Temný rytíř

Druhý díl Nolanovy epické kriminální ságy je pojat jako zničující střet přímého, logicky uvažujícího hrdiny s pevnými morálními zásadami a psychopata zosobňujícího chaos, který neuznává žádná pravidla ani schémata (dobrým prostředkem k jejich srovnání je rozdílné pojetí první bankovní loupeže, při které netušíme, oč zde komu jde, a pozdějšího vloupání v Hong Kongu, kdy jsme s plánem naopak předem důkladně obeznámeni). Christopher Nolan oproti tomu přehledná schémata miluje a tak je film navzdory Jokerově nevyzpytatelnosti a skutečnosti, že „gamemaster“ je on (viz např. přepsání úspěšného dopadení z vítězství Batmana na vítězství Jokera, který to takhle chtěl), velmi precizně zkonstruovaný a popostrkovaný vpřed schematickými situacemi (záchrana na poslední chvíli, záměny identit, bomba, která za chvíli exploduje), do nichž jsou postavy víc než čímkoliv jiným tlačeny potřebami vyprávění (takže dělají hloupá rozhodnutí: Batmanova havárie na motorce, policista čekající s Jokerem ve výslechové místnosti). Přestože z filmu občas trčí jeho konstrukce, jde o konstrukci natolik komplexní, že obdiv nakonec převáží nad roztrpčením. Příběhové linie jednotlivých postav jsou úzce propojené, neustále se ovlivňují a vytvářejí mnohovrstevnatou síť s rostoucím množstvím subsvětů (neboť cíle některých postav se mění a tak přecházejí na opačnou stranu, případně si zakládají „stranu“ vlastní), na jejíž upletení by jiní tvůrci, kteří neumějí vyprávět se stejnou úsporností jako bratři Nolanové, potřebovali desetidílný seriál. Upozadění Batmana bych nebral jako nedostatek. Ten film je víc o Gothamu než o temném rytíři. Dialogy jsou sice zbytečně doslovné a nenechávají divákovi prakticky žádný prostor, aby si sdělení filmu odvodil sám (dost otravný je ke konci zejména Alfred, polopaticky nám vysvětlující, co je smyslem Batmana), ale zase nám umožňují hned napoprvé pochopit, o co se tvůrci touhle nadčasovou dekonstrukcí superhrdinského mýtu snaží (jestli máte rádi politické paralely v umění, zkuste si za Jokera dosadit Donalda Trumpa). Temný rytíř má skutečně blíže ke starým (Joker jako zdegenerovaný potomek antihrdinů z Veřejného nepřítele nebo původní Zjizvené tváře) i revidovaným gangsterkám než k moderním superhrdinským filmům. Přestože ale není zběsilou akční jízdou, díky bravurní rytmizaci, navozující zhruba od čtyřicáté minuty, kdy se poprvé setkají všechny klíčové postavy vyprávění, dojem nepřetržité gradace, vám nedává moc šancí vydechnout. Hned úvodní bankovní loupež dává tušit, že Nolan zapracoval na své režii akčních scén (zřejmě pomohla i IMAX kamera, která ho nesvádí k tomu, aby tak zběsile stříhal), z nichž tentokrát většina zaslouží obdiv, ať už pro skýtaný estetický prožitek (Joker vyklánějící se z policejního auta) nebo využití paralelního střihu (byť rozjíždění několika akcí současně k navýšení výsledné intenzity je už v závěru trochu únavné). Jestliže je Temný rytíř zásluhou Nolanových konstrukčních schopností a řemeslné zručnosti výborný film, během scén s Ledgerovým Jokerem nám sledovat něco naprosto unikátního, co do žádných racionálních vzorců a schémat nenapasujete. Herce, který pochopil svou roli a sžil se s ní do té míry, až z toho mrazí. Záblesky geniality. 90% Zajímavé komentáře: DaViD´82, Bluntman, Subjektiv, Gimli, Radko, Faidra, Marius, Lynn, gudaulin, Madison, Niktorius, Gimp, Ajantis, Šakal, Vitason, nash., lakikaki, SeanLSD, Kali4, thunnus, levente, Petike, gicous, curfew77, da-a, sdgda (28.07.2008) (méně) (více)