Protektor

Ihned na začátek komentáře musím ze své klávesnice vypálit několik nelichotivých slov, která mi v souvislosti s tímto českým překvapením roku 2009 nedají spát. Na Protektora (kdo by od Najbrta po Mistrech čekal něco tak skvělého?) jsem totiž šel s ohromným očekáváním, abych si potvrdil oslavné ódy znějící z hlásných trub internetu. Jaké pak bylo mé zklamání, když bezprostředně po usazení v kinosále následoval milionkrát ohranou reklamu na 2Bobule nudný snímek s nádechem dramatu, mapující obyčejný život sympatického páru v neobyčejné době...! První půl hodinu jsem zklamaný sledoval děj s pocitem, že sleduji svůj život v období druhé světové války: jak chodím do práce, pak domů, pokecám s ženou, a spát. A znovu. Hudební složka však - naštěstí - spolu s velmi pěkně zakomponovanými filtry, vybroušenou atmosférou a perfektně zvolenými herci dělá z Protektora přeci jen něco víc. Ten snímek vlastně jen plyne v nikam nepospíchajícím tempu, to jen já jsem čekal hutné drama. Příběhová složka se pak dostane do popředí po zhruba 45 minutách tohoto povedeného díla, které se za naši zemi bude snažit o Oscary. Nový film Marka Najbrta tak ode mě dostává čistých 80%, a samotný režisér vzkaz, ať už točí jen dramata... (12.10.2009)

Nechápu. Formálně brilantní a dotažené (souznění hudby a obrazu by se mělo dávat ostatním českým filmům příkladem), při poslechu dialogů nemáte pocit, že vám někdo rve rezavou vývrtku do sluchovodu (ani při výroku miluji tě) a při sledování příběhu máte pocit, že tady někdo přemýšlel a předestřel divákovi něco, co tu citelně chybí. Plastický a nehysterický obraz podlehnutí kouzlu ideologie, jakkoli prvotně motivované dobrými úmysly. Psychologicky propracované drama, v němž se na protektorátní kulise vyjevují mnohem obecnější rysy vztahu člověka a "dějin". Je to sarkastické, sofistikované a má to grády. Obraz jízdy na bicyklu při zpětné projekci je pro mě fenomenálně prostou a přitom odpovídající metaforou jakékoli totality. Bez toho šlapajícího človíčka, který nemá zdánlivě vliv na dění za sebou, by iluze nebyla dokonalá. Protektor rovná se film, po kterém jsem už roky toužil – zralý, reflektující, prostý čecháčkovské člověčinky a zatuchlosti. Chyby odpouštím. Láska bývá slepá. (16.09.2009)

Příjemně stylizované semtam nůďo. Jednoduše strukturovaná alter hudba trochu na škodu. Nechytlo mě to za srdce. Těžko ale říct, jestli za to nemůže ohrané téma, ač originálně podáno. Nejednoznačnost a nezaškatulkovatelnost jednotlivých postav a jejich vzájemných vztahů bavila hodně. Systém si to tak krásně se všema vláčí. Někdo vydrží dýl, někdo zuby zatnout nedokáže vůbec.. někomu se to hodí do krámu. Ono to člověka těžko emočně vyždíme, když od rána sleduje volby a nade všechna očekávání jejich výsledek (a upadaný prasečí hlavy) kontruje pocit myši v pasti hrdinů filmu. Hip! (29.05.2010)

Po druhém zhlédnutí s klidem prohlašuji, že se jedná nejen o nejlepší český polistopadový film, ale pro mě osobně i jeden z nejopojnějších kinozážitků letoška, který je - stejně jako VEŘEJNÍ NEPŘÁTELÉ - o vztahu skutečnosti a fikce a - stejně jako HANEBNÝ PANCHARTI - o kinematografii (tj. i produkci a promítání) dané doby. Nejedná se o další chcípáčkovský český film a na nedávnou minulost a jedince v ní se nenahlíží smířlivě, s porozumění: hrdinové mění role a nosí masky (oproti AMERICKÉM GANGSTEROVI ale nikdo nedojede na svou žánrovost, nýbrž na svou neochotu či neschopnost hrát různé role a vydávat se za někoho jiného), historie je zde traktována skrze média - film a rozhlas. Na rozdíl od (výborného) NORMALu, u kterého je styl taktéž nositelem různých významů, není PROTEKTOR formální nápodobou filmů či trendů dané doby: přestože typologie písma i způsob záběrování (většinou velké celky, polocelky a detaily, figurativní střihová metoda záběr-protizáběr při dialozích) by tomu nasvědčoval, film se vůči prvorepublikovým a protektorátním snímkům vymezuje. Děla to prostřednictvím řeči - jak té filmové (nespolehlivý flashforward v úvodu, paralelní střihová skladba dominující vyprávění, svícení, kdy se postavy ztrácejí v pološeru, ahistorická elektronická hudba, důmyslné užití diegetických zvukových efektů, na jejichž podnět reaguje kamera, popř. dialogy či monology předznamenávající následující scénu), tak jazykem postav (viz stylizované promluvy postav filmu ve filmu a autentická řeč ve filmu samotném). Nečekejte ale slast z podlehnutí iluze (VEŘEJNÍ NEPŘÁTELÉ) či potěchu ze síly filmu schopného přepsat historii (HANEBNÝ PANCHARTI), protože tohle cinefilní vyznání, zahalené kouřem drog, je zničující: plátno reflektující počínání protagonistů je exploatováno a obraz vybělen, z mrtvých jsou jen stíny a hudba (rytmizující dění) a zvuk utichnou. 10/10 (21.09.2009)

Filmu neupieram snahu o konečne 'iné' vykreslenie udalostí z obdobia 2. svetovej vojny, pokus o originálny rozprávačský prejav a vizuálne takisto netradičné a odľahčujúce. Ale ako celok mi to prišlo nekompaktné, nezáživné, herecky prehrávajúce a pomerne dosť nudné. A to mám filmy z tohto obdobia naozaj rád. 60%. (11.11.2013)