25.11.2006)

Osobně považuju úspěch tohohle filmu za celkem slušnou záhadu. Je pravda, že některý scény jsou hodně vtipný, na druhý straně 90% těchto scén už je v traileru v kratší (a proto mnohdy zábavnější) verzi, takže v kině už jenom čekáte, že na vás Borat vyrukuje s něčím, co jste ještě neviděli. Ale co jste ještě neviděli? Návštěvů Židů, která je celkem nudná, křesťanskou bohoslužbu, která se nedá označit za vtipnou, maximálně pak za "děsivou" zkušenost (myšleno ve stylu fanatismu určitých lidí), a scénu v hotelu, která je na pomezí geniální zábavy a maximálního nevkusu; pro někoho bude dokonalá a nejlepší z celého filmu, pro jiného bude hlava Borata v zadku jinýho Kazachstánce už trochu moc. Mám pocit, že se řadím spíš k těm druhým. (10.12.2006)

"Pamela, vydáš sa za mňa." - "Och, nie, ďakujem." - "Nemusíš súhlasiť.“ Na toto sme s Rižom zašli v roku 2006 do kina a chechtali sme sa ako debili celých 84 minút. Resp. ja 74, pretože 10 minút ma pri "istých" scénach napínalo na vracanie. Scenár je zameraný proti všetkým (viď. Beh pred Židom, či hláška „Je vedecky dokázané, že ženy majú menší mozog, ako muži.“, ale schytajú to aj homosexuáli, heterosexuály, medvede, Američania, Daniel Myrick s Eduardom Sánchezom a mnohí ďalší), nastavil Amerike rovnako dobré zrkadlo, ako Michael Moore vo svojich (pseudo)dokumentoch. Nech už si o tom myslíte čokoľvek, takýto film (áno, je to film) sa vidí raz za X rokov. Kino Považan NMnV 2006 (10.02.2007)

Je pravda, že místa, kde úsměv doslova mrzne na tváři, se ve filmu střídají s těmi, ve kterých mrzne z úplně opačných důvodů. Jenže tenhle, za normálních okolností pro mě zapovězený humor, je díky interakci s (alespoň pokud budeme věřit prvnímu dojmu a Františku Fukovi v Cinemě) vesměs nic netušícím okolím, postaven na úplně jinou úroveň (na rozdíl třeba od "Indahaus"). Sice si Cohen ve filmu trochu recykluje své předchozí Boratovské nápady, ale v kombinaci s "reálným" příběhem o cestě za vytouženou láskou vzniká celkem unikátní směs, ve které jsem se sice smál na stejných místech jako parta výrostků s popcornem za mnou, ale často pravděpodobně z úplně jiného důvodu. Škoda, že už asi patříme do těch civilizovanějších končin, vidět něco takového o nás... (14.12.2006)

Boratovi jsem se v době jeho premiéry moudře vyhnul, protože jsem podle prvních ohlasů jasně identifikoval, že tenhle styl humoru nebude můj šálek čaje, ale když mi ho Prima naservírovala až pod nos, neodolal jsem, abych své pocity konfrontoval s nadšenými ohlasy některých diváků. Moje intuice mě nezklamala, a tak i když cíle Cohenových vtipů jsou mi sympatické, jeho humor je pro mě celkově nestravitelný. Ono je fajn, že si střílí z politické korektnosti, z pokrytectví, svatouškovství a nekritické náboženské víry, nejrůznějšího dogmatismu a obecně z lidské blbosti. Jenže mu schází (a místy opravdu zoufale) cit pro míru, elegance a noblesa. Cohen je přesně ten typ komika, který pro ohlas publika nebude váhat strčit hlavu do kýblu s fekáliemi, a tak nějak mi připomíná klauna Šášu z populárního seriálu Simpsonovi. Mám podezření, že Cohenovi je naprosto ukradená politická korektnost, nechce nic kritizovat nebo za něco bojovat, jde mu prostě o to prodat co možná nejlíp svou one man show. A místy se mu to opravdu daří, smysl pro ironii a schopnost vygradovat určitý vtip mu rozhodně neupírám, zasmál jsem se rozhodně častěji, než je u současných komedií zvykem. Jenže těch míst, kde se naopak ošívám nad koncentrovanou trapností, je určitě víc. Exaltované výkřiky typu Nejlepší komedie roku! přecházím, protože každý, mě nevyjímaje, má na své úlety právo, ale musím ocenit ty uživatele, kteří mi tu nenápadně, tu s elegancí úderu kladivem, předhazují, že můj vztah k Boratovi je lakmusovým papírkem mého liberalismu, smyslu pro humor a otevřenosti. Rád se sám o sobě poučím. Celkový dojem: 40 %. (22.11.2010)