Temný rytíř

Plnokrevné a zakrvácené antické drama, jen v pouti za hledáním lidské přirozenosti si protagonisté nasazují vysvětlující a matoucí masky, a snad proto mu říkáme comicsová adaptace. Nolan se ptá, kde leží ona hranice mezi předurčeností a zda existuje úzeMí svobodné volby, akcentuje dobu post-demokracie a jejích slabin, kterých využívÁ terorismus, vrací se v postavě Jokera, jakési Amélii naruby, k zvráceně hravému Nihilismu a portrétuje nejhlubší propastI v temnotě svých postav. Má dost odvahy, aby svého maskovaného arcihrdinu, TEmného rytíře, učinil vedlejší postavou a amorfní nádobou, která se tvaruje podle potřeb anarCHií zmítaného GothAmu. A v té temnotě, těsně před rOzbřeskem, ustupuje od HobbeSovy teze a věří ve světlo. Dokud se neozve šílený smích. A pak druhý. Ve světě, kde neexistují pravidla, nelZe věřit, ve světě, kde je porušena spoLečenská smlOuva, se začíná i mafiánská klika bát. Svět strachu je světem nejistoty, kdy může přijít rána od kohokoli. Spirála bezpečnosti se začíná roztáčet, čím více strachu máme, čím méně věříme, tím větší nebezpečí na sebe přivoláváme, říká Nolanův hrdina s tváří, rytíř na bílém koni. Obětovat principy sebezachování, svobodu bezpečnosti, spravedlnost statu quo? Možná za několik desetiletí budou vědci zkoumat kulturní reflexe postmoderní doby. Snad poprvé je ale obraz zranitelného a zraněného světa zašifrován do filmových políček s netopýřím emblémem. Hlubinná psychologie. Duch doby. Why So seriOuS? P.S. Temný rytíř je neopakovatelný, protože je to nehrdinský film, v jehož soukolí nás semelou dva záporáci. 90% (12.08.2008)

Nekonečný chaos v rukou jediného muže, dobro a zlo, jimž chybí hranice, fantastické hi-tech hračky, parádní herci, suché bonmoty, jedno kouzelnické vystoupení a hlavně dvě a půl hodiny neředěného dobrodružství, kde Nolan skáče z jednoho vrcholu na ještě vyšší, aby přitom smysluplně rozvíjel chytlavý děj a zároveň nezapomínal na akci, u které ti slabší vlhnou. Od Bourneova ultimáta je tu konečně film, který rezolutně odmítá pojmy jako ‚time-out‘ a ‚hluché místo‘. A ta stísňující hudba, před tím, než Joker předvede další číslo… no, dalo by se pokračovat do nekonečna. Film roku? Pravděpodobně. (10.08.2008)

Vyhypované až hrůza... Nehodlám tu opruzovat sáhodlouhým elaborátem a destilovat mnohokrát již řečené, jen stručně načrtnu, proč jsem u Dark Knighta nezažíval orgasmické stavy a neskočil oběma nohama do víru všudypřítomné nekritické davové hysterie... Těšil jsem se, moc jsem se těšil. Ale v kině jsem se musel rozpačitě ptát:: "Kde je ta genialita? Ta dokonalost?". U většiny filmu jsem zažíval pocity, které jsem měl po čase u třetího Bournea: Promakaná podívaná, uhánějící k cíli jako splašený vlak (u Batmana je základem pro rytmizaci těkavá energická melodie - kde jsem ji už slyšel?), avšak pronikavějších emocí prostá (nevyužitý milostný trojúhelník a postava Rachel), dobře zahraná, leč tíhnoucí k podivné sympatii k pomalovanému pošukovi (Wayne/Batman přichází na buben)... Akční pasáže vesměs pouze nadstandardní, ze sedadel nezvedající, bez momentu, jenž by si chtěl divák dopřávat stále dokola (neodpustím si srovnání s loňskými popcornovějšími Transformery, které obsahovaly těchto euforických chvilek hned několik)... A nakonec je tu ta místy zvláštní poslední půlhodina (trajekty, sonar), jež jakoby podvratně uřezávala větev pod nastaveným depresivním, potažmo realistickým stylem... Netvrdím tu nic objevného (stačí si přečíst diskuzi) – zkrátka jsem se v kině podivoval, jakýže humbuk tenhle sic kvalitní,ale filmovou historii nikterak nepřepisující akční thriller s jedním skvostným záporákem, způsobil. (07.08.2008)

tak s odstupem času, jsem se pustila do přemýšlení o tomto filmu.. proč rozdělil lidi na dvě části.. TY co jsou jeho obdivovateli a TY co si nezískal a nechápou čím je tak vyjímečný :) já se škatulkuji do obdivovatelů.. všechny díly Batmana od Tima Burtona zbožňuji.. líbí se mi jeho podání.. příme převedení Batmana coby superhrdiny, v temném opravdu temném Gotham city.. ale pan Nolan se pustil do projektu, uděla z Batmana "obyčejného" muže.. muž, který pomocí bojového umění a spouty peněz ze sebe udělal symbol.. tím udělal úplně nový příběh.. i když je děj stále o tom samém :) a jak jsem psala už od dob mého útlého dětsví byl Batman legendou.. Batman v podání Christina Bale se mi zaryl do podvědomí a když končil s kartou Jokera, byla jsem zvědavá jak to dopadne. Říkala jsem si: „Nikdy se nesnažte překonat Jokera v podání Jacka Nicholsna!“ A jak to dopadlo?? Temný rytíř je za posledních pár let, jeden z nejlepších filmů, co jsem viděla.. Heath Ledger se postaral o excelentní podívanou. Jeho smích slyším pořád a díky němu tu s námi zůstane na hodně dlouho. Ještě teď mě mrazí, když si vzpomenu na to, jak jsem byla zaražená v sedačce a s napětím koukala. Akčnost, zábava, hrůza a údiv nechybí. Slovy se nedá popsat, jak je to mistrovské dílo. (31.03.2009)

Co Nolan načrtl v Batman Begins, tady dovádí k absolutní dokonalosti. Schéma boje dobra se zlem rozpuštěné, Batman definitivně pozbývá mytické podstaty a stává se skutečně temnou postavou prokletého vyděděnce. Určitě nejtemnější komiksák, který tu kdy byl, především díky Ledgerovi, jehož Joker je geniální materializací nepolapitelného a nezničitelného zla. Jedinou slabinou je poněkud přebujela zápletka, která mězi dvěma vrcholy trochu ztrácí tempo. Smekám před způsobem, jakým dokázal Nolan komiksák změnit na strhující a syrový thriller v nejlepší tradici M. Manna, Coppoly či De Palmy. Z mého pohledu patří Temný rytíř skutečně mezi nejlepší hollywoodské filmy. Edit 2012: po odeznění "povinného nadšení pro mě TDK trochu ztratil glanc - na jeho kvalitách se nic nemění, ale cosi z jeho chladu, brilantní vykalkulovanosti a neprůstřelného plánování mi znemožňuje se do filmu skutečně zaangažovat... Navíc postava Harvey Denta mi stále přijde dost prkenná a ohebná tak, jak dokonalý trik v závěru vyžaduje. Tadááá! Hvězda dolů. (08.08.2008)