Šťastný smolař

Strach se umí svým režisérským vedením povznést nad tuzemskou pohádkovou tvorbu - o čemž svědčí oba Andělé páně - a i když jsem ohodnotil Šťastného smolaře "průměrnými" třemi hvězdičkami, rozhodně se jedná o povedenější kousek v rámci svého žánru. V jistých momentech jde o nadmíru originální pohádkový příběh, u něhož mě maličko zamrzelo, že tvůrci nevložili více humorných vložek pramenících z Filipovy smůly. Moderní elementy v podobě motorkové road-movie nebo středověkého kasina nebyly špatné, ale ani nijak nenadchly. Filip Cíl i Ivan Trojan jsou sympaťáci, zatímco Jiřímu Dvořákovi sluší spíše "zmetek pekelný". Martina Zábranská mi přišla nevýrazná a Jiřina Bohdalová spíše jen tak do počtu. Naše bývalá první dáma, Dagmar Havlová, vnesla do filmu noblesu, zatímco malinká rolička pro Simonu Babčákovou mě velmi pobavila. Ve výsledku jde o příběhově neotřelou pohádku, která mohla být možná vtipnější, ale i přesto se pevně drží nad průměrem. (29.12.2020)

Vlastně to nebylo vůbec špatné a člověk se i zasmál. Absence trapných vtipů a pitvořících se herců určitě napomohla k vyššímu hodnocení. Malinko mi logicky nevycházel závěr, ale nakonec se to na čtyři hvězdy vyškrábalo. Především díky skvělému Trojanovi a ani Dvořák nepodal vůbec špatný výkon. Rozhodně neurazí, spíše příjemně překvapí. Je to tak na tři a půl. Zaokrouhluji nahoru. 70% (29.12.2020)

Třem životům jsem dal čtyři, tudíž tomuhle musím dát pět. Co se mi na téhle pohádce tak líbilo? Asi tak zhruba všechno :D. Filip Cíl je sympaťák, jehož stoické přijímaní vlastního údělu mi trochu připomíná Pierra Richarda ve filmu Kopyto (ovšem bez té Richardovské popletenosti) a jehož hlas mi až neuvěřitelně připomíná hlas Tomáše Kluse (když mluví). Martina Zábranská je krásná dívka a toho, že jí dabuje skvělá Ivana Korolová jsem si všiml až skoro na konci (resp. podezření jsem měl celou dobu, ale až na konci to bylo jasně poznat podle zvuku). Jinak je vážně krásná a je škoda, že jí zřejmě už nikde neuvidíme (alespoň tak to bývá u hereček z českých pohádek posledních let - výjimku tvoří jen výše jmenovaná Ivana Korolová). Ivan Trojan si téměř celý film krade pro sebe a jeho výkon (který byl typicky Trojanovský) tomuto dílu neskutečně sedl. Lhát s takovou lehkostí, to nedokázal ani Baron Prášil. Hudba je v tomto filmu velice povedená a ústřední ukolébavku bych si rád poslechl v nějaké výraznější verzi. Kamera je (jak už je u filmů Jiřího Stracha zvykem) na české a hlavně televizní poměry moc pěkná a obsazení vedlejších rolí je zkrátka snové. Tohle se mi na Strachových filmech hodně líbí. Obsazení i těch nejmenších rolí vynikajícími (a slavnými) herci, takový přístup byl běžný spíš před rokem 1989. Jsem rád, že Jiří Strach tuhle netradiční a vtipnou pohádku natočil a doufám, že se s ní budeme setkávat na obrazovkách pravidelně. Budou-li se točit takovéhle pohádky, nebudu mít o budoucnost našich pohádek takový strach. (27.12.2012)

Zkouknuto jedním očkem, ale důvěra v dobrou filmařinu beze Strachu zůstává, akorát Jiřinku bych vyměnil, nedá se na ní už koukat ani na smrtelný posteli. Kde pan režisér objevil Martinu Zábranskou? (google mlčí) Je to neskutečná kočka, kterou bych rád viděl v desítkách dalších filmů, ideálně i v lehtivějších rolích, kde se nebude stydět :-). (25.12.2012)

7/10. Jak to na první pohled celé vypadalo poněkud bizarně a nebudilo ve mně valnou důvěru, tak se z toho nakonec vyklubala po čertech příjemná zábava. „Šťastný smolař“ je vším, jen ne typickou českou pohádkou. Spíše humorně-dobrodružným příběhem s pohádkovými prvky a kejklířskou poetikou. Pohádková road movie je možná přesnější označení. Vtipné, nápadité, neotřelé, originální. Že by náznak, jakou cestou by se mohla ubírat současná pohádková tvorba? (25.12.2012)