Dopisy z Iwo Jimy

Lepší než americká část, ale přesto má k dokonalosti nebo k nadprůměru hodně daleko. Clint Eastwood nedokázal vložit do obou snímků dostatek poutavého příběhu a války, takže vznikla dvě díla, která mohla dohromady být něčím výjimečným. Japonská část hodně ukazuje důležitost cti v japonských poměrech a všechny charakteristické prvky japonské mentality. Ken Watanabe je rozhodně nejlepší herec a je škoda, že se mu nikdo nesnaží dostatečně kvalitně konkurovat. (05.07.2007)

║Rozpočet $19miliónov║Tržby USA $13,756,082║Tržby Celosvetovo $68,673,228 ▐ Tržby za predaj DVD v USA $13,613,357 //počet predaných kusov 659,548║ Eastwood priblíži špinavú zákopovú vojnu, odohrávajúcu sa prevažne v jaskyniach či chodbách vykopaných vojakmi, pohľad na udalosti okolo ostrova Iwo Jima z pohľadu Japoncov prináša moc celistvý silný citový a hlavne smutnú sondu do života trpiacich vojakov pred blížiacim sa koncom vojny. Technicky prvotriedne odvedená práca, herci na čele s Kenom Watanabe tiež spravia svoje pre dej citové penzum, len škoda že pri toľkých tvárach Japoncov vzniká nevyhnutný neprehľaď. /videl v kine: 80%/ (25.03.2007)

Válečných filmů se točí spousty, a vždycky se točit budou, ale jen málokterým se povede to, aby působily zároveň přirozeně a zároveň dokázaly emocionálně zničit. Tam, kde jsou podobné snímky přetažené až směšné, kde heroizují bitvu či přehnaně lpí na zaměření jednoho chudáka vojáka, tam všude dopisy podle mě excelují. Hodně silný zážitek, který nelze odsoudit z hlediska filmového, ideologického, lidského a snad vůbec žádného. (04.11.2007)

Hanako, kopeme jámy. Kopeme každý den... V americkém filmovém průmyslu, až do této doby, neexistoval film, který by projevil byť jen minimální sounáležitost či soucit, s jakýmkoliv protivníkem Spojených států, za druhé světové války. Clint však opět vyplul proti proudu a (společně se snímkem Vlajky našich otců) v roce 2006 vyslal do kin tento japonsky natočený snímek, zobrazující průběh bitvy o Iwo Jimu. Tentokrát však právě z pohledu hrdých samurajů, kteří ostrov brání a dává zde silně vzpomenout (nebo naopak zapomenout) na legendárního Akiru Kurosawu. První polovina příběhu, kdy se japonští vojáci připravují na válku, je šestihvězdičková a byl by hřích z ní vystřihnout byť jen jedinou vteřinu, druhá je pak trošku přímočařejší a velkolepější, co do velikosti jednotlivých scén. Ale zároveň se paradoxně trošku táhne. Jako celek film vypadá originálně a patří mezi nejlepší od Clinta Eastwooda. Ten se zde snad nemohl vyjádřit jasněji. (18.11.2009)

Scénář: Iris Yamashita .. Dle mého názoru neměl Eastwood točit dva samostatné filmy, protože každý z nich trpí příšerným natahováním a slovní a dějovou vatou, které je nadbytečně moc. Místo toho měl s pomocí zručných scénáristů (které k dispozici měl - vždyť Paul Haggis i William Broyles jsou machři) vytvořit jen jeden pospolitý, po všech stránkách plně funkční válečný film, který by zabránil výše zmíněným neduhům a byl následně ku prospěchu projektu. Anebo celý druhý film přenechat jinému režisérovi, nejlépe Japonskému. ANEBO měl nechat celý projekt natočit Spielberga!! Nemohu popřít, že se Dopisy povedly o chloupek více než Vlajky, ale žádný výrazný zážitek to není. Kromě zvuků, leteckého náletu a postupného potupného sebevraždění ve skličující beznadějné situaci nemá moc co nabídnout. Zvláště jsem si nějak nevšimnul těch dvaceti tisíc (20 000 !) Japonských vojáků, kteří statečně bránili ostrov celý měsíc - podle Eastwoodova vyobrazení poměru sil to byla hrstka chudáků proti stonásobné přesile (a tak trochu tím odporuje masakru mariňáků, který je vidět ve Vlajkách), celá bitva trvala jen pár dnů a přitom se ještě spousta císařských vojáků sama oddělala dle kodexu cti. Ubohé je pak třeba i archaické provedení flashbacků, hudba měla být mnohem pestřejší a bitevních emocí mohlo být mnohem více, resp. mohly být daleko intenzivnější. Takhle mě určité pokusy o ně nechaly výhradně chladným, takřka nezúčastněným pozorovatelem. 55%. (11.03.2007)