Temný rytíř

Když Vám v kině uteče téměř tří hodinový film tak rychle, že nestačíte říct ani STOP, asi je něco špatně, samozřejmě v tom nejlepším slově smyslu. Christopher Nolan dokázal ve světě filmů zázraky. Fakt je, že mu pomohlo mnoho aspektů, které i tak dobré nebyly, ale jméno filmu udělaly viz. smrt Heathe Ledgera. Kdo by od něj čekal, že Jokera udělá právě tak reálného, poplatného dnešní době, kdo by to kdy čekal, že právě on udělá zrůdu filmového plátna tak zevrubně a dokonale. Škoda, že ještě před premiérou tohoto filmu umřel, tím pádem z této postavy udělal asi největšího nepřítele superhrdinů, kteří kdy měli čest se utkat na filmovém plátně. Temný rytíř je film plný opravdu duchaplných dialogů, které dokázaly nečekaně vyrašit a detonovat divákovu mysl, hlavně tu moji. Ale že je to také film, který se před akcí nezastaví, ve kterém se stále něco děje i když se nic neděje, to už je hlavně umění právě Christophera Nolana. Každá scéna je dokonalá, každá do sebe zvláštně zapadá. Každý herec ve své roli předvádí to nejlepší. I ten obyčejný komparz ví, že je to čest být v takovém filmu a snaží se pro to udělat to nejlepší. Temný rytíř po premiéře na imdb skončil na prvním místě, v době kdy píšu tento komentář je na místě třetím. Fakt, že je to VELKÝ film je zřejmý a netřeba o tom dál rozepisovat. Temnému rytířovi se povedlo všecko a na jedničku, podpořen tím, že velké jméno z eskapády herců zemřelo, a tak ačkoliv nechtěně dostalo ještě větší reklamu než si vůbec kdo kdy mohl dovolit. Fakt že je to velký film to ještě umocnilo o nějakou tu úroveň víš, i když to vůbec nechtěl. Už teď je pro mě právě Temný rytíř legendou, tím nejlepším filmem o superhrdinovy, který jsem kdy viděl, a který se asi nikdy nezmění, ať se bude snažit kdokoliv. Dříve jsem v jeho filmech Batmana příliš v lásce neměl, ale sledovat reálnějšího, smysluplnějšího a života prostého Batmana je přece jen o něco lepší než koukat na neonovou bezduchou zábavu, která s realitou má opravdu pramálo společného. S upřímností můžu říct, že Temný rytíř je to nejlepší, co jsem kdy viděl. Nádherná hudba, fantastická atmosféra, skvělé výkony, fungující příběh, napínavá akce, co víc si můžu přát. Kdejaké názory, že akce je občas nepřehledná, že tomu někdo dá čtyři hvězdičky, to mi hlava prostě nebere. Tenhle film si to nezaslouží, těch pět je taky málo. A netvrdím to jenom proto, že Heath zemřel. To rozhodně ne. Ten film se prostě povedl. Kdo neuvidí, neuvěří. Jen jsem opravdu zvědavý jak to udělají s třetím závěrečným dílem... (14.08.2008)

Po druhom zhliadnutí dvíham hodnotenie na maximum - jednak preto, že je to skutočne o triedu lepšie ako (inak vynikajúci) BB, a hlavne kvôli epickému rozmachu a scenáristickej prepracovanosti, ktorá vyplytvala nápady a zápletky na tri filmy. Mnohé výhrady však zostávajú - kvôli šialenému tempu mnoho scén emocionálne nedoznie (Gordonovo zmŕtvychvstanie), najlepšia akčná scéna je uprostred filmu (hoci na druhý pokus som prišiel na chuť aj záveru so "sonarovým efektom"), toľkokrát oslavovaná hudba si vlastne vystačí s jedným motívom a Rachel/Maggie je chudiatko taká škaredá a nevýrazná, že na mňa osobne vôbec nefunguje scéna, ktorá má byť emocionálnym vyvrcholením filmu. Napriek všetkému ide o jeden z vrcholov komiksového žánru a obrovský kus špičkovej scenáristickej, režijnej a hereckej práce. (24.07.2008)

