Čtyři slunce

Rádoby art na efekt, ale já tam cítím především stylizaci a hru na temný "velký umění". Dovednost a obratnost z mého úhlu pohledu až tak úplně nevidím. Koná se akorát depka bez katarze. Například DIVOKÉ VČELY se mi od tohoto režiséra líbily mnohem víc, ten absurdní humor a lehkost v natáčení... A bylo to o něčem. Za těžkopádnější Čtyři slunce ovšem dávám jen kolem 30%, nakonec se přikláním neochotně ke 3 bodům, které možná časem ještě snížím. - Současné české filmy mi většinou nejsou příjemné. Ani se mi nezdají upřímné. Mnohdy spíše vykalkulované a umělé. A pořád ti stejní herci už mi také nevyhovují (zejména naprosto všude obsazovaná Geislerová, což už je poněkud otravné. Jen na Rodena si nedám sáhnout, ten je můj oblíbený:). (10.08.2017)

Po druhém zkouknutí jdu s hodnocením nahoru. Mám rád české filmy, ale bohužel těch dobrých je strašně málo. Čtyři slunce jsou spolu s Kawasakiho růžema a Občanským průkazem to NEJ co jsem za 5 let viděl. Rozhodně je to nejsilnější zážitek a já jen doufám, že Bohdan Sláma nebude čekat s dalším filmem 5 let. (10.03.2012)

Čtyři slunce. Lhali sami sobě i ostatním. Neustále hledali. Působili zklamání. Sobě i druhým. Touha víru mít, potřeba věřit, ale hlavně v rozkladajícím se osobním světě víru v sebe cítit. O koho nebo o co se měli opřít, když slabí toužili po tom, co zároveň dusili... Snímek je opakovaně nevyřčeným voláním hlavních hrdinů po něčem, v co sami nevěří a co svým jednáním zabijí. Je o hledání víry v to, čemu se sami svou přirozeností každým dnem vzdalují a proto nemohou být šťastní. (24.04.2012)

Škoda, že 80% českých filmů je o ubohosti českých lidí...Tyto "sociální dramata" však nikde nevedou...Hrdinové začínají ve sračkách a namísto posunu k lepšímu, dostanou se svým chováním ještě do větších sraček...Ani nevím, co chtěl tím filmem Sláma říci...Když jsem sledoval osudy těch lidí (a musím přiznat, že i v reálném světě mám kolem sebe takové) jsem 100% rád, že jsem křesťanem... (25.09.2012)

Klasická Slámova zoufalost, skoro beznaděj, nezodpovědnost, ale i trocha toho citu, který nechybí ani zde. Ze svého hereckého týmu si režisér ponechává pouze Aňu, a dává prostor novým i starým známým tvářím. Některé se mu podaří výborně změnit, Karlovo hledání spojení se Zemí je skutečně skvostné. U některých využil udusaný potenciál, Jirka Mádl a jeho civilní projev mě bavil i zde. Sláma má svůj vlastní styl, kterého se drží i zde a jehož osobitost je základem mého hodnocení. Scénář není nikterak světový, dá se zde dokonce zpozorovat i lehká naivita postav, což ovšem u Slámy může být i záměr. Nenucený, prachobyčejný příběh o hledání plný lží, milosrdných i nutných, o útěcích i návratech. Film, ze kterého si lze vzít skutečně jen to, co divák chce. Duchovní nádech režisér používá poprvé, ovšem punkový podtext je u něj již takovým poznávacím znakem. Nevím tedy, co Bohdana Slámu tak táhne k Mostu, ale pohled na Krušné hory mě lehounce rozesmál. A nejen tento pohled. Film má svůj vlastní humor, který diváka občas staví i do role posmívajícího se pozorovatele. Slámovi se to u mě povedlo i počtvrté, ovšem stále čekám na ten plný počet, Bohdane. (29.06.2013)