...a bude hůř

Ošklivě syrové. Člověk během promítání přemítá, jestli by radši byl na straně sviní (komunistů) nebo prasat (undergroundů). Jejich svět nebyl zdaleka tak romantický, jak ho někteří lidé vidí - no jasně, to musela bejt slast, celý noci v hospodě, pak skočíš na nějakou děvku a teď dělaj, jak za komoušů trpěli! Jenže to bylo mnohem horší. Celý noci v hospodě, protože všechno ostatní vám zakázali. Sedíte v depresi mezi partou lidí, kteří to mohli někam dotáhnout, ale bylo jim v tom úspěšně zabráněno. Pak si možná vynutíte něco málo trapného sexu, a pak jdete někam do sklepa spát. Když se druhý den probudíte, kolotoč bezvýchodné absurdity se roztočí znovu. Film ...a bude hůř není až TAK dobrý, ale na české poměry je nebývale originální. Rozhodně žádná teplá lidská hořká komedie alá Svěrák! (07.05.2008)

Pelcovu knihu jsem četl několikrát (i většinu jeho dalších děl, ale žádné již nedosáhlo takové kvality jako první dvě části …a bude hůř, spousta z nich byly vyloženě sračky), zamiloval si ji a dá se říct, že mě coby pubertálního mladíka výrazně ovlivnila. Nikolaevův film skvěle vystihuje atmosféru, ale až nechutně klouže po povrchu a působí to, že jde opravdu jen o bandu línej ochlastanců! A ne snad?:-) (31.05.2009)

Pár scén absolutní kurevská paráda (oslava narozenin, fotbal), dalších pár totální odpad a většina průměr, takže je to nakonec přesný střed. Jo, být smažka, bylo by to o něčem jiném, ale takhle se mi kolektiv příliš nezamlouval a koukal jsem na to zčásti se zájmem a zčásti s odporem. Divný film. 50% (14.08.2017)

Expresivní, syrový černobílý snímek Petra Nikolaeva natočený na 16mm kameru je spolu s Tycovými Žiletkami (a zde vlastně jen okrajově příběhem intelektuála mylně se řadícího k undergroundu) jediným českým filmem reflektujícím alternativní kulturu v ČSSR před rokem 1989, což je za 17 let žalostně málo... Zfilmování kultovní knihy Jana Pelce, jejíž téma - asociálně nepřizpůsobivá mládež, obdoba části revoltujících mladých lidí na západě, a její všednědenní koloběh a martyrium při prosazování svého alternativního životního stylu a životních hodnot v prostředí totalitního období normalizace, se oproti knize výrazně neposunulo, pouze se trochu poopravilo (hlavní postava Olin třeba nemá ve filmu deformovanou nohu atd)... Šťastným krokem byla sázka na neokoukané tváře - naturščiky, neherce (především hlavní postava Olin je ukázkou dokonalého castingu - přesně padnoucí výrazový typ) - odkaz někam k Formanovské nové vlně, ale hlavně důraz na autentické vyznění a recepci filmu (rušila mě byť mírná herecká průprava v sklepácké poetice deklamujícího Radomila Uhlíře). Do rámce širšího undergroundového přijetí díla zapadá i herecká účast Vratislava Brabence a Pavla Zajíčka z někdejších Plastic People. Za zmínku stojí jistě i hudební stránka filmu. Použití autentických skladeb Plastic People, DG 307 a dalších písní undergroundové scény silně dotváří celkové vyznění díla. Oproti knize ubyla podle mého názoru expresivita a vulgarita jazyka postav, i když se to možná bude zdát běžnému divákovi (je ale otázka, jestli se k němu tenhle film vůbec dostane) podivné, samotný text knihy na mě působil mnohem vulgárněji (nemluvě o některých vypuštěných scénách z knihy - sexuální styk v období menstruace, lízání pahýlu Olinovy nohy...). Každopádně snímek ...a bude hůř mapuje bílé místo společenského dění v období normalizace a dokazuje, jak složitě byla strukturována (násilně vytvořená) diaspora disidentu, sdružující v sobě jak skutečné disidenty, intelektuály, reformní komunisty, umělce atd, tak příslušníky alternativní kultury (revoltující mládež, punkeři, hippies...), tak i lidi, kteří byli prostě zahnáni režimem do kouta, no a samozřejmě i sociálně nepřizpůsobivé procento populace, které stojí v opozici proti každému režimu... (17.06.2007)

Kralovy Vary 2007.Po rozhodnutí ,že další těžký film už nezvládnem ,se ocitáme v malém klubu s jednou z mých nejbližších kamarádek Leila75.Promítají tam na staré kotoučové promítačce film ....a bude hůř.Jako vstupenku dostávám pivní tácek a kupuji si pivo.Začíná film a já začínám být nostalgická.Připomínám si ,jak jsme chodili u babičky na vsi do místní hospůdky na promítání filmů ,jak se občas film přetrhl, ten zvuk staré promítačky.......Na plátně běží příběh o máničkách ,mezi něž jsem ve svém raném mládí také patřila a podobné akcičky zažila na vlastní kůži...........Škoda ,že nezůstalo u původního záměru ,kdy tvůrci nestáli o klasickou distribuci do kin a měli existovat pouze tři kopie, se kterými se mělo jezdit po klubech, hospodách a hudebních festivalech.....kdy jak říkal Petr Nikolaejev "Dojde tak k zajímavému jevu, kdy se způsob distribuce stane součástí uměleckého díla samotného." (17.01.2008)