Temný rytíř se zřejmě napoprvé nedá pobrat. Od začatku do konce neustále graduje a staví na již řečeném či udělaném. Ovšem děje se tam toho tak moc, že bez absolutního soustředění se to prostě nedá stíhat. Všechny Nolanovy filmy mají podle mě ohromnou dynamiku, ale zde je to dohnáno mnohem dál. A to v dobrém slova smyslu, protože jedno zhédnutí prostě nestačí. A podobně jako u Mementa začínají některé souvislosti vyplouvat na povrch až po X-tém zhlédnutí. Podruhé jsem si Temného rytíře podstatně víc užil, došlo mi, že téměř v každém záběru je ukryta nějaká informace, která později hraje alespoň maličkou roli v něčem větším. A stejně mi toho opět mnoho uniklo. Krásné na tom je, že Nolan předpokládá, že divák dává pozor, a trapně a zbytečně nevysvětluje to, co již bylo řečeno. Temný rytíř není o akci nebo dialozích. Je o atmosféře, která vzniká kombinací brilantních dialogů, hereckých výkonů, skvělé akce a parádně padnoucí hudby. To vše je režijně bezchybně ukočírováno. Pokud se vám po zhlédnutí bude zdát, že něco nesedí, že je něco zůstalo nedořešeno apod., prostě koukněte znovu. A většinou zjistíte, že to tam celou dobu bylo, jen jste si toho nevšimli. A tohle na Nolanových filmech miluju. Nutí vás dívat se na ně znovu a znovu a stále se dá něco nového odkrývat! Jasných a bezdebatních 100%, i když na poprvé těch 100% bylo trochu rozpačitých, protože mě to tak převálcovalo, že jsem nevěděl, kde mi hlava stojí. (07.08.2008)

Cameron má druhého Terminátora... Nolan má Temného rytíře... Řemeslný pokrok oproti prvnímu dílu je, stejně jako u Terminátora propastný. Film Jasně reflektuje dobu, v níž vznikl, je z ní žánrově nejčistší, podává zároveň odkaz i glosu. A oba ty filmy jsou tak působivé mimojiné proto, že jejich obraz má nevídanou hmotu. Člověk má pocit že si na ně může doslova sáhnout... Žijeme v době, kdy potřebujeme někoho, kdo nás spasí, inspiruje. A nikdo není tak skutečný, tak hmatatelný, jako právě Nolanův Batman... (31.07.2008)

Vyhypované až hrůza... Nehodlám tu opruzovat sáhodlouhým elaborátem a destilovat mnohokrát již řečené, jen stručně načrtnu, proč jsem u Dark Knighta nezažíval orgasmické stavy a neskočil oběma nohama do víru všudypřítomné nekritické davové hysterie... Těšil jsem se, moc jsem se těšil. Ale v kině jsem se musel rozpačitě ptát:: "Kde je ta genialita? Ta dokonalost?". U většiny filmu jsem zažíval pocity, které jsem měl po čase u třetího Bournea: Promakaná podívaná, uhánějící k cíli jako splašený vlak (u Batmana je základem pro rytmizaci těkavá energická melodie - kde jsem ji už slyšel?), avšak pronikavějších emocí prostá (nevyužitý milostný trojúhelník a postava Rachel), dobře zahraná, leč tíhnoucí k podivné sympatii k pomalovanému pošukovi (Wayne/Batman přichází na buben)... Akční pasáže vesměs pouze nadstandardní, ze sedadel nezvedající, bez momentu, jenž by si chtěl divák dopřávat stále dokola (neodpustím si srovnání s loňskými popcornovějšími Transformery, které obsahovaly těchto euforických chvilek hned několik)... A nakonec je tu ta místy zvláštní poslední půlhodina (trajekty, sonar), jež jakoby podvratně uřezávala větev pod nastaveným depresivním, potažmo realistickým stylem... Netvrdím tu nic objevného (stačí si přečíst diskuzi) – zkrátka jsem se v kině podivoval, jakýže humbuk tenhle sic kvalitní,ale filmovou historii nikterak nepřepisující akční thriller s jedním skvostným záporákem, způsobil. (07.08.2008)