Čtyři slunce

Po druhém zkouknutí jdu s hodnocením nahoru. Mám rád české filmy, ale bohužel těch dobrých je strašně málo. Čtyři slunce jsou spolu s Kawasakiho růžema a Občanským průkazem to NEJ co jsem za 5 let viděl. Rozhodně je to nejsilnější zážitek a já jen doufám, že Bohdan Sláma nebude čekat s dalším filmem 5 let. (10.03.2012)

Po čertech depresivní film absorbující snad všechny civilizační tragédie dnešní doby jako jsou chlast, drogy, nevěra, nezaměstnanost, společenské zařazení, odcizení a mnoho dalších, propojené do tak bezvýchodného kruhu až to nahání strach. Přestože je česko(slovenská) filmová produkce na filmy podobného ražení poměrně zatížená a ve všech směrech talentovaná, tenhle snímek vyniká především pocitem neodbytné povědomosti, kdy vás od podobného průseru dělil jen kousek a proto si dobře uvědomujete závažnost celého tématického celku. Silná a sugestivní záležitost! (26.09.2012)

Depka přesně podle mýho gusta. Ke konci už má člověk fakt nemalý tendence popadnout kudlu a podřezat si v euforii žíly, jak sluníčkově se celej děj postupně vyvíjí. Už na začátku jsou tu všichni totálně v pejči, ale tak vždycky může bejt ještě hůř, žejo... A já si myslim, že já mám ňáký problémy, tsive: ha, ha. Bonusový procenta navíc přičítám za fikanou mysteriózní linku s Rodenem, která nevěřícího diváka zdařile obechcává tak dlouho, až už to snad ani neni možný. Kdyby mi to eště víc zacvičilo s emocema, střelim pět. (18.03.2016)

I když Sláma tlačí místy na pilu až moc, pořád v českém režisérském oddíle spolehlivě kope za silnější tým. Jeho příběh s ním divák přesto prožívá méně intenzivněji, než byl u minulých setkání zvyklý. Opět předkládá totální outsidery, každého tak trochu jinak. Jednotlivé linie jsou i tady obtěžkané sociálními tématy, ve kterých dominuje beznaděj, přesto tu a tam nějaká jiskřička přeci jenom na plátno zamíří. Členy téhle depresivní partičky je moc zajímavé sledovat, a to nejen proto, že je hrají výborní čeští herci. Jen pak to diváka kopne. Nestabilní děj začne ztrácet na působivosti s přibývajícími minutami věnovanými esotericky založenému Rodenovi. Radši bych sledoval rozviklanou rodinku (i když ani tady není nějaký silný hnací motor), než onu podivnou spirituální linii muže, který se vlivem scénáře stává jen komickou figurkou. Škoda. Jinak výborná Geislerová a Mádl a fenomenální kamera Diviše Marka.. (05.11.2012)

Na tomhle filmu je bohužel nejlepší samotná titulní písnička od Vypsaný Fixy, která je fakt naprosto boží a k melancholii tohodle filmu přesně sedí. Jinak jsem v tomhle vztahovém dramatu nechápal hodně lidí a nejvíc jsem nerozuměl Aňe Geislerový. Zajímalo by mě, jestli to chování její postavy sama chápala, protože pokud ano, tak ty svoje herecké argumenty naprosto perfektně obhájila. Stejně tak jsem ani moc nepochopil postavu Karla Rodena, který, jako již tradičně, hraje Karla a opět je to magor. Posledním překvapením je Jirka Mádl, který má na hlavě roští a je z něj tvrdej punker. Škoda, že ve filmu není víc vidět. Zpětně si uvědomuju, že ve filmu je dost divnejch lidí, kteří jsou všichni v prdeli a tím to končí. (04.01.2013)