Temný rytíř

To, že je Temný rytíř dobrý film, ještě neznamená, že je prostý vad. Nolanova snaha vytáhnout Batmana ze světa komixových zákonů do světa našeho, se mi vcelku líbí. Jenže tahle změna prostředí vyžaduje víc, než změnu toho, jak vypadá Gotham City, víc než změnu zevnějšku postav - postavy je třeba pro uvěření, že tohle se odehrává teď a tady, oprostit od komixového vnitřku. A to se povedlo jenom napůl a charaktery uvízly v jakémsi mrtvém prostoru "mezi", ve kterém nemohou (plně) bavit svou komixovou stylizací, ani (plně) nedokážou diváka pohltit svou autentičnosti. Občas se snižují k patetickým proslovům, jedna prodělá neuvěřitelnou proměnu, nemají žádné pozadí (s výjimkou postav, které byly v Batman Begins), krom napětí nedokážou zprostředkovat diváku skoro žádnou emoci. Vychvalovaný Joker je zábavný a výborně zahraný, ale vnitřně rozporný. Tvrdí, že neplánuje a přitom právě jeho plány jsou ty nejkomplikovanější. Označuje se za chaos, přitom jen tvoří jiný řád. Jeho kouzlo není v tom, co dělá, což jsou obyčejné padoušské záležitosti, ani proč to dělá, což pořádně nevíme, ale jak se u toho tváří a co při tom říká. To je ovšem na propracovanou postavu málo - a právě takovým by hlavní záporák měl být. Když ke všem výtkám připočtu hluchý prostředek filmu a vlastně skoro všechny neakční scény, ve kterých se neobjeví Joker, slabší **** jsou na světě. (29.09.2008)

Plnokrevné a zakrvácené antické drama, jen v pouti za hledáním lidské přirozenosti si protagonisté nasazují vysvětlující a matoucí masky, a snad proto mu říkáme comicsová adaptace. Nolan se ptá, kde leží ona hranice mezi předurčeností a zda existuje úzeMí svobodné volby, akcentuje dobu post-demokracie a jejích slabin, kterých využívÁ terorismus, vrací se v postavě Jokera, jakési Amélii naruby, k zvráceně hravému Nihilismu a portrétuje nejhlubší propastI v temnotě svých postav. Má dost odvahy, aby svého maskovaného arcihrdinu, TEmného rytíře, učinil vedlejší postavou a amorfní nádobou, která se tvaruje podle potřeb anarCHií zmítaného GothAmu. A v té temnotě, těsně před rOzbřeskem, ustupuje od HobbeSovy teze a věří ve světlo. Dokud se neozve šílený smích. A pak druhý. Ve světě, kde neexistují pravidla, nelZe věřit, ve světě, kde je porušena spoLečenská smlOuva, se začíná i mafiánská klika bát. Svět strachu je světem nejistoty, kdy může přijít rána od kohokoli. Spirála bezpečnosti se začíná roztáčet, čím více strachu máme, čím méně věříme, tím větší nebezpečí na sebe přivoláváme, říká Nolanův hrdina s tváří, rytíř na bílém koni. Obětovat principy sebezachování, svobodu bezpečnosti, spravedlnost statu quo? Možná za několik desetiletí budou vědci zkoumat kulturní reflexe postmoderní doby. Snad poprvé je ale obraz zranitelného a zraněného světa zašifrován do filmových políček s netopýřím emblémem. Hlubinná psychologie. Duch doby. Why So seriOuS? P.S. Temný rytíř je neopakovatelný, protože je to nehrdinský film, v jehož soukolí nás semelou dva záporáci. 90% (12.08.2008)

"Ty mě nezabiješ z nějakého pokřiveného smyslu pro spravedlnost a já tě nezabiju, protože na to je s tebou moc velká zábava." Nolan si svého Temného rytíře vymazlil do podoby, která uspokojí i přísně kritické oko. Já jsem netopýrovy eskapády nikdy moc neprožíval, ale tenhle příběh je příjemně promyšlený, skvěle zahraný a disponuje i dostatečným množstvím efektům, které musí uspokojit i diváka odmítajícího přemítat nad netriviálním dějem. Sice nevlastním řidičský průkaz na skupinu A, ale další projížďku na Batmanově nabušené motorce rozhodně nehodlám odmítnout. (24.07.2011)

Temný rytíř se zřejmě napoprvé nedá pobrat. Od začatku do konce neustále graduje a staví na již řečeném či udělaném. Ovšem děje se tam toho tak moc, že bez absolutního soustředění se to prostě nedá stíhat. Všechny Nolanovy filmy mají podle mě ohromnou dynamiku, ale zde je to dohnáno mnohem dál. A to v dobrém slova smyslu, protože jedno zhédnutí prostě nestačí. A podobně jako u Mementa začínají některé souvislosti vyplouvat na povrch až po X-tém zhlédnutí. Podruhé jsem si Temného rytíře podstatně víc užil, došlo mi, že téměř v každém záběru je ukryta nějaká informace, která později hraje alespoň maličkou roli v něčem větším. A stejně mi toho opět mnoho uniklo. Krásné na tom je, že Nolan předpokládá, že divák dává pozor, a trapně a zbytečně nevysvětluje to, co již bylo řečeno. Temný rytíř není o akci nebo dialozích. Je o atmosféře, která vzniká kombinací brilantních dialogů, hereckých výkonů, skvělé akce a parádně padnoucí hudby. To vše je režijně bezchybně ukočírováno. Pokud se vám po zhlédnutí bude zdát, že něco nesedí, že je něco zůstalo nedořešeno apod., prostě koukněte znovu. A většinou zjistíte, že to tam celou dobu bylo, jen jste si toho nevšimli. A tohle na Nolanových filmech miluju. Nutí vás dívat se na ně znovu a znovu a stále se dá něco nového odkrývat! Jasných a bezdebatních 100%, i když na poprvé těch 100% bylo trochu rozpačitých, protože mě to tak převálcovalo, že jsem nevěděl, kde mi hlava stojí. (07.08.2008)

Pošuk s pleťovou maskou na straně zla a proti němu pošuk s gumovou maskou na straně dobra - to fakt neni nic pro mě. Temný rytíř je typickej velkofilm posledních let, kterej má sice velkej rozpočet a velký jména, ale výsledek je akorát moje velký zklamání. První polovina je úplně o ničem. Na 5 minut akce v úvodu připadá asi tak hodina totální nudy a nezachránil to ani muj oblíbenej Morgan Freeman. Opravdu jsem měl co dělat, abych to vydržel. Druhá polovina pak nabídne celkem průměrnou akční podívanou, kde se občas najde nějakej lepší moment a celý to končí zase nějakym "chytrym" blábolem. Vyházet z toho všechny ty nekonečný kecy, přidat trochu víc akce, krve a brutality, moh by to bejt dobrej film. Zdejší hodnocení je pro mě záhadný jak Bermudskej trojúhelník. Fakt by mě zajímalo, co se všem na tom tak hrozně líbí. (29.09.2008)