Ženy mého muže

Československý film se odehrává v Praze, ale jsou v něm i postavy z Maďarska či Makedonie. Opět je zaměřen na exkluzivní svět vyšších kruhů, kde jsou lidé dobře placeni, aniž by něco dělali. Do toho nějaký ten umírající, jedna vražda, psychická porucha, celkově nic zvláštního. Pokud chcete zase vidět nahou Táňu Pauhofovou, tak bych vám mohl doporučit jiné její filmy. Jinak je to typický domácí průměr – vyloženě nenudí, ale při odchodu z kinosálu už si z filmu nebudete nic pamatovat (50%). (15.07.2009)

Kritiku společnosti a principů v ní zaběhnutých, vytrácející se lidskost, určitou citovou vyprahlost a šeď všednosti režisér Vojnár tentokrát divákovi nesděluje prostřednictvím lidí na okraji společnosti, jako tomu bylo v minulosti, ale hlavními postavami se naopak staly celebrity, mediálně úspěšný manželský pár (výborně hrající Studenková a Stropnický). ~ K minusům patří především překombinovaný, nejednotný scénář, některé herecké výkony naštěstí jen v menších rolích (za všechny např. Polívková) či neujasněnost prostředí (Praha – Bratislava). On i ten původní název Květy sakury zněl poetičtěji. ~ Oproti předchozímu režisérovu počinu Lesní chodci, který mi k srdci přirostl velmi, působí tento snímek příliš chaoticky a neuceleně. Bohužel, promarněná šance. ~ ~ Bože, jak jsi čistá. Jako světice. I já jsem taková byla. A už si to vůbec nepamatuji… (10.11.2011)

Studený byt, studené vzťahy, studený film. Množstvo dejových línií ( manželské nezhody, praktiky v reklamnej agentúre, hasnúca kariéra, vyšetrovanie zločinu, dievča z Macedónska, choroba ) roztriešťujú príbeh na epizódky, ktoré sa nedajú pospájať. Toto je prapodivný zlepenec všetkého a ničoho, kde nad všetko ostatné čnie len atraktívny názov. Záverečný rýchly sled udalostí so skracujúcimi sa scénami len dokazuje, že si film želá svoj koniec a nikomu nie je jasné, aký by mal byť. (02.01.2010)

Strih na Bratislavu, v zápätí scéna z Pražského metra, česko-slovensky, maďarsko-česky pokombinované páry - miestami som sa zmietala v rozkúskovaných príbehoch, ktoré chceli veľa vypovedať a zároveň toho moc nepovedali..Môj rozpäčitý dojem prehlbil mix policajných vyšetrovateľov Paulovič a Polívková..k tomu znova téma cudzincov, ktorí prišli "hľadať" útočisko na Slovensko. Už začína byť podozrivé, že utečenci sú povinnou súčasťou každého nového filmu v československej kinematografii. Príbeh aj keď mal svoju hľbku bol nudný a zaradí sa tam, kam na neho každý o chvíľku zabudne... (02.01.2010)

Nejsympatičtější je hlavně to, že jsem o filmu v životě neslyšel a že se tvůrci nesnažili film vrazit do větších kin, než jen těch malých. Ušetřili si tak práci a tisícům divákům peněženky a nasraný ksichty. Ženy mého muže je totiž taková kravina, že si nezaslouží ani pozornost. Tady náhodou to hodnocení skutečně nelže. Zřejmě náhoda. Nebo to spíš není ani zajímavý, ani umělecký a nemá to v sobě ani zbla kvalitního příběhu natož pak kvalitního filmu. A druhá možnost je taky to, že si toho místní intelektuálové asi ani nevšimli. (08.11.2010)